Nedělní chvilka poezie
Obsahy(1)
V tomto pořadu se každý týden scházeli umělci, aby recitovali verše. Takřka všichni recitátoři si vystačili s omezenou mimikou a minimální gestikulací, což většinou spočívalo v zamyšleném pohledu kamsi do dálky. Z obrazovky se linuly buď básně o hrdinech z fronty (té válečné, pochopitelně), nebo klasická díla Jana Nerudy a jiných velikánů. (duklak2)
(více)Recenze (36)
Když to tenkrát běželo, líbila se mi ta znělka. Jinak jsem to míjel, protože to nebavilo. Dnes jdu po raritních dílech, kde se nejeden z dnešních slavných herců nepěkně omázl hnojem. Řada básní byla revolučních, řada chválila stranu. Tohle byl další z pořadů utužující které měly utužovat diváka v politické uvědomnělosti. Těžko říci jak se to dařilo peoplemetry tehdá ještě nebyly a na to aby lidé rozsvěceli obýváky a měřila se spotřeba proudu jako u kuchaře bylo toto ,,básnické'' tv okénko přeci jen okrajovou záležitostí. * ()
Komentáre sú tu zrejme zábavnejšie ako celá relácia a s veľkou pravdepodobnosťou asi aj opodstatnené. Netuším, ako šou vyzerala za čias komunistického aparátu. Pozrel som si teraz jeden diel (z r. 2019), kde Martin Huba recitoval Hviezdoslava, verše precítil jak šéf, hlas ma harmonicky uspával, scéna vyzerala tiež efektne a tým pádom som to celé precítil aj ja, preto za tri. A na tie socialistické sračky súvisiace s históriou relácie seriem. ()
Zasloužilí soudruzi umělci a soudružky umělkyně zde s nádherným patosem oslavují tu hrdinné vojáky Rudé armády, tu kolektivizmus, tu proletáře. Odpad, ale tedy kultovní. Jako výstraha před tím, co jsou komouši (stále) zač, také použitelné. Využitelné i jako recese pro pobavení a připomenutí, jaké hrůzy se vysílaly za minulého režimu. Stanislav Kostka Neumann Rudé zpěvy-Socialistickým ženám Soudružky, zastavte proudy své výmluvnosti, zadržte řinčivé výhrůžky! Házíte hladovým ohlodané kosti, a revoluce není řečnický výlet: Učte se střílet! Pryč s feminismem! Je žena X a muž je Y, leč srdcí dvé můž zníti jako jeden zvon, když s puškou v ruce jde se za cílem. S manlicherovkou vojandy rudé ve vratech, oknech, na vozech tramwayí – s těmi to pu’de na města šampusů, vesnice keťasů. Ti, co se chechtají pak budou kvílet: Učte se střílet! Nechte si lékařské rady! Je revoluce nejlepší hygiena. Jen obvazů pro kamarády ať máte plné kapsy! Buď každá jak blesk a krvavá fena, a na psy! Kulomet bude šílet: Učte se střílet! Pryč s akademickou prací a dolů s kazatelen! Aut revolučních buďte síla hnací, by z měšťáka stal se jelen. Pryč s moralinem, maloměšťačky! Se sentimentalitou krbu! Na mračna nesete řehtačky, ctnost vidíte ve svém hrbu. Nechte si tirády proti alkoholu! Tím nevyprázdníte sklepů. Až přijde den, tak rozbijeme spolu všecko, co ničí energii molů v kožiše panstva. Zahoďte dětské trumpetky! Zbytečně piští a kvičí. Odhoďte sobectví, přijměte důsledky! Vítězem ten, kdo sebe v díle zničí. Matky a ženy, dcery a milenky, na řetěz citečky sladké i bolné! Spalte své myrty, spalte své pomněnky, soudružky, buďte volné. Jen kázeň revoluce chtějte s námi sdílet, učte se střílet! ()
Mě z valné většiny výběr básní a hlavně důraz na přehnaný a pro mne nesnesitelný pathos v přednesu v tomto pořadu od poesie (píšu s "s", protože tenkrát název pořadu to tak měl, možná později podle nových pravopisných pravidel to změnili na "z") spíše odrazoval. Tak alespoň 2* za vydařenou znělku :Claude Debussy - Dívka s vlasy jako len. ()
Komunisti jsou u vesla, * neděli máme tady, * před TV padni do křesla, * nevyčnívej moc z řady. * Zaklinká otravná znělka, * ksicht se ti zjeví odpudivý, * soudruh pilný jak včelka * verše cituje jako divý. * Uspává tě jeho hlas, * z dřepění bolí zadnice, * Kurva, zastavil se čas? * Nudná je báseň velice. * Konec se blíží již brzy, * úlevný povzdech zní z hrdel, * otíráš od štěstí slzy, * že můžeš zvednout už prdel. * 20% ()
Zajímavosti (2)
- Legendární znělku, která 30 let, neděli co neděli, lákala k chvilce poezie, zkomponoval skladatel Claud Debussy a jmenuje se „Prelude No.8: La fille aux cheveux de lin“ („Dívka s vlasy barvy lnu“). (sator)
Reklama