Boccaccio '70

Čtyři naprosté skvosty s typickým rukopisem a atmosférou jednotlivých režisérů. Je tam všechno, co mám na italských filmech šedesátých let tak ráda. Lidový Monicelli mě fascinuje bezprostředností a kromě milého příběhu i takovým vykreslením atmosféry, že bych se hned vydala na plovárnu, do kina nebo na taneček, úplně cítím tu vůni. Fellini postavil Anitě Ekbergové nesmrtelný pomník ve Sladkém životě a přidal k němu ještě tuhle pamětní desku se sklenicí mléka. To byla panečku jiná propagace než Parta Hic!. Romy Schneiderovou zbožňuji a s mamkou jsme slintaly nad jejími oblečky a nonšalancí, když říkala: Tohle?To je Chanel, ale starý, už ho mám tři měsíce! No a loterie s Lorenovou je dokonalá, nemám slov. Děj je popsán v komentářích, můžu jenom doporučit ke shlédnutí. Mám ale obavu, že dopadnete jako já: budete si chtít pustit jednu povídku, ale nakonec je zkouknete všechny a některou ještě i dvakrát (u mě to byli Monicelli a Fellini). (12.01.2010)

Kolega Hennes to výborně shrnul, takže jenom doplním k jednotlivým povídkám: __Renzo a Luciana má potenciál na plnoformátový film, pointa je sice nijaká, ale zahrané je to dobře, atmosféra pracovního omezení mi trochu připomněla šedivý socialismus. Tento první díl filmu viděn bohužel v novém dabingu, tedy bez Josefa Vinkláře.__Pokušení doktora Antonia mě hrozně nebavilo, a to i přes dokonalý výkon Miloše Kopeckého v dabingu.__ Práci jsem trochu prochrupal, Romy Schneider na tisíc a jeden stejný způsob nebaví.__ Loterie byla naopak výborná, skvělý nápad a perfektní dabing, kdy se ještě přemýšlelo nad tím, aby výkon a barva hlasu dabéra odpovídaly herectví na plátně. Kromě Ireny Kačírkové/Sophie Loren se mi ještě víc líbil člověk, co mluvil prodejce losů, zřejmě Josef Beyvl. Mimochodem, fotku se Sophií Loren z tohohle filmu určitě budete znát, obrovský čtyřky průhledně schovaný za květovanou šprndu.__ Suma sumárum, první a čtvrtou část nechat, ostatní pryč. (16.11.2013)

Příběh z mladého manželství Renzo e Luciana špatný a navíc jen neobratně opsaný z výmarského filmu Ich bei Tag und Du bei Nacht (1932). Příběh s Romy Schneider Il lavoro inspirovaný Guy de Maupassantem (Au bord du lit, 1883) navždycky marný, i když ji oblékala Coco Chanel. Ostatní ani nestojí za komentář. (04.02.2009)

90% - Tady není co řešit. Čtyři geniální režiséři prostě natočili čtyři špičkové povídky a producent Carlo Ponti si zase mohl mnout ruce. I. Monicelli: Renzo a Luciana – Chudí novomanželé tají svůj sňatek, aby žena nepřišla o práci ve firmě, která zaměstnává pouze svobodné ženy. Nadržený šéf se však brzy hlásí o slovo… II. Fellini: Pokušení dr. Antonia – Pecka! Puritán Antonio bojuje proti morálnímu úpadku společnosti, a zejména proti obřímu billboardu, na kterém Anita Ekberg v sexy pozici vyzývá k větší konzumaci mléka. Nino Rota zde hudebně paroduje sám sebe (La dolce vita –což je v daném kontextu velmi pozoruhodná asociace), a přidává neskutečný song Bevete piú latte (Pijte více mléka). III. Visconti: Práce - Manželovu nevěru se Romy Schneider rozhodne potrestat tím, že promění jejich manželství de facto v prostituci. Tím se paradoxně pro manžela stává atraktivnější, ale sama sobě se odcizí. Dekadence, která mi trochu připomněla Kunderův Falešný autostop ze Směšných lásek. IV. De Sica: Loterie - Třešnička na závěr! Taky bych si na onom trhu koupil losy do loterie, kde vylosovaný šťastlivec vyhraje noc s živočišně přitažlivou Sophií Lorenovou. Ano, s tou, co na střelnici, za zvuku pouťové hudby tak překrásně vybízí ke střílení na „palloncini“, neboli balónky. Nevíte která!?! Pojďte, jdeme se na ni podívat!!! Boccaccio ´70 je nádherný skvost, který má v mých očích pouze tu nevýhodu, že se v podstatě jedná o čtyři krátké filmy, které spolu navzájem nesouvisejí. Proto doporučuji užít si tento opus spíše po jednotlivých chodech, než zhltnout vše naráz, a pak lamentovat nad dvousetminutovou délkou. Když to přece jen zvládnete bez pauzy, bravo! Věřte mi ale, že se vyplatí se k jednotlivým povídkám vracet! (19.01.2007)

Povídkové filmy moc nemusím, ale tento se mi velmi líbil. Snad jen s lehkou výjimkou v případě první povídky Monicelliho, která mi nepřišla moc vtipná a navíc jsem se u ní musel stále ptát, jestli to takto tehdy skutečně v Itálii chodilo, nebo zda je to výmysl scenáristy. Zákaz sňatků mezi zaměstnanci? Nepokryté sexuální obtěžování ze strany nadřízeného? Vyhazov na hodinu jako projev svévole všemocného nadřízeného? Ech, ani to vypointování mi nějak nesedlo, a hlavní mužská postava mi přišla herecky strašně toporná. To bych ale mohl napsat asi o všech mužích ve všech všech povídkách, snad s výjimkou výborného Peppina De Filippo v roli dr. Antonia v druhé povídce od Felliniho. Nejvíc se mi naopak líbila povídka poslední od Viscontiho, která je neuvěřitelně zábavná a završená skutečně nádherným závěrem. Zjev Sophie Loren v ní je navíc naprosto dechberoucí. Boccacciův Dekameron jsem nikdy nečetl, nemůžu proto posudit, kolik z něj se ve filmu objevilo, ale není to myslím nakonec tak důležité. Všechny povídky jsou nápadné výrazným akcentováním erotických a sociálních motivů, výskytem krásných žen a bezstarostnou italskou atmosférou, dokonale tak baví i bez znalosti Boccacciova klasického textu. A sledovat herectví slavného tria Anita Ekberg & Romy Schneider & Sophia Loren je zde velká radost a hlavní důvod, proč ten film i po letech stále stojí za vidění (výborná je i Marisa Solinas v první povídce Renzo a Luciana). Všechny povídky zaujmou i jako originální sondy ze své doby, která dnešního diváka zarazí především neuvěřitelnou zalidněností některých lokací - například scény z plovárny v první povídce jsou v tomto ohledu něco neuvěřitelného. Celkově bych každou z povídek hodnotil takto: Renzo a Luciana: 3 * - Pokušení doktora Antonia: 4 * - Práce: 4 * - Loterie: 5 * - čili čistý průměr za 4 *. (31.01.2016)