Boccaccio '70

Čtyři naprosté skvosty s typickým rukopisem a atmosférou jednotlivých režisérů. Je tam všechno, co mám na italských filmech šedesátých let tak ráda. Lidový Monicelli mě fascinuje bezprostředností a kromě milého příběhu i takovým vykreslením atmosféry, že bych se hned vydala na plovárnu, do kina nebo na taneček, úplně cítím tu vůni. Fellini postavil Anitě Ekbergové nesmrtelný pomník ve Sladkém životě a přidal k němu ještě tuhle pamětní desku se sklenicí mléka. To byla panečku jiná propagace než Parta Hic!. Romy Schneiderovou zbožňuji a s mamkou jsme slintaly nad jejími oblečky a nonšalancí, když říkala: Tohle?To je Chanel, ale starý, už ho mám tři měsíce! No a loterie s Lorenovou je dokonalá, nemám slov. Děj je popsán v komentářích, můžu jenom doporučit ke shlédnutí. Mám ale obavu, že dopadnete jako já: budete si chtít pustit jednu povídku, ale nakonec je zkouknete všechny a některou ještě i dvakrát (u mě to byli Monicelli a Fellini). (12.01.2010)

Příběh z mladého manželství Renzo e Luciana špatný a navíc jen neobratně opsaný z výmarského filmu Ich bei Tag und Du bei Nacht (1932). Příběh s Romy Schneider Il lavoro inspirovaný Guy de Maupassantem (Au bord du lit, 1883) navždycky marný, i když ji oblékala Coco Chanel. Ostatní ani nestojí za komentář. (04.02.2009)

Po kvalitatívnej stránke vyvážená, po formálnej pestrá zbierka štyroch filmových poviedok. Nie bezduchá, no ani intelektuálne vyčerpávajúca, poväčšine úsmevná (De Sica) až pitoreskná (Fellini), príjemne civilná (Monicelli) a iba miestami mrazivejšia (Visconti). Koktejl na pohľadanie, ktorý som veľmi skoro prestal iba posrkávať a doprial si ho plnými dúškami. (09.04.2007)

Povídkové filmy moc nemusím, ale tento se mi velmi líbil. Snad jen s lehkou výjimkou v případě první povídky Monicelliho, která mi nepřišla moc vtipná a navíc jsem se u ní musel stále ptát, jestli to takto tehdy skutečně v Itálii chodilo, nebo zda je to výmysl scenáristy. Zákaz sňatků mezi zaměstnanci? Nepokryté sexuální obtěžování ze strany nadřízeného? Vyhazov na hodinu jako projev svévole všemocného nadřízeného? Ech, ani to vypointování mi nějak nesedlo, a hlavní mužská postava mi přišla herecky strašně toporná. To bych ale mohl napsat asi o všech mužích ve všech všech povídkách, snad s výjimkou výborného Peppina De Filippo v roli dr. Antonia v druhé povídce od Felliniho. Nejvíc se mi naopak líbila povídka poslední od Viscontiho, která je neuvěřitelně zábavná a završená skutečně nádherným závěrem. Zjev Sophie Loren v ní je navíc naprosto dechberoucí. Boccacciův Dekameron jsem nikdy nečetl, nemůžu proto posudit, kolik z něj se ve filmu objevilo, ale není to myslím nakonec tak důležité. Všechny povídky jsou nápadné výrazným akcentováním erotických a sociálních motivů, výskytem krásných žen a bezstarostnou italskou atmosférou, dokonale tak baví i bez znalosti Boccacciova klasického textu. A sledovat herectví slavného tria Anita Ekberg & Romy Schneider & Sophia Loren je zde velká radost a hlavní důvod, proč ten film i po letech stále stojí za vidění (výborná je i Marisa Solinas v první povídce Renzo a Luciana). Všechny povídky zaujmou i jako originální sondy ze své doby, která dnešního diváka zarazí především neuvěřitelnou zalidněností některých lokací - například scény z plovárny v první povídce jsou v tomto ohledu něco neuvěřitelného. Celkově bych každou z povídek hodnotil takto: Renzo a Luciana: 3 * - Pokušení doktora Antonia: 4 * - Práce: 4 * - Loterie: 5 * - čili čistý průměr za 4 *. (31.01.2016)

na uvedení tohoto snímku na tel obrazovku potřebovali tel pracovníci smrt jedné ženské. Herci prosím vás rychle umřete at nám tel prasata pouští něco slušného do programu! Tak se asi otvírají archivy. no coment deda :-)PS chtěl bych být na místě dr Antonia mezi prsy Anity Ekberg :-) 4. povídku asi uvidíme až zemře Sofia Loren už je to taky baba nad hrobem 1934 toho se asi nedožiji, já se svými 73 lety jsem už na prahu mužské úmrtnosti :-) (12.01.2015)