Na vlastní oči

Je to snad nejdokonalejší publicistický pořad, který jsem měl možnost vidět. Neměl vůbec žádnou konkurenci. Líbil se mi hlavně Josef Klíma, který mě svým vzhledem připomínal jednoho mistra z učňáku. Bylo zajímavé sledovat, jak se odhalují finanční kauzy a pak také chválím reportéry, že se v tomto pořadu vraceli k nevyřešeným kriminálním případům. Za jednu z nejzajímavějších reportáží považuji odhalení kauzy Berdychova gangu. Ze zásady nedám plný počet, ale i ty lepší 4 jsou velmi dobré. Třikrát jsem viděl reportáž z jihlavského podzemí, kde se ve výklenku zjevil jednomu moderátorovi tohoto pořadu duch. Tady se můžete podívat na reportáž: Záhady v jihlavském podzemí (09.01.2009)

Orgány činné v trestním řízení řeší zamotané kauzy mnoho let. Oproti tomu reportéři pořadu Na vlastní oči zvládli rozmotat tři takové zapeklité případy týdně. To byli borci a vůbec si to nezjednodušovali. Jenom neuváděli informace, které jim narušovaly logiku věci a pak vytáhli z rukávu pravdu pravdoucí. To bylo zábavy. A co teprve, když se pustili do těch nejzávažnějších kauz - třeba hlasitě kokrhající kohout mého souseda. To jsem teprve nestačil zírat. K jejich cti však musím poznamenat, že nejednou svou vlezlou investigativností donutili nějaký úřad k činnosti a to i já umím ocenit. (12.01.2016)

V začátcích pořadu jsem to nesledoval, měl jsem tehdy ještě jiné zájmy, z toho, co pamatuju z pozdější doby, tak je to jen další bulvární pořad s jasným cílem šokovat, zkrátka co čekat od "vícenatéencz" TV. Odpad nedám jen proto, že zřejmě reportéři pořadu (hlavně Kroupa) opravdu přispěli k odhalení pár skutečných zločinů. (11.09.2013)

Nedávno jsem měl možnost se detailně seznámit s jedním z případů, o kterém před lety točili pánové Kroupa a Motl reportáž. Jejich reportáž měla se skutečností pramálo společného. Tvůrci pořadu neměli nejmenší problém vylíčit věci po svém a sem tam něco pozměnit tak, aby se jim to hodilo. Na vlastní oči nikdy nebyl pořad o objektivitě, ale o snaze maximálně a za každou cenu šokovat veřejnost. Ale na publicistiku, které se nedá ani trochu věřit, není nejmenší důvod se dívat. (12.11.2009)

Pokus o objektivní televizní publicistiku se sice trochu míjel účinkem a v některých reportážích začala časem převládat jistá bulvární pachuť, přesto alespoň speciál Mraky nad Barrandovem, stěžejní dílo reportéra Stanislava Motla, přinášející osudy populárních protektorátních herců a hereček, patří k tomu nejlepšímu, co bylo odvysíláno. (17.07.2015)