Vzpoura

Láska, česť a statočnosť. Ako červená niť sa vinú tieto slová celým filmom. Nejde však o nejakú samurajskú klasiku plnú obratných súbojov a bojových umení, v tomto prípade sa tvorcovia sústredili na psychologickú sondu do rodiny vyhoretého samuraja, ktorý začne brániť vzťah syna a jeho ženy. Komorný prístup je možno na túto minutáž príliš, ale snímok si dokáže udržať napatie do konca. A Toširó Mifune je úžasný ! (12.09.2015)

Kromě jako vždy vynikajícího Toshira Mifuneho zde Tatsuya Nakadai výborně ztvárnil postavu samuraje, nuceného volit mezi loialitou vůči příteli a vůči pánovi a který v každém případě odmítá jednat nečestně. Otázky spojené se ctí, láskou a poslušností vůči rodovým zákonům jsou ostatně tématem celého snímku Vzpoura - uhrančivého příběhu z vrcholného období šógunátu Tokugawa. (27.07.2007)

Až dosud by mou polochorou mysl nenapadlo, že budu nějaký film definovat jako něco mezi antickou tragédií, tragickou romancí, klasickou samurajárnou se zábavnými souboji a zároveň k tomu tu příjemně komorní, tu dramaticky rozmáchle (nemyslím výpravou). Děj je možná až překvapivě univerzální, přitom stále pevně stojící na základech samurajského kodexu cti a s tím spojené poetiky, takové malé vzpourání proti vyšší šlechtě, která se chová sviňsky funguje i v téhle podobě, navíc když přisluhovači drze zdupou zenovou zahrádku, hanba jim. Naprosto geniální je gradující závěr, kde jsem se dočkal několika naprosto skvostných vrcholů, které jsem sledoval s dechem tak zatajeným, že by ho neodhalila ani spojená klikal Hercula Poirota se Soudcem Ti a radou Vacátkem navrch. Vzývejme Toširó Mifuneho, nechť jeho lesk nikdy nevybledne. (11.03.2014)

Ačkoliv již Mifune nebyl nejmladší, na jeho charismatu a hereckém umu se to ani trochu neprojevilo. Film má zpočátku trošku pomalejší tempo, ale to je dáno hlavně složitostí děje. Postupem času se však dění přiostřuje a do popředí se stále dostává samuraj Isaburo, v jehož roli vystupuje právě Toshiro Mifune. Kobayashi natočil drama, které není ani tak o prolévání krve a zabíjení, jakožto spíše o lidství, hrdinství a cti. 9/10 (30.01.2008)

Minimalisté historické drama, které nám ukazuje jak byla utvářena společnost v japonské minulosti. Vhodně zvolený černobílý materiál podrhuje syrovost příběhu, nebylo třeba ani stavět nákladné kulisy, filmaři si bohatě vystačili s jedním domem a pár místnostmi. Díky závěrné bitvě jsem dospěl k přesvědčení, že jsem film musel jako dítě vidět v televizi. Tóru Takemicu opět složil pro mne neposlouhatelnou hudbu. (21.11.2012)