Režie:
Andrea ArnoldScénář:
Andrea ArnoldKamera:
Robbie RyanHudba:
Phonso MartinHrají:
Katie Jarvis, Michael Fassbender, Kierston Wareing, Rebecca Griffiths, Harry Treadaway, Jack Gordon, Anthony Geary, Jason Maza, Joanna HortonObsahy(1)
Patnáctiletá Mia (Katie Jarvis) žije se svou matkou a mladší sestrou obyčejný život, který se ale změní, když si její matka domů přivede nového přítele. Connor (Michael Fassbender) pracuje jako ochranka, je milý, sexy, štědrý, zábavný, zajímá se o Miu a její sestru. Díky tomu všemu se Mia "rozzáří" a bude jen otázkou času, jestli bude i něco víc. (j.o.j.o.)
(více)Videa (2)
Recenze (314)
Strasna hudba, strasne prostredi, strasni "herci" (krome Fassbendera), ale prave pro tu neprikraslenou strasnost je to dokonale autenticky realisticke. Zivot mlade teenagerky neni zadna prochazka ruzovym sadem, kdybych zil v podminkach jako zdejsi hlavni hrdinka, tak si du skocit hned druhy den. 6/10 ()
Niekedy sa o tých najkrajších filmoch píše najťažšie. Pretože ste im zaviazaní. Pretože sa vás dotknú ako žiadne iné sofistikovanejšie filmy, pričom rozprávajú o tých najobyčajnejších veciach. Fish Tank ma prekvapil. Autenticitou, ľudskosťou, prirodzenosťou, krátkymi poetickými spomaľovačkami, ktoré boli tak príjemným pohladením v prítomnosti všetkej tej beznádeje navôkol. Vo Fish Tank mi prirástla k srdcu postava protivnej puberťáčky, ktorej by som sa na ulici vyhol na sto krokov. Fish Tank ma dojal scénou hip-hopového hopsania rodinky na obyvačkovom koberci. Toto je pre mňa európsky film roku 2009. ()
Sociálna rozprávka o drzej pubertiačke jej rodine, narušených vzťahoch a hip-hopových tančekoch. Do toho metafory s uviazaným koníkom a rybkou. Prostredie pripomína soc sídliská, herecké výkony výborné, kamera uchvacujúca. Ale... v porovnaní s typom sociálnych drám Kena Loacha, Mikea Leigha či bratov Dardennovcov ide len o príbehovo banálnu story (a v kontexte tvorby uvedených režisérov už akoby recyklovanú), ktorej chýba niečo, čo by presahovalo prostý náhľad do života a vzťahov neúplných rodín nižšej strednej vrstvy. 65%. ()
Tradiční britské sociální drama jako by se propletlo s premisami skandinávského manifestu Dogma 95 v autenticky realistickém snímku britské režisérky Andrey Arnold (a není to náhoda, s jedním z jeho zakladatelů Lars von Trierem se Andrea umělecky potkala při definování filmového manifestu Advance Party). Ručně snímaná kamera, dlouhé pozvolné záběry, pomalé tempo, autenticky vyhlížející mizanscéna, k tomu sociálně laděný koncept příběhu a především hudba mající významový přesah, v němž jako jeden z málo fenoménů vertikálně ve své reprodukované a medializované podobě prostupuje sociální stratifikaci společnosti až na její úplné dno, vytváří spojnici mezi světem úspěšných a záměrně medializovaných vrstev (respektive jejich mediálního výseku) a vrstvou sociálně vyloučené lokality, jako spojnice se však pouze jeví, je zdánlivá, je jen mediálním klamem a způsobem, jak jednoduše manipulovat lidmi s omezeným rozhledem a silně zapuštěnou sociální kotvou... Formální stránka tohoto díla má ještě jednu navýsost zajímavou složku, a tou je jakási obdoba lineárního vyprávění napodobující počítačovou hru, respektive Role-Playing Game neboli RPG. Dějová linka je vedena ortodoxně tak, že divák prostřednictvím kamery sleduje prakticky jen hlavní představitelku, funguje tak v jakési modifikaci 3rd person herního módu, jak to známe právě z oblasti herního průmyslu. Z podstaty fungování dnešního filmového média schází samozřejmě prvek interaktivnosti, film za nás hraje režisérka, je to ale samozřejmě spíše návěstí a ukazatel, kam vývoj kinematografie asi směřuje. Každopádně toto skloubení se sociálněkritickým realismem režisérčina uměleckého přístupu je zajímavé... ()
Chtěl jsem vytýkat, že takhle špatně se to ve skutečnosti neděje, ale moje kamarádka, která na filmu byla se mnou a pracuje v dětském domově, se na konci rozbrečela a řekla, že přesně takhle to chodí. Leckdy i hůř. Že vážně existují takoví rodiče. V tom případě film má své opodstatnění, protože poukazuje na důležitý problém. Ale, upřímně řečeno, mě to až tak moc za srdce nechytlo. Tyhle sociální filmy ze života mě příliš neberou, navíc toto bylo až mox dlouhé. Špatný film to ale rozhodně není, pokud máte rádi "drsné příběhy ze života", určitě si přijdete na své. ()
Galerie (46)
Zajímavosti (4)
- Ceny: MFF Cannes 2009: Cena poroty, BAFTA 2009: výjimečný britský film, Britské nezávislé filmové ceny 2009: nejlepší režie, nejslibnější herecký nováček (Katie Jarvisová), MFF Chicago 2009: Zvláštní cena poroty, nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli (Michael Fassbender), MFF Edinburgh 2009: nejlepší britský herecký výkon (Katie Jarvisová). [LFŠ 2010] (Krouťák)
- Lena Dunham tento film označila za svoj najobľúbenejší film poslednej dekády. (Vaudevillain)
- Jedná se o první film Katie Jarvis, jež hraje Miu. Vedoucí castingu si jí všiml na vlakové stanici při hádce s jejím přítelem a nabídl jí roli. (Teebo)
Reklama