Le Mans

Steve McQueen v docela známém sportovním dramatu o jednom z nejslavnějších závodů světa. 24h Le Mans je závod jako žádný jiný a Lee H. Katzin viditelně chtěl výjimečné prostředí předvést divákovi se vším všudy. Výborná kamera často dodávající pocit "sezení v autě vedle řidiče" je podtržena dokonalým automobilovým ozvučením. Bohužel jinak film nepřináší vůbec nic. Příběh je na úrovni ničeho, sledujeme jednoho jezdce jak jezdí a vzpomíná na svou havárii, při které zemřel manžel jedné ženy, kterou opět potkává na letošním ročníku Le Mans. Tento příběhový nedostatek se těžko kompenzuje, protože se z filmu stává opravdu čistě snímek pro milovníky tohoto závodu a závodních automobilů obecně. (27.11.2009)

V mládí jsem to plně nedocenil, teď, více jak 30 roků po prvním shlédnutí, si tam i já, člověk s rezervovaným vztahem k autům, vyzobávám věci zajímavé. Je to vlastně takový artový závodní film, zčásti chladná procedurálka, kdy vidíme skoro v přímém přenosu přípravu a start přímo z kokpitů, a zčásti lehce melancholický zážitek s nenaplněným vztahem k ženě kolegy závodníka (ale opravdu jenom velmi lehce načrtnutým), a do toho jemný jazzík, tklivé smyčce, déšt a Steve McQueen, který každým pohledem ze sebe rozhazuje charisma síly nadupané závodní káry. A k tomu ujištění, že dříve ty závody měly opravdu lidský rozměr, s chlapama za volantem jednou nohou v hrobě. A dnes, tváří v tvář nejmodernějším technologiím, se ten rozměr smrtelného rizika ztrácí. To se to pak Hamiltonovi vyhrává :o) (07.10.2021)

Možno je pravda, že dlhé roky to bol najlepší film o automobilových závodoch. Po formálnej stránke to je skvelé, po stránke vyobrazenia toho, čo sa deje popri závodoch, či počas samotných závodov to je snáď lepšie než Rivali z roku 2013, no po obsahovej stránke, či po stránke príbehu je to slabunké, teoreticky to preto beriem ako priemerné dielo, ktoré ma úpútalo len akoby povrchom, no nie vnútrom. (06.04.2014)

Sledovat Le Mans 1971 druhý den po projekci Grand Prix 1966 je jako rozpačitě, ale s nadějí vyčkávat v restauraci po hlavním chodu na dodatečný zákusek a zjišťovat, že místo něj zůstaly v nabídce jen zbytky jídel včerejška. Přestože minimálně jeden snímek z prostředí automobilových závodů mě opakovaně nadchl, rozhodně mě po většinu času nebavilo sledovat film, v němž se scény závodu aut podél trati stávají téměř veškerou jeho výplní, něco jako příběh mimo jeden samotný závod tu téměř neexistuje, charakterizace postav zůstává naprosto minimální a v hlavní roli figuruje herec, který možná (tedy určitě) umí výtečně řídit rychlý vůz, ale jinak ničím mě tu nedokázal oslovit. Sledovat McQueenův obličej se stejně nasazeným jedním výrazem během věštiny scén začalo být pro mě brzy úmorné, minimálně stejně jako civění na kroužící auta dokola bez přidané hodnoty či invence navrch. Na chvilková vytržení z nekonečné letargie, v podobě zrychlujícího se bušení tepu před startem nebo samotného závěru s Legrandovou hudbu a záběry na pohlednou Elgu Andersen, sice došlo, ale minimálně. Jestliže jsem se této klasice od nevýrazného režiséra dlouho vyhýbal, vlastně jsem o moc (v konkurenci o 5 let staršího Frankenheimerova filmu o to víc) nepřicházel. [50%] (05.08.2023)

Já vám nevím - buď tam děj měl být, nebo tam nemělo být ani to málo, co za něj tvůrci vydávají. Ano, závody jsou natočeny skvěle, start, první dvě kola, havárie, to všechno bere dech a na velkém plátně to musel být senzační zážitek, jenže kromě těchto momentů jsem se poměrně dost nudil, a to mě mrzí. Snad pokud se mi v budoucnu přihodí něco divného a stanu se fanouškem motosportu, Le Mans si pustím znovu a budu z něj nadšený. (26.09.2012)