Giulietta a duchové

Jeden z mala Felliniho filmov, ktore ma brutalne oslovili. Mozno aj preto, ze som fellinimu dlho nechapal, az postupne studiom jeho dalsich filmov som pochopil svet v ktorom zil. Raz darmo, felliniho stopa v kinematografii je zasadna a velmi vyrazna. Vysoko vyzdvihujem najma to, ze pan rezsier upozazdil dejovu liniu, o, je to len volny sled na seba nadvazujucich volnych asociasii a snovych vyjavov. A to mam ja velmi rad, rezisersky brilantne, Giuletta Massina /perinbaba/ bola Felliniho muzou Uz viem, kde sa inspiroval Gondry a Nauka o Snech 100 % (06.01.2015)

Tenhle film je takový... filmový. Výprava a kostýmy jsou přímo k sežrání, zbytek stravitelný. Akorát se musím přiznat, že když jsem si začala vychutnávat závěr, zjistila jsem, že je to teprve polovina. Výraznější vývoj hlavní hrdinky nebo zajímavější dialogy by pomohly. Ale ne... Já jsem jenom moc pohodlná a málo odvázaná. (29.08.2007)

Experimentální hra s barevnou optikou a snovým, epizodně poskládaným příběhem, prostřednictvím něhož nám Fellini znázorňuje svůj zřejmě důvěrně známý rozbor paranoidní ženské psychiky. Nejde tu ani tak o příběh, který je opravdu jen volným sledem halucinogenních představ, a jedinou postavou procházející určitým vývojem je v něm hlavní hrdinka Giulietta, ale spíše o nádherný obraz, kde barvy zachycují emoce i charaktery vedlejších postav, a mistrnou kompozici jak jednotlivých scén, jejichž rytmus nijak nenarušují ani pečlivě sestříhané vzpomínkové flashbacky, tak i samotných záběrů - každý obraz mocně působí dojmem, jak je vše stylizované a předem uspořádané, od zmíněných barev a kulis až po samotné pohyby herců, což na jednu stranu snižuje emocionální dopad a divák nemá šanci prožít tento takřka strojový systém nějak hlouběji, ale na druhou stranu to dělá z filmu obdivuhodné umělecké dílo, jehož každičký zákrut i odstín se sice časem okouká, ale respekt a skvělý první dojem zůstanou navždy... 80% (07.10.2015)

Čím začít? Neskutečně iritující stopáž na to, že se v průběhu prakticky nic nedělo. Závěr byl však perfektní, kdyby se v takovém duchu nesl celý film, vůbec bych si nestěžovala. Bohužel kromě vizuální stránky mě Giulietta a duchové nějak více neoslovil, jistě by se našel jiný způsob, jak podat tyto fantazijní obrazy v nějaké stravitelnější formě. (14.03.2013)

není co psát, MIMIC to napsal všechno... (po druhém shlédnutí : Je to rozhodně lepší napoprvé - podruhé je už trochu zřejměji vidět, že Guiliettina "psychika" psaná Federiken a jeho stálými spoluscénárysty je spíše než ženskou psychikou jakousi "představou muže o psychice ženy" - ale i tak bych nechal těch pět hvězdiček...) (09.07.2005)