Křížový výslech

Přes veškerou snahu o hru se světly a stíny (kterou levnou zadní trumfnou Němci svými wallaceovkami) celý film vypadá jako ilustrovaná rozhlasová hra - několik pokojů, několik retrospektiv v baru, asi dva záběry z ulice. Téma rasismu je zde na úrovni své doby a kdyby film točil Dmytryk dneska, asi by koukal, jak se svět posunul. Ale ani tak mne prostě film nenaladil, abych se chtěl dívat dál - úvodní scéna si totiž opět hraje se světlem, stínem a tmou, ale vlastně nevím, kdo s kým se pere, nevím proč, ti vojáci jsou vesměs nesympatičtí všichni, takže mne jednotlivé postavy a vývoj děje ani moc nezajímali. (10.11.2017)

TV/// Obsazení 7/10 Děj 6/10 Hudba 2/10 Efekty 6/10/// +anitisemitismus v příběhu, detektivní postupy -téměř bez hudby/// No chtěl jsem se na to mrknout kvůli Lexu Barkerovi, ten se však na plátně jen mihnul a tak mě zbyli jen herci, dramatický příběh a krimi zápletka. Není to špatné, film nenudil, ale také ničim nepřekvapil. Neměl ani přehnaně velkou atmosféru, prostě jen mírný nadprůměr./// Celkem 55%/// (26.12.2007)

Na Křížovém výslechu se podepsala doba vzniku. Amerika v roce 1947 byla šokovaná ze záběrů filmových kamer zachycujících vězně v koncentračních táborech a z novinových článků o plynových komorách v Osvětimi. A byla taky plná špatného svědomí, protože Židům za 2. světové války se nedostalo té pomoci, jaké bylo potřeba. Hodnoceno dnešními měřítky, je protirasistické vyznění filmu hodně školometské a přímočaré, ale ve své době mělo zkrátka své opodstatnění. Byla to výchovná záležitost a za ni byly uděleny i Oskary. Mimochodem, v téže době "umravňoval" americké černochy Kukluxklan a nikoho nenapadlo o tom natáčet kritické filmy...Jako detektivka je Křížový výslech příliš jednoduchá záležitost, pro milovníka žánru nepříliš funkční. Je to zkrátka typický snímek ve stylu noir poplatný době, nicméně dobře obsazený. Celkový dojem: 55 %. (14.01.2008)

Vojaci po vojne, ale stále v uniformách, stratili svojho nepriateľa. Tak buď sa idú ožrať do krčmy, alebo naháňajú ženy (to ide aj spolu) alebo si nájdu nepriateľa nového. No a to tiež tak trochu film otvára otázku, nakoľko vôbec vojna skončila a mám pocit, že sa s touto otázkou trápime dodnes. Záverečné odhalenie vraha kapitánom Finlayom pripomenie premýšľanie jedného neskoršieho poručíka v kabáte z LAPD a vrah tak nemá šancu. Film sa trochu vlečie, ale pri takejto stopáži to nijak zvlášť neprekáža. Je to celé postavené na interiérových dialógoch a bola by z toho svojho času fajn divadelná hra. (25.03.2017)

Film bol natočený na motívy poviedky „The Brick Foxhol“ spisovateľa Richarda Brooksa, ale poviedka bola o vražde homosexuála opitými vojakmi, ktorí čakali na demobilizáciu z armády po 2. svetovej vojne. Vzhľadom k tomu, že téma homosexuality v USA bola v štyridsiatych rokoch veľmi citlivá, bol scenár prepracovaný na riešenie otázok proti rasizmu a antisemitizmu. To bola pre Američanov v tom období téma do bitky. Išlo o prvý film s touto témou a chcel ukázať Američanom, ktorí sa radili medzi víťazov vojny, ich vlastné rasové problémy, predovšetkým v armáde. Vrah vraždil totižto z čistého antisemitizmu.Mottom tohto filmu môže ostať, že vojaci po vojne stratili nepriateľa a tak si ho našli a predovšetkým, že nenávisť je rovnako nebezpečná, ako odistená zbraň. (17.05.2017)