Vítejte v KLDR!

Dokument, který by mohl natočil v podstatě kdokoli, kdo by dokázal zorganizovat podobný zájezd. Cestovat do KLDR není, jak je vidět, nic složitého, tudíž toto home video, jak napsala Snorlax, nemůže přinést nic víc, než jen soukromé záběry turistů. Vyzbrojeni fotoaparáty a kamerami, kolem huby umělý, předražený med kapitalismu a v hlavě vzpomínky na podobnost předlistopadového režimu. Toto srovnání ovšem mohlo pociťovat jen pár turistů, kteří zažili 50. léta. V těchto letech se totiž KLDR zasekla, a zůstává v nich do dnes. Následný socialismus v ČSSR neměl nic společného s tím, co zde viděli. Pojetí komunismu KLDR je zfanatizované, monstrózní a směšné. Dá se to chápat. Odvěká císařská nadvláda ve všech asijských zemích vypěstovala v lidech zde žijících až robotickou poslušnost a naprosto neoddiskutovatelné vědomí toho, co je jejich povinnost. Home video naštěstí dokázalo zachytit Severokorejce i jako obyčejné, mávající, studující a vyptávající se lidi. Zajímající se o to, jak na Čechy působí jejich izolovaná země, která je prakticky přes 50 let ve válečném stavu. Silná mezinárodní embarga, i při katastrofálních záplavách, žádná humanitární pomoc, jen informace o velkém hladomoru, který pochopitelně způsobila vláda KLDR. Ano jsou to vymletí blázni, kteří jsou naštvaní na celý svět. Ovšem i USA potřebuje strašáka pro lidi, pro svoje lidi. Účelové zesměšnění a zároveň upozorňování na hrozbu fanatiků z Koree, má za oceánem svou jasnou pozici. Válka v Korei se prakticky nikdy neukončila ani pro jednu stranu. Do KLDR ovšem jezdí i Američané, průvodkyně mluví bez problémů anglicky. Veškeré turistické výpravy jsou předem připravené a kontrolované. Korejci předvedou dokonale přesné vystoupení, zazpívají si s Tebou, popijou, když nejsou zrovna ve službě, a pak Tě zase honem honem pustí do té Tvé svobody. Připravené a kontrolované. Pro změnu zase korporacemi ovládající globální tržní systém a schovávající se za cynická povzbuzující hesla. (15.08.2013)

Film o KLDR, ale možná z ještě větší části film o české formě fenoménu zvaném turismus... A obě (nevím, jestli opravdu takhle zamýšlená) témata jsou v těch šestasedmdesáti minutách provázána opravdu obdivuhodně. Na jedné straně je orwellovský režim, který provází hrstku středoevropanů po precizně vylajnovaných cestičkách a tiše přitom začleňuje své hosty do vlastní propagandy, na druhé straně jsou turisti, kteří z velké části mají nulové (nebo minimální) povědomí o tom, kam vlastně přijeli, zásobeni jsou litry slivovice, jíž se neustále nalívají, hrdě se vyznávají z toho, jak se jim podařilo propašovat teleobjektiv, fotí pupkem o sto šest a na kameru bezostyšně vyslovují povrchní "moudra", dávajíce tak najevo svoji myšlenkovou omezenost. Při sledování tohoto dokumentu mi hlavou probíhala replika Rudolfa Hrušínského z Vesničky: "Lidi nevěděj, co s penězma. On má barák, televizor, auťák... Tak si říká: Co ještě nemám? Hrobku... " Mně prostě důvod, že "málokerej Moravák může říct, že byl v Severní Koreji," připadá hrozně stupidní... Ono se ale dnes hlavně hraje na zážitky, takže věřím tomu, že v hospodě u piva pak budou někteří z účastníků zájezdu za nepřekonatelné hvězdy. Jako dokument je to ale vlastně čistá a bezchybná práce: Kamera zabírá bizarní monumenty kimirsenovského dědictví a současně "diegetické" komentáře turistů. Autorka vlastní komentář dodávat nemusí, svůj vlastní názor si udělá divák sám. (17.10.2009)

Drazí přiznivci komunistů, mávači rudým praporem, vzpomínači starých dobrých časů, věčný kritici dnešní doby, jistě pro Vás musí být strašné, žít mezi hloupým stádem, do kterého se s hrdostí počítám také, které je tak tupé, že nevolí komunisty a nechá sebou manipulovat, věří mediím, nechává se obelhávat zlými kapitalisty, okrádat mocipány a vysmívá se komunistům, protože oni jediný mluví pravdu, myslí na obyčejný chudý lidi, nikdy by zde nedovolili postavit americký radar, protože jsme svrchovaná země, do které by proslavení mírotvorci komunisti, nikdy nepustili žádnou cizí armádu, maximálně tak armády spřátelené, jako kdysi, které nechali střílet do vlastního národa, což v komunistickém jazyce znamenalo ochraňování socialismu. Tak vážený soudružky a drazí soudruzi, mám pro vás velmi dobrou zprávu. Už tu s náma, naivníma blbcema, nemusíte být. Tento zájezd pro Vás objevil hotový ráj. Zemi, kde jsou si všichni rovni, neboť mají všichni velký hovno, zemi kde je povinost se klanět i sochám, zemi kde jsou zakázy se smát, zemi kde mají občané zakázano se bavit s turisty, zemi kde se donáší, zemi, kde tajná policie může odposlouchávat a sledovat koho bude chtít, zemi, kde politcká moc popraví ročně a bez soudu snad nejvíce vlastních obyvatel na světě, zkrátka zemi, kde vládne komunistická strana ! Jeďte tam, za svým vysněním štěstím a žijte si svůj komunistický sen, upřimně Vám ho totiž přeju. Z účastníku tohoto zájezdu nejlépe hodnotím toho kluka co neuměl dobře česky a toho tlustýho moraváka. Nejhůře dopadl ten brejlatej mladej kluk / nikoli průvodce !!! /, za svůj výrok cca "zdá se mě, že v KLDR se nežije až tak špatně", ten aspiruje na titul "největší blbec dokumentárních snímků" . (17.05.2009)

Rozhodně ne nezajímavý cestopis - necestopis, v němž nejde ani tak o realitu (a už vůbec ne tu skrývanou) současné bašty ortodoxních komunistických idejí, ale o její odrazy na docela pestré směsi figurek ze zájezdu. Takto zvolený koncept však předem nepočítá s vděčnějšími (konfrontantnějšími) okamžiky a ani sama režisérka se neodvažuje příliš zasahovat do interakce cestovatelů mezi sebou i mezi omezeně přístuopným okolím. Sama měla mnoho možností, jak dodat podnět k tomu, aby byla situace zajímavější a ne aby šlo o pouhé sledování reakcí turistů na několik skutečnosti vyplývajících z kulturního šoku. Nakonec stačí skoro osmdesát minut a člověk je unaven obdobně jako po návratu z obdobného leč dvojtýdenníjho zájezdu. (01.11.2009)

Úchylné, strach naháňajúce dielo, pri pozeraní ktorého neviete, či sa máte smiať, alebo plakať ... Ako pripomienka toho, čo sme mohli mať aj u nás. Ako pripomienka pre tých, ktorí si pochvaľujú "dolce far niente" v časoch Husákových, či Jakešových. Pre tých, korí sa ešte nestačili zobudiť a snívajú sny o tom, ako nám bolo dobre .... (31.05.2009)