Alice

Úžasný snímek o ženském rozpoložení, pocitech a touhách. Navíc se charaktery a styl tak trochu odlišují od typického Allenova rukopisu, což je velice příjemná změna. Mia Farrow jako poněkud naivní a zasněná žena působí krásným přirozeným dojmem a její nervozita je nádherně vtipná. Skvělá je také postava doktora Yanga a jeho léčivé (místy až magické) bylinky. Právě scény s jejich účinkem patří mezi nejvydařenější a nejvtipnější. Od srdce doporučuju, příjemná a inteligentní zábava :) (21.03.2008)

Skvělý film, který mi připravil hodně příjemných 100 minut. Obsazení nemá chybu (Mia Farrow v titulní roli je naprosto neodolatelná), nápaditý děj mě hodně bavil, nechybí samozřejmě typický humor a vlastně asi vše, na co je člověk u Allenových filmů zvyklý. Vytknout by tomu šly asi jen drobnosti, jako je třeba ten závěr, který může možná působit trochu odbytě, ale nijak zvlášť mi to nevadilo. Navzdory mé averzi k filmům, jejichž název se nezmohl na nic lepšího než je jméno hlavní postavy, mi Alice hodně sedla a přišla mi téměř jako povznášející podívaná, která je mimo jiné takřka dokonale nadčasová - ten film absolutně nestárne a působil na mě, jako by byl natočený včera (když si tedy člověk odmyslí ty hrozné devadesátkové hadry a účesy, haha). (15.03.2021)

Ach, tak šťastný šťastný konec, že jsem ho skoro nemohla přežvýkat. Jestli jsou ženy takovéhle ženy, tak se nechám přeoperovat. Jenomže jestli jsou muži takoví muži, tak nevím na co. Možná bych si mohla nechat odstranit všechny pohlavní orgány a potom budu nikdo jako nikdo. Film, který mě opravdu nebavil až znechutil, a to o to víc, že se chvílemi tvářil zajímavě (zejména múza a potom také kamera). (05.08.2010)

Když jsem od hlasatelky slyšel, že se "Allen umí vcítit do nejniternějších pocitů ženy," bral jsem to jako frázi, něco jako pojem "televizní trvalka." To bych ovšem podobný případ ženy nesměl mít ve svém blízkém okolí. Je to opravdu PŘESNÉ. Pokud jde o Woodyho dramatickou tvorbu, nebál bych se já použít (a už jsem to několikrát udělal) termín "jako ze života," třeba i u snímků, které jsem neviděl, protože bych měl opravdovou jistotu, že tomu tak je. A dál? Nějaké to nadpřirozeno (které mě opravdu překvapilo a příběhu dodalo šťávu), troška intrik a popisy pocitů, klasicky se chovající muži a ženy, které vezmou život do vlastních rukou. Trošku pikantní je, že závěr filmu připomíná opravdový konec Mii Farrow :-) (14.12.2005)

Ještě před několika minutami by mě nenapadlo, že mi jednou bude dělat problémy najít na filmu Woodyho Allena nějaké pozitiva. Ještě před několika minutami jsem doufal, že Alice bude víc než jen povrchní, nekompaktní pohádkou o zneviditelňování a elixíru lásky. Bohužel... . Největším problémem Alice je samotné téma – špatně zvolené a nadto ještě nešikovně zpracované. Na Allenových „vztahových“ filmech jsem vždycky obdivoval především preciznost, s jakou dokázal „psychoanalyzovat“ své postavy. Byl to jednoduchý, ale účelný racionální styl. V Alici si mé sympatie nikdo nezískal, a sami asi uznáte, že sledovat sto minut osudy vám zcela lhostejných postav je přinejmenším pěkný opruz. Nehledě na skutečnost, že psychologický rozbor je zde příliš doslovný a není nám skryto právě to „tajemno“ obestírající každý vztah. Netvrdím, že fantasy prvky do hořkosladkého dramatu nepatří (viz. úžasná Purpurová růže z Káhiry), ale pouze za předpokladu splynutí s okolním děním. Tady kupříkladu „supermanská“ scéna působí téměř jako parodie. Alice ani zdaleka nepřipomíná čistou komedii (za celou dobu jsem se skutečně zasmál jenom jednou). Možná to celé mistr myslel úplně jinak, možná se Alicí snažil částečně ospravedlnit nevěru (což by vzhledem k jeho komplikovaným rodinným vztahům ani nepřekvapilo), ale proč TO není jasné ze samotného filmu? Proč myšlenka organicky neprorůstá celým dějem, ale pouze nám jenom řekne ahoj v jeho závěru? Nebýt stále skvělé režie a výtečné kamery (plus jazzu zajisté), neváhal bych použít k charakterizaci Alice následující věty: Je to jedna epizoda Ally McBealové se čtyřnásobnou délkou. Skoro Woody, skoro. 55% Zajímavé komentáře: Tosim, ripo (15.12.2005)