Jezero smrti

Každý hororový fanoušek by měl zbystřit, tohle je totiž bomba, na kterou mnoho z nás v roce 2008 dosud marně čekalo. Velice intenzivní a maximálně znepokojující zážitek. Otřepaná základní dějová linka (milenecká dvojice v lese potká psychopaty, kteří jim chtějí ublížit) je zde podána takovým způsobem, že působí neskutečně realisticky a vy zavzpomínáte, jestli jste o něčem takovém nedávno nečetli v novinách. U mnoha filmů se mi stává, že alespoň z části fandím záporákovi (zvlášť ve vyvražďovačkách), ale v Eden Lake jsem doslova toužil po happy endu, popřípadě po pořádně krutém potrestání nezletilých násilníků. Vlastně nemám nic pořádného, co bych mohl vytknout - závěr se povedl, torture scény působí tak jak mají, hrdinové jsou až překvapivě sympatičtí. Eden Lake je v podstatě slasher výrazně obohacený exploitation-prvky a dokazuje výsadní postavení současného evropského hororu (ta krásně nekorektní scéna s táborákem by dnes v Americe neměla šanci vzniknout). Horror movie of the year (04.11.2008)

Britská verze, obsahující v menší či větší míře spoustu populárních amerických klišé, a směs všech těch road psychotických hororových thrillerů. Aneb jeden z příkladů, jak se může ve svém volném čase bavit zhovadilá a zkažená mládež, zde v podobě bandy pubertálních hovad. Zvláště pokud jsou poblíž rozlehlé lesy a jeden pár, který se zkrátka ocitl ve špatný čas na špatném místě, netuše, že se jim zakrátko tato idylická dovolená promění v noční můru. Příběh o tom, jak krutě, zběsile a zvráceně se taková zábava může zvrhnout. Kelly Reilly, která byla ve výměnném studijním programu Erasmus pilnou studentkou, se u Jezera smrti stává zoufalou, prchající dívkou, schopnou pro záchranu svého života čehokoliv. Dynamická a efektivní podívaná, která s postupujícím dějem nabírá na intenzitě a místy občas lehce sklouzne k hranici nesmyslnosti. Závěr filmu mi připomínal Texaský masakr - rodina, která vytvoří poněkud špatný druhý dojem, po zjištění jistého nepříjemného faktu, jemuž bude muset hlavní hrdinka čelit. Při takových filmech mě vždy napadá ta stejná otázka a myšlenka. Pokud by člověk prožil něco tak šíleného, dokázala by se s tím jeho mysl vyrovnat? Byl by schopen se opět zařadit do běžného života? Nejspíš není ani možné, aby člověk něco takového prožil, a nezůstalo něco z toho v něm. Něco z těch šíleností a nemyslitelných hrůz se v něm usídlí, aniž by si to sám uvědomoval. Jiní jsou si toho možná, třeba jen z části, vědomi, a je to o to horší, že ví či tuší, že všechny ty myšlenky a události mají ve své hlavě a budou se rozpínat, dokud zcela nepohltí zbytek zdravého rozumu. (20.12.2009)

Scenár nie je celkom "čistý" (tradičné hororové blbé jednanie niektorých postáv), ale gradácia od nervozity (prvá polhodina) k napätiu (druhá polhodina), obhrýzaniu nechtov (zvyšok) až k depresii (po filme) funguje bezchybne. Francúzske Frontiéres je síce ešte intenzívnejšie a prerod hlavnej hrdinky na killerku je tam presvedčivejší, ale ako pohľad Britov na prehnane chránené práva detí, ktoré "nevedia, čo od dobroty", je to naozaj zaujímavé a k veci. (20.01.2009)

Svůj účel plní tohle hixploitation dobře - vzplanete u něj spravedlivým hněvem vůči hnusným buranským dětským (!) záporákům a zato, co provedli slušným středostavovským hrdinům z města, jim budete přát co nejbolestivější smrt (dalece přesahující přiměřený trest). Taky si budete klást otázku, co byste v té které situaci udělali vy, zanadáváte si nato, jak jsme vykastrovaní civilizací a jací jsou ti dnešní fakani malí zmrdi a zatrne vám při pár chuťovkách (mučení Stevea). Ale hlavně, hlavně se narozdíl od řady podobných titulů (HOSTEL, WOLFCREEK), nebudete ani na chvíli nudit, byť konec na můj vkus poněkud vyšuměl. (02.02.2009)

Šokující žaloba chování dospívajících a lhostejnost jejich rodičů. Snímek debutujícího Brita Jamese Watkinse nedává divákovi pranic zadarmo. Prodlužuje utrpení obětí a na nějaké ohlédnutí či lepší rozhodnutí není čas – je třeba to s hlavní dvojicí protrpět až do závěrečných titulků. Totální bezmoc a beznaděj dvakrát podtrhuje neskutečná finální pointa. Eden Lake je ukázkovým příkladem vývoje dnešní společnosti, ve které mladí lidé prakticky neodlišují virtuální a skutečný svět – reprodukce vlastních negativních zážitků z dětství, vliv televize, internetu, extrémně násilných počítačových her (téměř každý třetí patnáctiletý školák stráví nejméně tři hodiny denně právě hraním počítačových her – březen 2009) a pak jsou z toho masakry ve školách jako již nedílná součást dnešního dění. Ale k ději... Sympatický mladý pár si vyrazí na víkendový výlet k jezeru, kde vedle utajených zásnub půjde doslova o holý život. Skupinka nevychovaných smradů nejen, že nereaguje na „přátelské“ domluvy, nýbrž svým budoucím chováním nahlodává doposud tabuizované otázky!! O přehnanosti bych rozhodně nemluvil, i když netvrdím, že se to děje den co den. Nicméně pár zádrhelů se tu najde (i sebevětší strašpytel by jen tak nesledoval bodající „rituál“ svého milého, ale vzal by cokoliv do ruky a začal by se bít hlava nehlava). Klasické kulisy nekonečného lesa tu fungují (kamera tu pracuje lépe než rovněž „zalesněné“, španělské Chvění), herecké výkony – zejména dle mého brzy velmi vyhledávané Kelly Reilly – směle nakukují do slušné nadprůměru. Sociologicky nekompromisní thriller, který filmařsky nikterak neoslní, ale tématem je doslova alarmující. Nebojte se podívat pravdě do očí. Nebojím se ocejchovat coby žánrovou událost roku 2008!! (03.04.2009)