Jasná hvězda

(V komentári sa nachádza spoiler. Ten sa ale nachádza aj v obsahu tu, na csfd...) Zvláštny film. O čom vlastne bol? To ani srnky netušia. Spisovateľ a čierna ovca sa do seba zamilujú-chvíľami sa riešia nepodstatné hlúposti len preto, aby vznikali nejaké dejové zvraty a charakterové citové výlevy a aby Abbie Cornish mohla vykrikovať a získať za to Oscarovú nomináciu, ktorú aj tak nezíska, vzhľadom na to, že jej výkon nebol natoľko presvedčivý a má aj obrovskú konkurenciu-a potom on dostane smrteľnú chorobu odíde a zomrie. Keď vám toto stačí na dobrý film, tak prosím, ale ja teda rozhodne chcem niečo viac... (31.01.2010)

Rozevřená duše cínového vojáčka se rozprostřela po pokoji, neb současné tempo fejsbůků a němé změny slov v symboly, zajistilo neblahý pocit vojáčkův, že tahle doba lásce nepřeje, že ji hubí. Bright Star je otevřenou knihou pocitů. A můj pocit je skrz na skrz pozitivní, leč osud mě naučil, že nemám věřit dokud nedojdu konce. Trnitá cesta fialkovým polem a typickou symetrálou zamilovanosti (kontakt - nebe - pád) mi zavdala myšlenku, že člověk blbne a nemusí být v evidenci Bohnických složek. Zamilovanost je jako leporelo. Snadno se rozloží, ale těžko dává dohromady. Fanny se dostala do stavu "opilosti", ale madam Campion ji zasadila tvrdou ránu. I cínovému vojáčkovi, mě. A básník, který navzdory osudu zpíval (fantasticky uhrančivý B.W) rozžhnul pohasínající plamen víry v reinkarnaci vztahů a já mu za to zřetelně poklepal na rameno, jakože mu za to fakt děkuju a šel žít... (11.04.2010)

No, nevím, jsem z toho trochu rozpačitá. První polovinu filmu jsem byla s Brownem zajedno a nejradši bych Fanny nakopla - ne moc pěkná fiflena, která se jenom parádí a o poezii se začne zajímat jenom proto, že se jí líbí Keats. (Prostě pipina, která za ním šíleně dolejzá.) Další výtky mám ke scénáři, na začátku je příliš stručná expozice - vůbec jsem netušila, která bije (ostatně víc věcí nebylo vysvětlených), a závěr je oproti tomu dost rozvleklý. Líbily se mi vlastně jenom dvě věci - stará Anglie (výprava byla bezchybná) a fešák Ben Whishaw v roli básníka Keatse :) (27.03.2010)

Krásná kamera. Campionová obrazy umí. Snad jen zamilovaná Fanny by nemusela být co scénu v jiných šatech. Příběh věčné lásky je to vlastně tuctový (anebo už cyničtím?), na jeho pozadí však tím spíš vynikne nádhera Keatsových veršů. Škoda, že ve středu téměř nedějového vyprávění stojí více ona se svou vášní než on a poezie. Výsledkem je nuda. Hrdinčin vzpurný individualismus navíc pramálo odpovídá počátku 19. století. V tehdejších pevně daných společenských hranicích by nebyl možný, zdá se mi spíš říznutý duchem 60. let 20. století. Na druhou stranu je potěšitelné , že se básníkův přítel pan Brown ujme odpovědnosti za nemanželského syna a že sám Keats miluje svou Fanny natolik, že se s ní odmítne milovat vědom si možných následků. Místy tedy filmem, který se jinak - až příliš - soustředí na krásnu záběrů a slov, prosvitne i krása charakterů. (14.07.2010)

Určité klady to má, částečně poetiku, sem tam z toho umělečno i čiší. Dívat se na tento film je ovšem utrpení. Zdlouhavé, nudné dialogy o hovnu. Úplně nejvíc mě tam iritovaly postavy těch dvou otrapů, co dělaly hovno, válely se u krbu na břiše a údajně psaly poezii. Proč náš František Gellner činil jinak? No a abych to shrnul: Frantu Gellnera mám rád a Frantu Villona taktéž. Ti činili poezii jiným a dramatičtějším způsobem. Tito dva čuráci mě neiritovali, oni mě přímo srali a ta šlapka(Abbie Cornish), též! (15.12.2011)