Boccaccio '70

"První dějství" rozhodně netrpí přehnanou laskavostí, neboť mladému, tajně sezdanému páru s neskrývanou škodolibostí staví do cesty jednu překážku za druhou ... a zdá se, že při té bohulibé činnosti nezná únavu. Lidskou povahu má v malíčku - a velice správně předpokládá, že nesnáze druhých nezúčastněného diváka vždycky potěší. "Druhé dějství" přidává lehce erotickou vyzývavost a špetku fantazie - přitom se skvěle baví na účet pokrytecky uctívané morálky a s naprostou samozřejmostí totéž očekává od vás. "Třetí dětství" je sice hravé, rozmarné a impulzivní, ale také plné rozčarování a skepse, když vysílá svou krásnou hrdinku na pracovní trh. Neboť ani život hraběnky nemusí být za každých okolností procházkou růžovým sadem. Svým způsobem představuje protipól "Čtvrtého dějství", které ještě věří na lásku ... světu a jeho peněžním tokům navzdory. Všechny čtyři spojuje neodolatelná chuť experimentovat ... a představit pradávný lidský cit z těch nejrůznějších úhlů pohledu. Neboť láska je převelice extravagantní dámou - ovládá nás od nepaměti, má nekonečně mnoho podob - a vždycky byla středem pozornosti. Myslím, že si to zaslouží. (15.08.2014)

Tak hlavne je dobre, ze tu netocil nic Paolo Pasolini, lebo zas by tam prepasoval svoje uchylarny. Tuto ide o 4 poviedky od 4. roznych reziserov, kazdy si vlozil do svojej poviedky vlastny rezisersky styl. Monicelliho som nikdy nemal rad, Fellini aspon jakz -takz, no a Vittorio de Sica s Vischontim len taky lepsi priemer : 74 % (31.07.2018)

Povídkové filmy moc nemusím, ale tento se mi velmi líbil. Snad jen s lehkou výjimkou v případě první povídky Monicelliho, která mi nepřišla moc vtipná a navíc jsem se u ní musel stále ptát, jestli to takto tehdy skutečně v Itálii chodilo, nebo zda je to výmysl scenáristy. Zákaz sňatků mezi zaměstnanci? Nepokryté sexuální obtěžování ze strany nadřízeného? Vyhazov na hodinu jako projev svévole všemocného nadřízeného? Ech, ani to vypointování mi nějak nesedlo, a hlavní mužská postava mi přišla herecky strašně toporná. To bych ale mohl napsat asi o všech mužích ve všech všech povídkách, snad s výjimkou výborného Peppina De Filippo v roli dr. Antonia v druhé povídce od Felliniho. Nejvíc se mi naopak líbila povídka poslední od Viscontiho, která je neuvěřitelně zábavná a završená skutečně nádherným závěrem. Zjev Sophie Loren v ní je navíc naprosto dechberoucí. Boccacciův Dekameron jsem nikdy nečetl, nemůžu proto posudit, kolik z něj se ve filmu objevilo, ale není to myslím nakonec tak důležité. Všechny povídky jsou nápadné výrazným akcentováním erotických a sociálních motivů, výskytem krásných žen a bezstarostnou italskou atmosférou, dokonale tak baví i bez znalosti Boccacciova klasického textu. A sledovat herectví slavného tria Anita Ekberg & Romy Schneider & Sophia Loren je zde velká radost a hlavní důvod, proč ten film i po letech stále stojí za vidění (výborná je i Marisa Solinas v první povídce Renzo a Luciana). Všechny povídky zaujmou i jako originální sondy ze své doby, která dnešního diváka zarazí především neuvěřitelnou zalidněností některých lokací - například scény z plovárny v první povídce jsou v tomto ohledu něco neuvěřitelného. Celkově bych každou z povídek hodnotil takto: Renzo a Luciana: 3 * - Pokušení doktora Antonia: 4 * - Práce: 4 * - Loterie: 5 * - čili čistý průměr za 4 *. (31.01.2016)

(1) lehká satira na tehdy aktuální téma. Firmy, z přesvědčení, že to zvýší produktivitu, chtěly oprostit vnitřní vztahy od emocí a zakázaly manželům pracovat společně. S pozitivním koncem. (2) Fellini "Light". Je tu všechno, co srdce diváka žádá - hudba, sexbomba (jak se jako pejsek blíží ke kameře a nemá pod šaty podprsenku - ufff!), kritika církevních fanatiků s freudovským nádechem a cupidovský vypravěč. (3) Nejlepší povídka. Jedno aristokratické sidlo a krásná Romy přemýšlející o práci. Kam se hrabou všechny ty odborné sociologické výzkumy na téma prostituce. (4) Sophia v x-té variaci její role: trochu lehčí žena, ale se zlatým srdcem. Co chcete, když to všechno produkuje Carl Ponti. Jen už se mi ta Sicova rozverná lidovost zdá trochu moc na jedno falešné brdo. (17.09.2008)

Ve své době provokativní, dnes už jen rozpustilý, ale pořád svěží pohled na různé podoby vztahů mezi muži a ženami. Monicelli za lepší ***, Fellini za *****, Visconti a De Sica po čtyřech. Zbožňuju povídkové filmy – když se podaří, jsou jako hostina o více chodech, a tenhle se těm čtyřem Taliánům vyvedl obzvlášť. Tři a čtvrt hoďky uteče jako voda :-) (23.11.2009)