Lurdy

Uff. Dalo by se říci, že nejsem věřící.. nebo spíše nejsem katolicky založený, v něco snad věřím, ale to je na jinou debatu. Skvělé minimalistické dílo Jessicy Hausner s naprosto odzbrojující Sylvií Testud. Ta během filmu pronesla jen několik málo vět, ale emoce, které mi, jakožto divákovi, zprostředkovala - neskutečné. Dlouhé záběry bez dialogů, vlna pocitů a hlavně nenucená režie. Zázrak! (08.01.2012)

Ja som v Lurdoch bol. Preto pre mňa tento film bol citlivo natočeným pripomenutím atmosféry, ktorá tam bola, hoci samotný zájazd bol viac utrpením než potešením. Viem, že pre ľudí, ktorí tam nikdy neboli, je toto len obyčajný film, o ktorého výbornej kamere (posúva dej bez slov kompozične zaujímavými zábermi), príjemnej hudbe (Felicita od Poverovcov bol v detstve môj najobľúbenejší hit), prepracovanom scenári (viaceré, často rozporné dejové línie a dojem cyklického opakovania "v neustálom kruhu", ktorý navodzuje koniec filmu) a dialógoch, ktoré tnú do živého (Keď sa uzdravilo vaše telo, prečo nie je osvietená aj vaša duša? Ako to, že ona vyzdravela a my nie?) sa dá diskutovať. Pre mňa tento film aspoň v náznakoch zachytil mystérium, ktroré ťažko opísať, ale možno ho v Lurdoch pocítiť Bál som sa, ako "rebelka" Hausnerová pojme tento námet, keďže rada zonrazuje vyhtotené "excesy". Musím s uspokojeným povedať, že sa toho ujala bez pátosu, ale s patričnou úctou. Verím, že tento dokument popchne aspoň niektorých ľudí bez ohľadu na svetonázor, aby si na Lurdy urobili názor na vlastnej koži. To miesto nikoho nenúti uveriť, ale vždy sa vám nezmazateľne vpáli do pamäti. Závisí od okolností a daností pútnika, či tie spomienky budú pozitívne alebo negatívne. Pre mňa najlepší FILM ROKA 2009! (01.12.2009)

Zvláštna, netypická dráma, pretože tu nejde ani tak o psychologický rozbor hlavnej hrdinky, ako skôr o psychológiu vedľajších postáv. Christina je chorá žena, ochrnutá na celé telo a odkázaná na pomoc okolia. Potom príde "domnelý zázrak" a ona sa začne hýbať, dokonca sama chodiť. Od toho momentu nastáva prostredníctvom jej okolia hra so širokým spektrom ľudských vlastností. Od závisti, neprajnosti až k ľútosti.... Film je reálny a do bodky vystihol chovanie sa spoločnosti v podobnej situácii. Navyše koniec je veľmi pôsobivý. 75/100 (03.01.2015)

Nejprve se musí uzdravit duch, až pak teprve tělo. Hlavní hrdince se uzdravilo tělo, duch ale úplně ne a nějak uvěřila až potom, co zázrak skončil, tudíž se jí pak uzdravil i ten duch. Asi takhle jsem pochopil ten závěr, chápete, jak to myslím. Každopádně i tak si myslím, že to celé vlastně byla jenom jakási koláž typu lidí, co přijíždějí do Lurd. O těch, co se tu potřebují za každou cenu uzdravit, i když nevěří, o těch, co věří, ale když se stane zázrak někomu jinému, jenom závidí a nadávají a taky o těch, co nevěří a nakonec uvěří a pak je tu ten zbytek, co věří a bere ty věci tak, jak jsou (třeba ten liliput). Bohužel jsem doufal v nějaké jasnější poselství, kterého se mi moc nedostavilo. Navíc ten film je zbytečně utahaný, byť kameru má dobrou (pokud se teda nezačne zoomovat nesmyslně na jedno místo) a chvílemi působí až mysticky. Ale přece jenom jsem od toho filmu čekal něco víc. Sice je to z Rakouska, které má takový svůj vlastní filmařský styl, co někdy funguje a někdy ne, mě osobně spíš sedí, ale tady to podle mě uvízlo tak na půl cesty. 3* (09.10.2019)

Asi nejpůsobivější film, který jsem za posledních 5 let viděl. Pravý opak kýčovitého barvotisku. Vlastně mu nemám, co vytknout. Podáno s takovou přesvědčivostí, že jsem měl pocit, že je to skutečnost, jako bych byl u toho. Sylvie Testudová v hlavní roli ochrnuté dívky naprosto skvělá! Ten film v "nezúčastněném dokumentárním stylu" je o tajemství života, o tajemství člověka, o tajemství smyslu jeho bytí. Jednoduchý příběh jedné z poutnic a současně průhled do každodenního života Lurd, které tu Jessica Hausnerová podává, jsou jako nádoba, do níž si divák může nalít víru nebo skepsi (je možné, že autorka filmu je ateistka, ale ani to na mém hodnocení nic nemění). Divák je tu spoluautorem... (27.01.2012)