Chvilka poezie

Komunisti jsou u vesla, * neděli máme tady, * před TV padni do křesla, * nevyčnívej moc z řady. * Zaklinká otravná znělka, * ksicht se ti zjeví odpudivý, * soudruh pilný jak včelka * verše cituje jako divý. * Uspává tě jeho hlas, * z dřepění bolí zadnice, * Kurva, zastavil se čas? * Nudná je báseň velice. * Konec se blíží již brzy, * úlevný povzdech zní z hrdel, * otíráš od štěstí slzy, * že můžeš zvednout už prdel. * 20% (26.09.2012)

Zasloužilí soudruzi umělci a soudružky umělkyně zde s nádherným patosem oslavují tu hrdinné vojáky Rudé armády, tu kolektivizmus, tu proletáře. Odpad, ale tedy kultovní. Jako výstraha před tím, co jsou komouši (stále) zač, také použitelné. Využitelné i jako recese pro pobavení a připomenutí, jaké hrůzy se vysílaly za minulého režimu. Stanislav Kostka Neumann Rudé zpěvy-Socialistickým ženám Soudružky, zastavte proudy své výmluvnosti, zadržte řinčivé výhrůžky! Házíte hladovým ohlodané kosti, a revoluce není řečnický výlet: Učte se střílet! Pryč s feminismem! Je žena X a muž je Y, leč srdcí dvé můž zníti jako jeden zvon, když s puškou v ruce jde se za cílem. S manlicherovkou vojandy rudé ve vratech, oknech, na vozech tramwayí – s těmi to pu’de na města šampusů, vesnice keťasů. Ti, co se chechtají pak budou kvílet: Učte se střílet! Nechte si lékařské rady! Je revoluce nejlepší hygiena. Jen obvazů pro kamarády ať máte plné kapsy! Buď každá jak blesk a krvavá fena, a na psy! Kulomet bude šílet: Učte se střílet! Pryč s akademickou prací a dolů s kazatelen! Aut revolučních buďte síla hnací, by z měšťáka stal se jelen. Pryč s moralinem, maloměšťačky! Se sentimentalitou krbu! Na mračna nesete řehtačky, ctnost vidíte ve svém hrbu. Nechte si tirády proti alkoholu! Tím nevyprázdníte sklepů. Až přijde den, tak rozbijeme spolu všecko, co ničí energii molů v kožiše panstva. Zahoďte dětské trumpetky! Zbytečně piští a kvičí. Odhoďte sobectví, přijměte důsledky! Vítězem ten, kdo sebe v díle zničí. Matky a ženy, dcery a milenky, na řetěz citečky sladké i bolné! Spalte své myrty, spalte své pomněnky, soudružky, buďte volné. Jen kázeň revoluce chtějte s námi sdílet, učte se střílet! (14.10.2016)

Předem říkám, že mi v době ukončení pořadu bylo necelých sedm let a mám na něj jen matné vzpomínky. Přišlo mi to jako neobyčejná nuda a vzhledem k tomu, že se můj vztah k poezii od té doby nezměnil, odvažuji se proto dát toto hodnocení. Mám ale takový dojem, že o mnoho let později se natočil ještě jeden díl, který byl vysílán někdy na Nový rok, kde Václav Postránecký říkal šílenou báseň "Ne mrtví, ne živí, něco mezi tím." (22.12.2008)

Moje hodnocení je zabarvené tím, že jsem viděl jen výběr toho nejhoršího a nejbizarnějšího na Letní filmové škole. Věřím tomu, že se semtam objevila i kvalitní báseň či kvalitní recitátor, přesto mé hodnocení nemůže být jiné. Tento pořad je zodpovědný za to, že dnes minimum Čechů čte poezii, protože se tvůrcům podařilo položit rovnítko mezi ní a odporné dekorace ve spojení s přehnaně patetickým deklamováním těch nejhorších sraček, co česká literatura ve své historii nabídla. Televize vysílala toto a lidé jako Jirous, Kundera, Topol nebo Zahradníček publikovat nesměli, případně byli rovnou zavření. Za to by lidem odpovědným za tento hnus mělo být veřejně nafackováno a nakopáno do zadnic. Hodnotím odpadem, protože mám rád poezii. (29.07.2010)

Bohužel v tomto pořadu figurovala Jiřina Švorcová, která tomu dala punc propagandistického humusu. Když se ale od tohoto odhlédne, tak taková Taťjána Medvecká či Václav Postránecký nebili žádní kádři. Prostě chvilku poezie mám za snahu kulturně nenechat uschnout národ, ale ne vždy se to dařilo. Na opačném pólu je pak dnešek, kdy TV razí praxi raději nic takového nevysílat, ale zahltit lidi braky. (12.06.2013)