Nedělní chvilka poezie
Obsahy(1)
V tomto pořadu se každý týden scházeli umělci, aby recitovali verše. Takřka všichni recitátoři si vystačili s omezenou mimikou a minimální gestikulací, což většinou spočívalo v zamyšleném pohledu kamsi do dálky. Z obrazovky se linuly buď básně o hrdinech z fronty (té válečné, pochopitelně), nebo klasická díla Jana Nerudy a jiných velikánů. (duklak2)
(více)Recenze (36)
Od *6.6.1981 do † 25.9.1992 už jen jako Chvilka poezie. Sám pořad pod původním názvem tedy "Nedělní chvilka poezie" působil na našich obrazovkách už někdy od šedesátých let minulého století. Týden co týden, hluboko-dávno z dob minulých, recitace, verše, básně nebo klasická dílá třeba od Nerudy z úst Národních umělců to vše v tomto dnes už pozapomenutém literárním pořadu.. ()
Mě z valné většiny výběr básní a hlavně důraz na přehnaný a pro mne nesnesitelný pathos v přednesu v tomto pořadu od poesie (píšu s "s", protože tenkrát název pořadu to tak měl, možná později podle nových pravopisných pravidel to změnili na "z") spíše odrazoval. Tak alespoň 2* za vydařenou znělku :Claude Debussy - Dívka s vlasy jako len. ()
Legendární znělka a uhrančivé přednesy :-) ČT by měla něco takovýho zase zavést, aby tu naši barbarskou duši aspon trochu zkultivovala - já třeba se k básničkám nedostanu, jak je rok dlouhej :-(. Anebo by měly vytěžit ty obvzláště propečené kousky, vytepané budovatelským úsilím uvědomělých poetů a okořeněné československo-sovětským přátelstvím. A udělat z toho "Chvilku recese". ()
Zasloužilí soudruzi umělci a soudružky umělkyně zde s nádherným patosem oslavují tu hrdinné vojáky Rudé armády, tu kolektivizmus, tu proletáře. Odpad, ale tedy kultovní. Jako výstraha před tím, co jsou komouši (stále) zač, také použitelné. Využitelné i jako recese pro pobavení a připomenutí, jaké hrůzy se vysílaly za minulého režimu. Stanislav Kostka Neumann Rudé zpěvy-Socialistickým ženám Soudružky, zastavte proudy své výmluvnosti, zadržte řinčivé výhrůžky! Házíte hladovým ohlodané kosti, a revoluce není řečnický výlet: Učte se střílet! Pryč s feminismem! Je žena X a muž je Y, leč srdcí dvé můž zníti jako jeden zvon, když s puškou v ruce jde se za cílem. S manlicherovkou vojandy rudé ve vratech, oknech, na vozech tramwayí – s těmi to pu’de na města šampusů, vesnice keťasů. Ti, co se chechtají pak budou kvílet: Učte se střílet! Nechte si lékařské rady! Je revoluce nejlepší hygiena. Jen obvazů pro kamarády ať máte plné kapsy! Buď každá jak blesk a krvavá fena, a na psy! Kulomet bude šílet: Učte se střílet! Pryč s akademickou prací a dolů s kazatelen! Aut revolučních buďte síla hnací, by z měšťáka stal se jelen. Pryč s moralinem, maloměšťačky! Se sentimentalitou krbu! Na mračna nesete řehtačky, ctnost vidíte ve svém hrbu. Nechte si tirády proti alkoholu! Tím nevyprázdníte sklepů. Až přijde den, tak rozbijeme spolu všecko, co ničí energii molů v kožiše panstva. Zahoďte dětské trumpetky! Zbytečně piští a kvičí. Odhoďte sobectví, přijměte důsledky! Vítězem ten, kdo sebe v díle zničí. Matky a ženy, dcery a milenky, na řetěz citečky sladké i bolné! Spalte své myrty, spalte své pomněnky, soudružky, buďte volné. Jen kázeň revoluce chtějte s námi sdílet, učte se střílet! ()
V té době jsem, jako řada jiných, tenhle pořad nesnášel, zvlášť když se v něm recitovaly naprosté kraviny... Ale v dnešní době něco podobného chybí. Nemám zrovna smysl a cit pro poezii, ale když jsem v jiném TV pořadu slyšel recitovat Seifertovy nebo Krchovského verše a k tomu jely záběry krajiny či něco pěkně depresivního v případě Krchovského, říkal jsem si, že poezie má něco do sebe. Jen by se zkrátka neměla dětem ve škole zprotivit a podobnými pořady, jako byla Nedělní chvilka poezie, už vůbec ne. ()
Zajímavosti (2)
- Legendární znělku, která 30 let, neděli co neděli, lákala k chvilce poezie, zkomponoval skladatel Claud Debussy a jmenuje se „Prelude No.8: La fille aux cheveux de lin“ („Dívka s vlasy barvy lnu“). (sator)
Reklama