Ivetka a hora

Vcelku prekvapenie, pretože som čakal, že to bude znovu až prehnane náboženské, plné moralizmu a tlačenia čohosi do hlavy diváka... a pritom to bol neobyčajný príbeh jednej obyčajnej ľudskej bytosti s jej radosťami i starosťami, podporované dosť silnými scénami a návratmi do minulosti vďaka zberu "home video" záberov, ktorému navyše úžasne pomáhajú početné, pre dokument šťastné náhody, zachytené kamerou spontánne priamo na mieste a ktoré nikto jednoducho nevymyslí, a ešte neuveriteľnejší humorný podtón celého filmu, ktorý miestami akosi preráža tú inak celkom serióznu a silnú tému... (31.05.2009)

Nikdy som nebol presvedčený o nejakých zjaveniach, zázrakoch a podobne.... a ani po tomto filme sa to nezmenilo. Avšak "Ivetka" dokáže o životných pocitoch, vnútorných bojoch, o sebahľadaní, rozprávať naozaj veľmi múdro, s nadhľadom, "ozajstne" (pričom mnohé z jej postrehov by som označil za "všeobecne platné"), a to až natoľko, že dúfam v moju skorú návštevu na hore Zvir, a zažijem tam genius loci tamojšieho určite nie obyčajného miesta.... Nie, nie je to film o zjavení, je to skôr biografia zaujímavej osôbky z Litmanovej, ktorá si vďaka okolnostiam vytrpela dosť, a napriek tomu ju to nijak výrazne (chvalabohu) nepoznačilo (sama Ivetka pokladá za najväčší dôkaz svojo zjavenia to, že napriek všetkému je ešte stále normálna :) - aj keď niektorý ju určite už hodili do škatule s nálepkou "fanatici").... (10.11.2009)

Nejcennější na tomto dokumentu je seznámení veřejnosti se zvláštní událostí, totiž zjevením Panny Marie (?) u Litmanové nedaleko Staré Lubovni. Hodnotu tohoto dílka vidím především v tom, že nenásilným způsobem ukazuje víru a oslavuje hodnotu manželství jako svátosti. Za druhé je i zajímavým (i když zřejmě nechtěně) z hlediska etnografického svými záběry života na východním Slovensku (řeckokatolickými obřady a lidovými zvyky). Tak nějak si představuji slušný náboženský dokument. Mnohem působivější pro mne ovšem bylo živé setkání s Ivetkou, která premiéry filmu doprovází po celé republice a odpovídá na dotazy. To, jak jednoduše, přirozeně a vždy k podstatě věci mluví, by jí mohl závidět nejden profesor či kněz. Žádné zbytečné slovo, žádné předvádění se, žádné hraní divadýlka. Samotné technice dokumentu by se dalo ledacos vytknout, ale jeho úspěch tkví především v zajímavém obsahu a poselství. (18.11.2008)

S nedůvěrou jsem přistupoval k tomuhle dokumentu. Až se opakoval po několikáté, až jsem si přečetl o něm od jednoho člověka, tak mu natolik důvěruji, že jsem věděl, že půjde o něco hodně zajímavého. A pro mě osobně šlo. Nechal jsem se unášet zpovědí hlavní představitelky, která mluvila o svém životě, o své nečekané zkušenosti, a že se nejednalo o nějakého příkladného andílka, o tom se rovněž nezdrádá hovořit, a nic nezamlčuje. Dojímá mě ta životní zkušenost někoho, kdo žije tak odlišně než jako já. Proto mě to vedlo k pozastavení se, k zamyšlení se, k ztišení se. Zajímavá je ona zkušenost IVETKY v Německu, či jinde, kdy je konfrontována s jinými lidmi, jiným způsobem myšlení... I její výsledný pocit, jak žít přes všechny ty deprese, co měla, jak chtěla ukončit svůj život, ačkoli by člověk očekával opak, tedy větší snahu po životě a šíření víry... (01.06.2010)

Někdo tu psal, že to není církevní agitka. Byla to Premiere? Sním či bdím? Mně to celé připadalo jako dokonale promyšlená fáma o tom, že někdo údajně viděl křešťanskou celebritu číslo jedna, a rozmázl to, aby do města povolal média a turisty za účelem zviditelnění se a samozřejmě aby z toho taky káplo něco peněz. Těžko říct, co ty holky vůbec viděly, jestli si třeba v lese nedaly houbičky, či jim nebyly nabídnuty od nějakého místního dealera, kterým klidně mohl být jeden z těch motorkářů, na něž je tam jeden "skvělý" a "do ničeho a už vůbec ne námětu filmu nepasující" záběr s jejich machrovinkami. Další průhledností je zastavení kolemjdoucí na cestě od místa, kde se Panna Marie zjevila. To je odříkané jak básnička. Ani trocha upřímnosti z toho nekoukala. Další nepochopenou věcí je asi desetiminutové ukazování nových bot jedné z hlavních "hrdinek". Největší nářez byl v okamžiku, kdy jedno z malých děvčat mluvilo do davu přes mikrofon a řeklo: "Nebylo to poslední zjevení..." Následná vlna překvapení a dechberoucích vzdechů byla víc k smíchu než filmy s Tomem a Jerrym (to není přirovnání). Celý film je sice zajímavé nahlédnutí na slovenskou bačovskou kulturu, ale rozhodně nejsem věřící člověk, abych to celé ocenil, docenil a správně nábožensky pochopil. Ale s největší fantasy knihou, tedy Biblí, nechci mít nic společného. Jako ateistovi mi to přišlo jako naprosto nekoukatelný brak a...nenucená náboženská agitka. Případně jako ukázka, jak se dělá pořádná skrytá reklama. Jo a tu o Lochnesce znáte? (09.01.2009)