Návrat Růžového pantera

„Bláznivej orientálnej idiote!“ Veľkolepý návrat. Edwards a Sellers si pri jednotke (1963) sadli, ale v dobe vzniku dvojky (1964) medzi nimi došlo k rozkolom. Štúdio trojku úspešnej série samozrejme chcelo, ale zrejme nemalo chuť riskovať napätú atmosféru na pľaci, z ktorej by mohlo vzísť všeličo (avšak ťažko niečo pekné), Edwardsa so Sellersom hodilo cez palubu, trojka (1968) vznikla bez ich účasti a v dobrom (?) šialeného Sellersa v nej nahradil „nijaký“ Alan Arkin. Jednalo sa o jedno z najkatastrofálnejších hereckých pre-obsadení v dejinách kinematografie, film nikoho nezaujímal a i s odstupom desaťročí je fakt veľmi, veľmi slabý. V r. 1975 však štúdio vyhodnotilo situáciu tak, že by rado sériu vrátilo naspäť ku koreňom, situácia sa medzičasom upokojila a tak na štvorku opäť najalo osvedčený pár Edwards/Sellers. Kriminálna linka ma absolútne nezaujímala a trvám si na tom, že vážni herci ako tu Christopher Plummer, v jednotke Niven a v trojke Arkin, sa do tejto série totálne nehodia. Ale inak určite jeden z najvydarenejších dielov série. Páni boli zjavne pri chuti a plnými dúškami si vychutnávali návrat. Za bežných okolností mi nepripadá vtipné, ak je v komédii postava prehnane zmätená, chaotická a roztržitá a neustále o niečo zakopáva a vráža do stien, ale Sellers to dokázal poňať tak realisticky, že je to vtipné i po desaťročiach. Scenár opäť do hry vracia legendárny diamant a neabsentujú ani obľúbené prepadové scény s nepredvídateľným komorníkom Catom a skvelé dialógy, hlášky a scény. Niekedy sa to darí skombinovať všetko dokopy, viď. pokec so slepým pouličným hudobníkom a jeho „opecou“ alebo „sledujte to auto“ (prípadne „Prepáčte, viete ako sa ide do tohto hotelu?“ – „Áno.“). Pozoruhodné z dramaturgického hľadiska na celej sérii je, ako boli tvorcovia (možno prinútení štúdiom?) ignorovať zásadné zvraty. Na konci jednotky Clouseau zjavne mieril za mreže, ale v dvojke bol znova normálny policajt v službe a na konci dvojky šéfinšpektor Dreyfus zjavne spáchal masovú vraždu (!), ale v štvorke stále bez problémov vykonáva svoje zamestnanie atď. (29.11.2023)

Větší sázka na Sellerse a jeho komediální talent tento film dělá zábavnější než první díl. Bohužel ne o moc, protože scény bez Clouseaua jsou dost nudné a je jich tam až příliš:-/ Byl jsem ale rád, že v tomto díle Sellers výrazně přidal na francouzském přízvuku, což mi přišlo celkem vtipné. Stejně jako Čech Herbert Lom v roli Dreyfuse:-) (22.03.2010)

Některé ty gagy jsou naprosto neskutečné. A popravdě, zjistil jsem, že v originál zní ještě lépe, tedy pokud se jedná o hlášky, než je tomu v češtině, kdy dabing jsem přece jen znal více. Peter Sellers je ale natolik neskutečný, že je prostě lépe se na něj dívat v původním znění, protože on hrál jako celek tedy i hlasem. (04.11.2016)

Elegance předchozího A Shot in the Dark byla spíš podle mého gusta, tady už se tlačí na pilu fyzického až brutálního humoru trochu víc, než je mi milé (třeba takové opakované lámání prstů nebohého lokálního podvodníčka nebo vysavač přisátý k prsu korpulentní švýcarské uklízečky jsou za hranicí toho, čemu se dokážu upřímně smát). Ale zas je tu poprvé naplno rozehraný Sellersův francouzský akcent – absurdní, ale přitom pořád jaksi autentický; něco, čemu se dabing těžko může přiblížit. Dohromady jsme zpět na silnějších ***. (09.04.2012)

Zdařilý n(N)ávrat Růžového Pantera. Škoda, že zde Sira Charlese Lyttona už nehraje David Niven (ten byl prostě stylovější). Jinak je tu kompletní sestava v čele se skvělým Sellersem, Lomem a samozřejmě Kwoukem. Sice se mi ta scéna s téměř dokonale provedenou loupeží líbila, ale humoru na úkor stylizace do žánru krimi znatelně ubylo. Přesto se divák dočká jako vždy nadprůměrné zábavy. Dreyfus: "Žebrák patřil k tomu gangu, dělal jim očko." Clouseau: "Nemožné. Byl slepý. Jak může slepý muž dělat očko?" Dreyfus: "Jak může být idiot policistou?" Clouseau: "Jednoduše. Stačí jen podat přihlášku..." (17.12.2007)