Greenberg

„Hurt people hurt people.“ Greenberg je příjemný jako osina v zadku (tedy jako většina Baumbachových hrdinů). Sebestředný, posedlý kontrolou, netrpělivý, nespolečenský, s občasnými výbuchy vzteku. Teprve postupně zjišťujeme důvody a začínáme jej chápat, snad s ním dokonce empatizovat. Stejně jako vůči okolnímu světu mnohem otevřenější Florence, která se zdá být v pohodě, jenže není. Skoro nikdo není. Ani pes jménem Mahler, díky kterému se ústřední dvojice seznámí a vůči kterému jsou ve filmu všichni vnímavější a soucitnější než vůči libovolnému člověku. Prostě žádná feel good romantická komedie o chybujícím hrdinovi, který pochopí a prozře, ale ironický, nikoho neomlouvající portrét nešťastného člověka, který teskní za promarněným mládím a hledá náplň existence a spřízněnou duši, s níž by si rozuměl alespoň tak jako se svým kamarádem Ivanem (Rhys Ifans v jedné z mála normálních rolí). Komunikace je kamenem úrazu. Postavy se navzájem neposlouchají, každý myslí jen na sebe a říká si své (film končí nadějně v okamžiku, kdy se jedna z postav chystá vyslechnout jinou, byť jen ze záznamníku). Nedokážou sladit své rytmy. Na Baumbachovi oceňuji hlavně odstup, který si dokáže zachovat od protagonistů svých příběhů (zde tomu možná pomohla skutečnost, že příběh spolu s ním napsala Jennifer Jason Leigh). Netlačí nás do toho, abychom je měli rádi, nebojí se ambivalence a trapnosti. Dialogům s chytrým nenuceným humorem a mnoha mimoděk pronesenými výroky, na které myslíte ještě dlouho po zhlédnutí („nobody cares if I get up in the morning“), je podřízena režie s přesně načasovanými střihy, kompozicemi vypovídajícími o vztazích mezi hrdiny a tempem vyprávění sladěným s životním tempem postav. Noah Baumbach je výborný režisér i scenárista, jenom to v Greenbergovi – oproti víc „hip“ Frances Ha – nemá potřebu dávat okatě najevo, což je mi sympatické. 75% (07.01.2023)

Projekt, který zpočátku působí jako obhajoba Bena Stillera, herce. Jako taková funguje slušně. Roger Greenberg je propracovaná, neotřelá, zajímavě a povědomě nepříjemná figura, která nemá na filmovém plátně dvojníka - napjatého, trápeného nenaplněnými ambicemi a hledající (zoufale a většinou na špatném místě) způsob, jak dát životu smysl. Jeho cesta to embrace the life he didn't plan je navíc v současnosti inspirativnější než dřív, kdy iluze, že úspěšně a zcela plánovat lze, nebyla tak rozšířená. Zdatně sekundují rockově použitý Rhys Ifans a typově přesná Greta Gerwig v roli nejisté dívky, která dělá ficku a po nocích vystupuje v lokálním podniku se setem tklivých neofolkových písní. Jako film funguje Greenberg ale pro užší publikum Amerického nezávislého léta, kteří rádi menší porce všeho. Komedie uvedená na ČSFD v rubrice žánr je samozřejmě nesmysl, film rezignuje na produkci sebenepatrnějšího náznaku třeskuté zábavy a smát by se u něj mohl jen idiot. Coming-of-age po čtyřítce je trapas jiného druhu, než jakými diváky podarovával svého času Stifler. Film, na který by se ze sebe-výchovných důvodů měli podívat mnozí. (30.04.2017)

Nervózní neurotik, citlivý cholerik, těkavě chvějná postava s fobií na "mumraj" kolem své duše, těla. Psychicky „zatížený,“ existenciálně neuspořádaný Ben Stiller bez komických výstupů podává stížnost na život. Zalekl se, neví, jak pokračovat, jak začít, co si s novým zázemím počít…A co city? Dva světy v jeden spojit? Navzdory reálnému brouzdání vyprahlostí, emocionální zmrtvýchvstání? (12.09.2016)

