Madisonské mosty

Dvaja, ktorí sa náhodne stretli, štyri dni, ktoré spolu prežili a výsledkom je film, ktorý síce rozdelil užívateľov ČSFD na dve protichodné skupiny, ale tú, ktorú zasiahol, zasiahol do čierneho. Už som viackrát písal, že problémom pri písaní komentárov k romantickým filmom je, že pisateľ pri nich odkrýva časť seba. A pretože špeciálne u tohto filmu nemám o to záujem, napíšem iba, že nikdy predtým a ani potom som nevidel tak skvelý, do detailov zvládnutý herecký výkon, aký predviedla Meryl Streep. Že Clint na chvíľu opustil úlohy drsných policajtov, pištoľníkov a pomstiteľov a vo svojom filme, ktorý vynikajúcim spôsobom aj režíroval, si uveriteľným spôsobom zahral nový typ postavy. Že aj pri opakovanom zhliadnutí si môže divák vychutnať skvelé dialógy a ponoriť sa do príbehu aj vďaka dobre vybranej hudbe. Že film okrem zážitku samotného ponúka viacero možností na zamyslenie sa a hľadanie vlastnej odpovede na nadhodené otázky. Že obsahuje scény, ktoré ani po rokoch nevymiznú z pamäti. Že je to film, ktorý zaslúžene patrí do mojej stovky najobľúbenejších. (16.10.2011)

Přesvědčení, že každý z nás má svůj protějšek v tom druhém pohlaví, je vírou, která není bez opodstatnění. Těch, kteří je naplní, není mnoho. A ne vždy potkáváme tento životní vrchol v situaci, která by umožňovala jeho plné a bezvýhradné přijetí. Velké téma je současně neméně velkým svodem k plačtivému sentimentálnímu pohledu, který odpuzuje svou kašírovaností a schematickou nepřirozeností. Příběh MADISONSKÝCH MOSTŮ je příběhem ne nezvládnutí, ale opanování a oslavy tohoto citového vyvření, bez nějž každý lidský život zůstává pustý a prázdný jako neobydlený neudržovaný dům. Zdánlivě bezvýznamné setkání ženy, jež je v letech, kdy by měla mít rozum, s mužem, který přesvědčuje sebe sama v názoru, že únik do tvůrčího života je rovnocennou náhradou lidské plnosti, vrcholí v citové i fyzické smršti čtyř - zdaleka ne celých - dnů. V smršti, která sama o sobě je svou intenzitou životem samým. Okolí erupce je při tom všem vším možným, jen ne pouští a úhorem. Postrádá mnohé, lidská malost a vyprahlost však do tohoto výčtu pomyslných errat v žádném případě nenáleží. Vážit a přemýšlet i domýšlet neznamená kapitulovat, byť by to mělo znamenat i vlastní doživotní srdcebol. Sloučit odpovědnost a cit se svědomím a myslet přitom nejen na sebe je zrcadlem, které film nastavuje naší sebestředné současnosti. To, že se režiséru Eastwoodovi podařilo tuto štafetu hlubokého humanismu, lásky a pokory přenést i do další generace, vyvolat v ní byť i jen na okamžik potřebu vlastní katarze a sebeprozření i vůle změnit svůj dosavadní život, to není pokleslá reality show, ale vrchol každého slušného lidského života. Je to ten život sám. MADISONSKÉ MOSTY tak činí překvapivě sporou, ve skutečnosti však nezapomenutelnou niternou a působivou filmovou řečí, jež hollwoodské továrně na sny propůjčuje rozměr nezávislého tvůrčího filmu. (01.03.2008)

Tohle byl ten film, u kterého jsem si uvědomil, že se zaškatulkováním Clinta Eastwooda to není až tak snadné. Jednoduchá zápletka rozehrává prostý příběh velké lásky dvou dospělých lidí. A Eastwood nás ji nechá sledovat z úhlu Meryl Streep. Vedlejší linie jejich dětí film pouze doplňuje, to podstatné je pouze mezi dvěma hlavními protagonisty. (22.06.2007)

Spoilery! Ačkoli nejsem ani v nejmenším fanouškem romantických dramat, tak tady musím smeknout klobouk. Neskutečně citlivá a uvěřitelná záležitost. Clint Eastwood a především Meryl Streep roztočili opravdu herecký galakoncert, jaký už jsem dlouho neviděl. Krásný příběh o tom, že i v takřka gerontím věku se může zrodit vášnivý vztah mezi dvěma a že se dá postavit stan prakticky kdykoli, když má člověk po ruce tu správná osoba. Kdo už si v životě prošel, či prochází něčím podobným, tak mu mohu zaručit, že mu snímek přivodí správně intenzivní deprese a třeba i přehodnotí svůj dosavadní život. Tím, že tento žánr nepatří mezi moje oblíbené, na mě byla stopáž přeci jen trošku dlouhá. Závěrečná scénka v autě, kdy stála Meryl Streep před nejtěžším rozhodnutím v životě a cukala jí ruka, byla naprosto skvělá. Clint Eastwood je vynikající režisér, který ždímat emoce prostě umí. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybral uživatel nascendi. (20.08.2017)

"Ještě vejce? Nebo si na linu naposled zapícháme?" Ve věcech víry v lásku na první pohled jsem přirozený ateista, ale fandím jí. Nicméně sledovat, kterak se jedna taková láska naplnila, přestože se zase tak úplně nenaplnila, pro mne nebylo úplně snadné. Jsem totiž malý člověk, který se ve světě velkých emocí ztrácí, cítí se nesvůj a ví, že tam vlastně nepatří. (28.12.2016)