Obsahy(2)
Sto minutový záznam z londýnského koncertu Death Metalové kapely Slipknot z roku 2002. Koncert je horově laděn a to nejen díky maskám členů kapely.
Tracklist: 1. People = Shit
2. Liberate
3. Left Behind
4. Eeyore
5. Disasterpiece
6. Purity
7. Gently
8. Eyeless
9. My Plague
10. New Abortion
11. The Heretic Anthem
12. Spit It Out
13. Wait And Bleed
14. (SIC)
15. Surfacing
(Vojtino)
Recenze (22)
OH MY FUCKIN GOD I LOVE YOU LONDON! Pochcané gaťe, vyhřezlý mozek, baseballová pálka, kozlí hlava, prasečí hlava, vysunovací perkuse, "jumpdafuckup", skok do davu, bubeníkovo solo hlavou dolů...a mnoho, mnoho dalšího se skrývá na DVD s nálepkou DISASTERPIECES. SlipKnoTů si vážím nejen pro jejich hudební tvorbu, ale také kvůli ukázkovému vztahu s fanoušky. Pekelná devítka z Iowy své maggots. opravdu miluje a je to vidět! STAY (SIC)k! ()
Tohle mně připomíná dobu, kdy jsem se se Slipknotama (a metalem vůbec) seznamoval. Půjčil jsem si to tenkrát od kamaráda na videokazetě(!) - kvůli tomuhle komentu si připadám starej :D - a vosolil to doma v obýváku na TV. Nářezovej koncert jak se patří, protože tihle šílenci prostě ví, jak strhnout dav (např. scéna, kdy Sid sám bez ochranky leze do davu a na podium se pak vrátí v absolutně otrhané kombinéze). Jo, to k tomu patří... so stay (sic), motherfuckers!! ()
Dokonalý koncert zo starých čias tejto legendárnej kapely, kým ju ešte nepočúvala polovica šikmookej populácie. SlipKnot je známy svojimi nespútanými a bláznivými vystúpeniami, ktoré nájdeme aj tu v podobe skoku do publika, vytŕčanie p*dele, "vyfuckovanie" publika zo všetkých síl a v neposlednom rade plieskanie hláv o bubny či (umelému?) grcaniu. Hudba určite nepatrí k špičkám tvrdej muziky, ale za to viac menej k tým najviac odväzujúcim. ()
Když jsem tenhle koncert viděl poprvé (asi 2005) tak to bylo možná nejlepší koncertní DVD. Časem jsem viděl pár lepších, ale Disasterpieces je stále jedno z nejlepších. Slipknot ve své vrcholné formě s výběrem jejich nejlepších písní (období alba Iowa). Vytknul bych tomu akorát ty prostřihy před začátek koncertu, který bych umístil spíš před koncert anebo jako samostaný dokument. ()
Dnes sa na prvý živák Slipknot-ov dá pozerať trochu nostalgicky. Časy, keď 9-členná tlupa skrachovalých pošukov s animálnym chovaním prišla na pódium s jediným cieľom a to rozmetať všetko na prach, následne sa ožrať a vypadnúť rýchlo dakam do prdele sú skrátka nenávratne preč. Dnes sú to už svetové hviezdy, čo im pochopiteľne nikto nevezme ale žiaľ, s tým prichádza aj negatívnejšia stránka slávy a úspechu. Egá (dnes už bohužiaľ - po smrti basáka Paula Graya - iba ôsmych) členov stúpli oproti minulosti o niekoľko levelov vyššie a vy jednoducho nemáte chuť po príchode na koncert počúvať medzi skladbami chlapácke reči Coreyho Taylora alebo prehnané, až gýčovité efekty. Celé vám to príde ako síce veľmi efektná, no nič menej, prázdna póza. Uveriteľnosť a predovšetkým spaľujúca energia sú skrátka navždy pochované ( to platí aj o štúdiovej nahrávke All Hope Is Gone z roku 2008 ). O to väčšiu hodnotu má práve tento armagedon, kde je všetko ako má byť a vám neostáva nič iné ako popri tomto pekle zdemolovať váš nabytok, poprípade poslať vašich susedov na Kramáre. ()
Reklama