"Mám rád starý věci. Jednou mi cvokař řekl, že mám problém s žitím v přítomnosti, takže setrvávám v minulosti, protože se cítím, jako kdyby nikdy ani nežil." Greenberg se může zdát jako běžnej romatntickej film (jak očividně mnohejm zde připadá), ale pro mě je naopak vyjímečnej. Baumbach vypráví o dvou nezajímavejch, nefilmovejch, neefektních lidech a jejich vztahu - Stiller je zahořklej, notorickej kverulant a stěžovač, potížista, cholerik, neempatickej sobec, žárlivec a člověk neschopnej praktickýho života tady a teď; a Greta je zas nádhernym příkladem opaku sexy filmový ženský s nějakym atraktivnim bonusem - je prostě normální; jako kdyby to byla naše sousedka, spolužačka... Ale mně tenhle přístup neuvěřitelně baví a fakt se mnou hejbe; opravdu neznám jiný filmy, který by se v mejch očích točily kolem tak "banálních", ale přesto pro mě aktuálních problémů. Kolem tak normálních a filmově "nezajímavejch" fóbií, strachů, záseků ("Tohle byla ta nejhorší historka, co jsem kdy slyšel. Jdu, čau.") - takže to jsou právě tyhle Baumbachovy mikrovztahový filmy, u kterejch snad poprvý v životě mám pocit, že by mluvily o opravdovskym a skutečnym životě tak, jak ho znám třeba i já. Takový množství postřehů, na který ve filmu (ale nejen tomhle) přijde řeč, to by podle mě uneslo x dalších filmů nebo námětů... Jenže Baumbach se na tom nijak neotáčí - dialog proběhne, myšlenka uplyne, hádka skončí a film, život i vztah jede dál. ("Kolikrát ještě tohle budu muset zažívat? Mě už to nebaví! V tuhle dobu bych měl bejt s rozvedenou 38 letou ženskou od dětí s nízkejma nárokama - já už tohle nechci řešit, kolikrát si tim ještě budu muset projít?") On i ona, Stiller i Gerwig, hledaj sami sebe i cestu k tomu druhýmu - nevěděj, jak na to jít, nejsou si jistý, jestli to vlastně chtěj, nikam a k nikomu nepatřej - a mě tohle jejich (ze Stillerovy strany občas až aspergerovský) sbližování se neuvěřitelně táhlo. Líbilo se mi i to (a připomnělo mi to While We Were Young), jak na konci udělal Stiller přesně ten americky filmovej průlom, kterej možná každej trochu čekal a kterýmu fandil (párty s mladejma, cool rozhodnutí jet s nima do Austrálie...) - aby si to ale zase zpátky sedlo na prdel s tim, že tohle ale on přece neni. On už neni mladej a mezi mladý nepatří, on neni bezprostřední, nechová se impulzivně, ale právě takovejhle on prostě je a jen takhle může začít bejt autentickej - i když to znamená, že o ten jeho osud se žádný scénáristi nejspíš prát nebudou. A všechno podtrhává (zase) skvělá hudba. Za mě jednoznačně mezi 4 a 5*. Hurt people hurt people. (18.04.2020)

No nevim jak jinak hodnotit. Já většinou 2 hvězdy nedávám, ale tady prostě jinak nevim. Zdálo se mi to jako naprostá hovadina, kterou jsem nemohl pořád pochopit. Ty 2 hvězdy jsou spíš za konec (za těch posledních 15-20 minut) ...sice to bylo nic moc, ale dalo se to. Jinak co se týče Bena Stillera, tak mám moc rád filmy s nim i když je režíruje, ale tohle, to byla jeho katastrofa. Do role Rogera Greenberga se vůbec nehodil. V takovymhle filmu, které je zde označeno jako drama-komedie, to vůbec se tam prostě nehodil do žádný role. A hlavně mi to vůbec ani nepřišlo jako komedie, zasmál jsem se jen dvakrát a je to paradoxní, ale zasmál jsem se Benovi :D..... Ale jinak vůbec spíš psycho film ( Béčkovej) :((( ..Zklamal mě moc... (14.07.2010)