Jasná hvězda

Umelcove opletačky s poéziou a láskou sú (nielen) vo filmovom svete neželaným zbožím k prípadnej diváckej odozve, ktorý je už na takéto čosi do špiku kostí navyknutý. Dej vychádza z typických melodramatických čŕt a v závere sú relatívne úsporne naznačené a emocionálne prežité, avšak zápletka nemá potrebný motor. Nemyslím v zakuklenosti, ale postráda akúsi vzácnu arómu a hlbšie splynutie, keďže ani postava Abbie Cornish nie je napísaná nijak prevratne. Potešili ma lokácie a nádych Londýna v inej perspektíve, nie tej príliš výraznej a extravagantnej. Nežné, mierne, ale neprežité dostatočne. (07.04.2016)

Režisérka Piana Jane Campion nechala své fanoušky čekat šest let. Upřímně? Vůbec to nevadilo. Sic souhlasím, že jde o poměrně vyspělý kus, diváka si však hledá docela obtížně. Tedy pokud nevyhledává typicky ospalé scény, kdy jedni čtou poezii, další vyšívají u krbu, jiní dumají, co asi ten či onen myslel tím, co řekl nebo jak se podíval. Anglie, první polovina 19. století. Láska neústupné dívky ze slušně situované rodiny a nemajetného romantického básníka, jehož dílo bylo toho času soustavně nepochopeno. To, co komplikuje jejich vztah, diváka tak nějak nestrhne, návraty a odchody plné vnitřního nepokoje si mě jednoduše emočně nezískaly. Ač jsou sehrány solidními herci v podobě mezi žánry létající Abbie Cornish a Bena Whishawa, který rád protáčí nezávislou tvorbu třeba s 007 dobrodružstvím. (20.07.2016)

Převelice POCITOVÉ ... v upřímné snaze o zachycení zjitřené, až bolestně tklivé atmosféry zasněných básní Johna Keatse - v přímé spojitosti s jeho krátkým a nepříliš šťastným životem. Ne nepodobné bezmocnému třepotání motýlů mezi čtyřmi zdmi dívčina pokoje. Těžko říct, zda své vězení lépe snášejí ti, kdož se v něm už narodili - nebo ti druzí, kteří poznali každodenní zázrak pozvolného svítání, třpytivé kapky ranní rosy, lehký dech svěžího vánku, oslnivou záři poledního slunce, jasné barvy a omamnou vůni lučních květů i měkké stíny večerního soumraku. Ať tak či tak, svůj osud změnit nedokážou, stejně jako mladý zamilovaný pár: Básník, odsouzený svým nadáním k nekonečnému skládání romantických veršů ... a jeho dívka, lapená v síti své doby - a donucená k pasivitě a trpnému čekání ... na zázrak ? Nic pro chlapy, ale ženská duše čas od času nějakou tu srdceryvnou unylou romantiku potřebuje, takže to vidím na trochu slabší 4*. P.S.: To ovšem nic nemění na tom, že někdy byli na pěst ... oba dva. Na druhou stranu - kdo z nás není, že ano ... (11.04.2016)

Z tohohle námětu šlo udělat takový film aby moje srdce plesalo aby se mi oči zalévaly slzami a já se nechtěla hýbat abych tu krásnou atmosféru, která mě obklopila nezrušila. No a nestalo se. Mohla to být vizuální, poetická dechberoucí podívaná na lásku dvou lidí, kteří se milují a milují se opravdově. A ta láska tam byla a dokonce byla opravdová, ale nebylo to dechberoucí ani poetické. Jen občas. Mrzí mě to. Taky opravdově.. (13.11.2010)

Uhrančivý vizuál a krásná hudba bohužel nestačí, když ve filmu chybí chemie. Postavy jsou zde většinou zoufale dvojrozměrné, mdlé až iritující - dva silné okamžiky mi tak paradoxně nezprostředkoval ústřední pár, ale extrovertní Charles Brown, který zde vlastně jako jediný měl co hrát. Přes všechny výtky a kulhavé tempo jsem se ale v závěru překvapivě, nechlapsky dojal, takže v poslední chvíli zvedám hodnocení na silnou trojku. Mohlo to být ale mnohem, mnohem lepší. (16.03.2014)