Zabriskie Point

Pink floydi, vybuchující ledničky a snová atmosféra jsou fajn – místy je to sice dost utahané, ale to už je ten typicky „nudný“ Antonioniho styl. Každopádně mě snímek přijde dost zvláštní ve srovnání s dřívějšími režisérovými pracemi – jestliže režisérovy filmy z raných šedesátých let obsahují jakousi věčnou existenciální nespokojenost, z které nemohou uniknout ani lidé, kteří mají na první pohled doslova všechno (krásu, mládí, charisma, zdraví, peníze, kontakty, milence, luxus), pak Zabriskie Point je ve svém poselství až překvapivě naivní, nebál bych se říci hloupoučký. Únik z neduhů světa „dospěláků“, kde jsou všichni posedlí mocí a penězi, spatřuje tvůrce v procházkách mezi kaktusy a v nezávazném sexu a drogách. Zde se nabízí logická otázka, jak drogy a sex mohou člověka osvobodit, když fungují na podobně svazujícím principu jako moc a peníze (tzn. čím více jich člověk užívá, tím více jich chce)? Není to nakonec tak nějak skok z bláta do louže, možnost výběru mezi dvěma povrchními a vlastně v obou případech i velmi materialistickými styly života? Rozhodně to není celkově špatný film, ale více se mi zamlouvá Antonioni bezvýchodný a Antonioni bez odpovědí. Jeho nejvíce enigmatický film (Zvětšeninu) považuji stále za nejlepší. Ono někdy je skutečně moudřejší klást mnohovrstevnaté otázky, než předkládat zjednodušené odpovědi. (25.06.2018)

Zabriskie Point je mi z počinů Michaelangela Antonioniho tak nějak nejblizší, protože je ve své mladickosti a optimismu do jisté míry obdivuhodný. V tom filmu nejde o to, " očem je", "co" se v něm děje a "jak" jsou dramatické situace a jak dobře jsou zvládnuty dramaturgické zákruty vyprávění šinoucí se odnikud nikam, ale "jak je to ztvárněno" - nemáme být překvapováni vyprávěním, ale stylistickým systémem filmu, kdy jsme zaraženi, odkud se postavy objeví, z jakého úhlu je kamera snímá a popř. že jde za nimi. Filmu-aktu, jenž je útokem proti establishmentu a sledem impresí hlavní hrdinky, věnovaly své odborné práce či zmínky i takové osobnosti jako filozofové Gilles Deleuze či Foucalt, a tak jsem si svůj názor nemohl nechat jenom tak pro sebe :-): http://hobituvblog.blogspot.com/2008/01/zabriskie-point.html . (24.01.2008)

Zabriskie Point je hlboko zasadený do doby, v ktorej bol natočený a ktorú reflektuje; má v sebe poetiku, mystiku, erotiku aj politiku; navyše to je po stránke hudobnej (Pink Floyd) a najmä po stránke vizuálnej (lietadlové pasáže, záverečné explózie) úplne extravagantné (v tom najlepšom zmysle toho slova) a skvostné; Antonioni sa pre väčšinového a mainstreamového diváka prijíma a trávi asi trochu ťažšie, no rozhodne to je film, ktorý treba zažiť; na to, že má 40 rokov je dynamický, svieži a aj keď artový, tak pochopiteľný; mladý antonioni bol naozaj macher (na staré kolená podľa mňa sa z neho stal trochu nudný starček hoviaci si v nahotinkách), no minimálne za Blow-Up a Zabriskie Point ho musím milovať! (07.04.2008)

Eh. Kochal jsem se po stránce lokací, ale jinak prázdná pozérská post-hippie, post-modernist. nedějová sračka. Věřím, že imponuje všem rádoby revolucionářům a divnoart nadšencům, musí se vám strefit do krevní skupiny a najdete v tom ledacos. Ale odečti nemotorný muckání se v prachu + impotentní explozivní finále a možná bych nebyl zdaleka tak otráven. (29.04.2021)

Antonioni je pro mě jedna z velkých záhad kinematografie. Ale spíše než on samotný, je pro mě záhadou každý jeho fanoušek. Jeho filmy jsou pro mě totiž podivně prázdné, podivně nesrozumitelné, podivně o ničem. Mají sice pěknou vizuální stránku a všeobecně kvalitní technickou stránku, ale nevzbuzují ve mně to základní, co od filmu očekávám. Smysluplné emoce. A ty nesmyslné mě akorát matou. 6/10 (03.11.2014)