Die Rebellion

Objektivně bych dal jen tři hvězdy, ale on tam hraje Pepíček Kemr a dokonce sám, nedabovaný, mluví celý svůj part poměrně čistou němčinou! Jinak Hanekeho podezírám, že sice převedl knihu, která je obžalobou války a její nesmyslnosti tak, aby ve filmovém přepisu toto téma zůstalo zachováno (a ctitelé předlohy tam to své našli), ale že si poněkud škodolibě přisadil a přidal ještě jednu rovinu. Už od první scény v nemocnici docela jasně patrnou. Totiž že za svou smůlu si Andreas mohl sám svým přístupem k životu. Co nechápal a neslučovalo se s jeho myšlením, tím se odmítl zabývat a přemýšlet o tom, a jel si jen to svoje a ty "ostatní" pohrdlivě nazýval pohany. K flašinetu přišel v podstatě podvodem. A jen blbec by netušil, že po něm vdova vyjela jen proto, že měl licenci, tudíž jistou obživu. Svou určitou ani ne tvrdohlavostí, ale spíše tupostí, kdy neustále odmítal přemýšlet alespoň o krok napřed nebo za roh, se dostal do situace, v jaké byl. Ale jedna věc mě potěšila - Haneke sice "svou" postavu rozkrájí div ne na kousky, ale je zřejmé, že s ní soucítí. Hodně mě potěšil konec, že i po tak zvláštním člověku zůstane alespoň písnička, která uvízne někomu v paměti. Líbila se mi kamera a výprava, popravdě mi přišlo, že velkolepější (řekněme celovečerní pro kina) provedení by filmu spíše uškodilo. Úžasné jsou i ty kontrasty obrazu a hudby, jak to vidíme hned na začátku, kde se bojuje v zákopech, s děly, a do toho zní ta kolovrátková melodie flašinetu. Jinak mi přijde, že pár scén je dost vatoidních, někde to chtělo trochu přidat na tempu a jinde trochu ubrat na vypravěči, ale na to, že jsem měl Hanekeho zafixovaného jako inťošského kýčaře, jde o povedený film. (03.06.2022)

Přišel o nohu, získal vyznamenání a licenci k živnosti... Hanekeho Rebelie v první řadě nevzdává hold vojákům, kteří v boji za svou vlast v první světové válce přišli o život či o zdraví, zato se zaměřuje na velmi trpký osud jednoho z přeživších hrdinů, který svou vzdorovitou povahou vůči jiným nešetřil ani po válce... a kterého osud navzdory jedné světlé chvilce nešetřil také. Snímek si postačí s velice skromnou výpravou, jež spolu s převažně černobílými a sépiovými odstíny vytváří působivou atmosférou rané meziválečné doby. Někdo by mohl skrze nízký rozpočet a televizní formát očekávat konverzační drama, navzdory komornímu pojetí a mnohdy i delším scénám z jedné místnosti dostáváme především působivé vyprávění obrazem. Netradiční koncepce příběhu a Štíbrova kamera představují v tomto směru velkou devizi, stejně tak hudba, která nechává v prodloužených záběrech silně zvýraznit emoce. Vypravěč svou přítomností dolazuje zpracování starého příběhu připomínající drobný útržek z kulturní paměti; osobitě musím zmínit starou malbu i chytlavou melodii z flašinetu, což tvoří nápaditý rámcující prvek s přímo poetickým nádechem, v tomto jinak spíše potemnělém filmu. Tohle zřejmě netradiční (pro mě teprve první) setkání s tvorbou slavného režiséra Hanekeho mi přineslo skvělý zážitek, rovněž nadšení z nádherné filmařiny i jistý kus znepokojení, které ve mě po závěrečné úvaze nad spravedlností ještě nějaký čas přetrvává. 95% (12.12.2020)

Zdravotně postižený bývalý voják Andreas Pum (Branko Samarovski) ztratil nohu ve válce pro zem císaře a otce. Po odchodu z armády dostane licenci k provozování živnosti a flašinet. Jednoho dne se dostane do vyhrocené diskuse s vysoce postaveným mužem, a za narušení pořádku končí ve vězení, kde přichází i o to málo co měl. (30.06.2020)

Geneze revoltujícího subjektu. __ Onu emoci, kterou ve mně Die Rebellion (1993) primárně vyvolala, bych pojmenoval rozhořčením. Nedivte se, po dobu hodiny a půl sledujeme mimořádně slušného člověka (jenž na počátku příběhu interpretuje každou vzpouru jako zločin proti Bohu), invalidního veterána z 1. sv. války Andrease Puma (Branko Samarovski), kterak se mu děje jedno bezpráví za druhým! Je v tom poznat Haneke? Řekl bych, že ano, jedním z jeho stěžejních témat je přeci sadismus (společenského) světa. Bylo by to na 5*, nebýt to tak literární (podobně ostatně vnímám i Bílou stuhu, která je však komplexnějším filmem; dát Die Rebellion 5* a Bílé stuze pouze 4* by nebylo adekvátní). Díky za tip Willymu Kufaltovi. 80 % (02.12.2023)

Die Rebellion na mě působí jako pečlivě stylizovaný (jednak důrazem na estetiku, ale i použitím už zmíněného vypravěče) smutný film. Haneke nám tu depresi přesně dávkuje, takže nás sice trápí, ale na rozdíl od svých jiných děl nešokuje. Od začátku je jasné, že cesta Andrease Puma nepovede ke štěstí. A to se nemůžu zbavit pocitu, že režisér svého neprůbojného a pokorného hrdinu k jeho rebelii tak trochu donutil, aby ho na konci měl tam, kde ho chtěl mít - na té "poslední štaci". (12.11.2023)