Botostroj

Botostroj je sice tupá, schematická propaganda, to ale nic nemění na tom, že v dnešní době je spousta filmů tupá a schematická zcela stejně, ne-li víc. Jen ten současný politický podtext je pro nás přijatelnější, či ještě častěji je zastřen nebo zcela chybí. Současné filmy však nemají Velkého Šéfa, který je nádherným pohádkovým záporákem, jenž by se skvěle vyjímal v úloze vládce temného království v nějaké dark fantasy či scifárně o zotročené planetě. Jen ho trochu více nalíčit, skvělé hlášky už v ústech má... Silná *. (09.12.2009)

Botostroj je paskvil, ale na ten paskvil se docela dobře dívá. Botostroj totiž funguje nejen jako nechtěné "zrcadlo pokřivené socrealistické estetiky", ale v současné době, naštěstí, i jako poměrně zajímavá parodie na socialistickou propagandu. Zajímalo by mne, zda tvůrci v době vzniku počítali s tím, že toto bude někdo brát vážně... Dle dobových ohlasů film lidi spíše nas*l. A ani se nedivím. Ještě drobný komentář k mému hodnocení. Po ideologické stránce je to hnus, o tom žádná, ale já se bavil, a to poměrně dobře. (07.07.2010)

O Botostroji jsem léta v nahodilých poznámkách a zmínkách četl jako o nejhrozivější a nejpříšernější agitce 50. let, až jsem se skoro bál to vidět. Teď jsem to konečně viděl a nezbývá než konstatovat, že jsem viděl řadu mnohem pitomějších filmů. Je samozřejmě nutno vědět něco o době vzniku i o době, v níž se příběh odehrává, aby se k tomu dalo přistoupit s jakýmsi nadhledem. Stejně tak je nutno se ohradit proti hrubému zkreslení portrétu Tomáše Bati, který tady dostává kontury nelidského vykořisťovatele a stoupence fašismu (i když jméno Baťa vůbec nepadne a tvůrci zvolili imaginární bezejmennou postavu "šéfa"). Jinak postavu šéfa musela být radost hrát. Otázkou ovšem je, byla-li to radost pro Vítězslava Vejražku, který byl sám aktivním komunistou. Ovšem proti některým dalším výkonům ve vedlejších rolích (Zdeněk Řehoř, Rudolf Hrušínský) nelze nic namítat a právě pro jejich připomenutí se na Botostroj klidně podívám znovu. (16.06.2012)

Názorná filmová ukázka dějin, která je zobrazená líbivou formou na objednávku tehdejšího režimu, neboli strašná sračka u které se člověk musí ironicky jen smát. Botostroj coby film sloužil na zdiskreditování Tomáši Baťi. Však také dělníci Baťových závodů začali při premiéře likvidovat kina a ve městě začaly další nepokoje. Tomáš Baťa je zde ukázán jako nemorální, surový, nelidský, ziskuchtivý šéf. Likviduje záchodovou budku tak, aby do ní bylo vidět, zda dotyčný dělník v ní spí nebo ne. Odmítá přijímat staré lidi a je proti jakémukoliv vztahu na pracovišti. Naopak druhá hlavní postava Josef Horák, zde naopak kladná, je nechutně slizký komunista, kterému se nechce pracovat. Sám vyznává teorii, že úkolem komunisty je nic nedělat. [949. hodnocení, 116. komentář, 43%, 75. nejrozporuplnější film] (08.10.2019)

V první půlce jde Botostroj ještě docela dobře vnímat jako ohromně vtipnou parodii na propagandistické filmy. Toporná šablonovitost, jasné vymezení rolí, nepřehlédnutelný ideový kontext... a k tomu lahůdkové gagy, jež by se neztratily v leckterém absurdním dramatu (jako např. ten s prezentací prototypu dělnického záchodku, který se panu šéfovi nelíbí pro vysoké pořizovací náklady, a tak ho kladivem poněkud zlevní a poté s nadšením dokonale úlisného kapitalisty příjme zlepšovací návrh paní správcové oddělení pro sociální péči na odstranění zcela zbytečného sedacího prkénka). Ano, můžeme tento film brát jako guilty pleasure a důvodů pro to lze najít dost. Jenže s přibývající stopáží je alespoň pro mě dost obtížné ignorovat fakt, že toto není jen tupý propagandistický film, nad kterým se lze s bezpečným odstupem desítek let a luxusu svobodné společnosti usmívat ("Hlad tam [v Sovětském svazu] rozhodně není!"). Ten film je totiž především dost odporný hejt na Tomáše Baťu, Jana Antonína Baťu a Tomášovu manželku Ludmilu (to má být ta zmiňovaná správcová oddělení pro sociální péči), tj. nepropaguje pouze nějakou ideologii, ale podněcuje nenávist ke konkrétním lidem. Ti se mohli bránit za první republiky (byť mediálně dost sledovaný proces s autorem předlohy Svatoplukem Turkem tehdy trval nějakých pět let), v padesátých letech však zadavatelům nestálo v cestě nic a za pomoci skupinky ochotných (Vávra, Valló aj.) vytvořili neuvěřitelnou dehonestaci plnou krutých lží. A co je na tom všem nejsmutnější, kvůli čemu to od určitého okamžiku nemůžu brát jako jakýkoli pleasure, je poznání, že tato propaganda a tyto děsivé karikatury fungují, a to i dnes, kdy se v určitých bublinách lze v souvislosti s tímto filmem setkat nejen s pochopením pro takto koncipované "sociálně-kritické" dílo, ale i s jeho pozitivním přijetím (včetně zobrazení Baťovy rodiny). A to je děsivé. (27.09.2020)