Raifu

Seriál má závažný námět a v mnoha ohledech velmi dobře postihuje subjekty, vztahy a procesy, které jsou v šikaně zapojeny. Oběti, iniciátoři, sebe sama chránící participátoři, popřípadě neteční - ti všichni jsou zde zastoupeni. Avšak - zřejmě kvůli komiksovému dědictví - je všechno opravdu šíleně přehnané a přepjaté. Od scénáře, přes hudbu, mnohdy jednání postav až po herecké výkony (herci vehementně přehrávají) - vše je notně přitažené za vlasy. Je to možná obecná vlastnost j-doramat, nemám s nimi prakticky žádnou zkušenost, takže nevím, ale mně to prostě vadilo. A řekl bych, že to také do značné míry snižuje výpovědní hodnotu.Je to škoda, protože na tom je jinak vidět, že tvůrci opravdu dobře vědí, jak to chodí, a dovedou to zachytit. Ale i tak jsem si seriál užil a zkouknul ho za méně jak týden (ach, to zkouškové.. :-)). Mohlo to být ale mnohem lepší. Jinak koncentrace nádherných hereček je zde opravdu nastandardní :-). (25.01.2011)

神 ! Moje "oblíbená" témata - šikana, týrání, škola a dospívání - navíc v mojí oblíbené zemi - Nippon. Výsledek? BANZAI! Vím, že postavy (Katsumi Sako, Manami Anzai) a situace jsou vyhnány až do extrému (obzvlášť linie s Akirou byla pěkné přestřelá, ne-li totálně trapná a neuvěřitelná), vidím i tu levnou a ošklivou televizní kameru, ALE: ještě nikdy jsem (snad až na Kokuhaku, to byl ale film) neviděl nic, co by se tímhle tématem zabývalo tak podrobně, na poli téměř sedmi hodin. Což je asi nejvyšší plus a přínos. S postavami se člověk seznámí, s některými se - i přes horší herecký výkon - sžije a co je nejpodstatnější, těch sedm hodin je pro vás - diváka - neuvěřitelně intenzivních, nepříjemných, s velkým náporem na vaši psychiku (teda pokud nejste citlivý jak kus šutru). Zvládl jsem to zhlédnout za jeden den, a večer (v pozdní noci) se mi sakra špatně usínalo. Celkem tomu pomohla i trochu trýznivá elektro & industry muzika. Snad tam ale bylo až příliš idealizace (asistentka třídní, vztahy a dialogy mezi ústředním triem tomodachi) a "černobílé" postavy (takový učitelský sbor snad [doufám] nenajdete). Ale tvůrci to celkem dobře zamaskovali a ke konci se tam vyskytne i výměna "rolí", která tomu přidá na uvěřitelnosti a diváka donutí přemýšlet. Ovšem co tomu kazí výsledný efekt je naprostá iracionální p*sranost z Manami; její výskyt vždy na správném místě (obvykle někde za rohem); vymívání mozků v tělocvičně; neustále (a těžko uvěřitelné) "obraty" a "zvraty" - Hiro a Sako a jeho neskutečné (i když u Japonců celkem obvyklé) přehrávání. I tak - 80 % (03.07.2011)

Hodně těžká váha na poli závažnosti. Japonské školství kromě závratných výsledků vyniká i v hyperprodukci negativních efektů školní docházky. Šikana a sebevraždy jsou to nejzávažnější mimo jiné. Hlavní hrdinka Ayumu je skvěle zahraná, ze šedé myšky, co se bojí jít proti proudu se i přes šikanu a traumata stane bojovnice, proti tomuto problému, získá postupně dva přátele a odvahu se postavit systému, který je prohnilý až na vyjímky. Učitelům jde totiž většinou jen o jejich platy, pověst školy, zdraví žáků a jejich pocity je nezajímají, vidí jen to, co vidět chtějí. Uvidíte hodně drsných věcí a člověk si občas nemůže nevzpomenout, co se dělo za jeho školní docházky. Je to velmi napínavé, sociálně realistické, charaktery jsou reálné, zejména Sako Katsumi (Yoshihiko Hosoda) ztvárnil psychopata tak věrně, že z něj mám strach. Asaka Seto má jednu z vedlejších rolí, nic moc lichotivého, ale i její charakter projde vývojem. Bylo to pro mě velmi poučné a přínosné. (09.10.2009)

Na rozdíl od ostatních japonských doramat, co jsem zatím viděla, se v LIFE nevyskytuje ani náznak humoru, a tak jsem se tak jako jindy nesmála šílenému japonskému humoru. Tento seriál je naopak mrazivě děsivý, je to ukázka té nejtvrdší šikany a nejhrozivějších lidských charakterů. I přestože to zpočátku vypadalo na pesimistický seriál plný nenávisti, krutosti a zrady, hlavní postava Ajumu si našla blízké přátele a tím trochu prosvětlila pesimistický stín, který se snášel nad celým seriálem. Po několika epizodách jsem seriálu vytýkala zřetelné rozlišení na dobro a zlo, ale postupně ta jasná hranice bledla a pomalu se to začalo promíchávat a zůstalo na divákovi či divačce, jak si vše vyloží. Žádná minuta není hluchá, stále se děje něco nového, co seriál rozšiřuje do nových rozměrů, takže jsem byla napjatá a zvědavě se dívala na další a další díly, až jsem s nelibým překvapením zjistila, že už jsem u konce... Zajímavá myšlenka, neobyčejný příběh, skvělé obsazení, skvělá hudba, mistrné nezobrazení celé pravdy a prostor pro osobu u obrazovky, aby si to vyložila po svém, to vše a mnohem více dělá z LIFE výjimečný seriál, které si určitě zaslouží místo mezi mými oblíbenými seriály. (07.05.2010)

Je to vyhajpované občas až ad absurdum. Slepí učitelé a šikanátoři se skoro nadpřirozenými schopnostmi. Jenže tohle není realismus, je to adaptace mangy (jako v Japonsku skoro všechno) a tak je to třeba vnímat. Ke komiksovému základu odkazuje často i vizuální podoba, postavení postav či rakurz kamery. Mě štvaly neustálé úsměvy záporáků, jako by divák už dávno nevěděl, že lžou a tváří se jako neviňátka, i když páchají zlo. Ze začátku mi celkem neseděla dramaturgie jednotlivých epizod, které se nezdály být kompaktní, ale nakonec to bylo "příjemné" pokoukání. (31.01.2014)