Dosalja
The Butcher
Obsahy(1)
Příběh začíná pohledem na mladý pár, který se ocitl na jatkách (či v chlívku) a my pozorujeme jejich psychické utrpení. Dvojice musí sledovat mlácení a následně postupné zabíjení okolních unesených postav. Děje se tak až do té doby, kdy mají přijít na řadu. V tuto chvílí muž přemlouvá únosce, aby zabránil mučení své ženy. Jeho prosba bude vyslyšena, ovšem za splnění jedné důležité podmínky a to, že se musí podrobit tělesnému týrání, které bude trvat 10 minut. Zachrání muž svou ženu?
Tento poměrně náročný film zachycuje mučení a následnou smrt člověka („snuff“). Celkový dojem a napětí upevňuje použitá technika s kamerami na hlavě (podobný „first-person“ efekt byl použit v DOOMU (2005)). (soldiersn)
(více)Recenze (58)
Na jednu stranu je film občas docela nudnej a člověku moc nezáleží na postavách, navíc prvních 40 minut se toho moc neděje a spíš to působí jako psychologickej teror, ale na stranu druhou to bylo zhruba od 40tý minuty absolutní top z hitparády mučení, týrání a perverze, není to sice žádnej festival gore, ale při neskutečným řvaní a pištění oběti a její 1st person pohledu na svoje mučení, to člověka klidným rozhodně nenechá, krom toho ten šílenej řežník s prasečí hlavou a motorovkou je úžasnej ()
Není to vyloženě špatné, spíš je škoda, že na to byl fakt malý rozpočet. Na začátku se nic moc neděje, teprve až tak v půlce filmu, kdy je hra o čas, tak už je to hustý. Přímo atmosféricky parádní, na chvíli jsem se fakt cítil v kůži toho týpka. Jenomže ve výsledku je to stejně jenom máchání kamerou a cákání krve. Chybí v tom strašně moc brutality, většina se odehrává za kamerou. Ale jedna nebo dvě scénky tam přece jen byly výborně natočený. Jinak je to celkově fajn, maska prasátka taky neurazila. Pak už to jenom dopatlal konec, který byl naprosto zbytečně natahovaný. ()
Podobný případ, jakým byl před lety "šokující" Hostel. U něj platilo mnoho povyku pro nic, i když tentokrát to pozdvižení docela chápu. The Butcher si překvapivě nezakládá jen na potocích krve, uřízlých končetinách a vyvrhnutých útrob. Abychom si správně rozumněli: různého násilí je tu požehnaně, je patřičně brutální a v jednom momentu to se mnou docela zamávalo. Jeho nejsilnější zbraní je ale POV, tedy pohled skrze jedinou osobu na všechny ty zvrhlosti. Díky kameře, kterou má jedna z obětí po celou dobu na hlavě, jsme svědky jejího (našeho) utrpení. Nejdříve čekáme, než na nás přijde řada, do té doby pouze slyšíme z druhé místnosti hrůzné nářky trpících obětí. Když se jde na věc, a ten prasečí řezník své oběti amputuje prsty motorovou pilou, kurevsky to bolí i nás. A následuje pokus o útěk, při kterém si samým napětím koušeme nehty, a nepřejeme si nic víc, než se za drastických podmínek dostat pryč a utéct. A to za každou cenu, při čemž vyvstávají otázky, jak si ceníme sebe a svých nejbližších. No je to vážně síla, i přes tu táhnoucí se první půlhodinu, která vyloženě nudí. Doporučit se dá pouze okrajovému a podobně laděnému publiku. ()
Tyhle found footage krváky se velice těžko hodnotí. Člověk si klade otázku "Co vlastně mám na tomto hodnotit?", jestli propracovanost gore scén, propracovanost a návaznost "děje", či pokus, nebo spíše snahu o kvalitní atmosféru. No, Dasalja je u mě lehce nadprůměrnou záležitostí všech výše zmíněných prvků. Gore scény (když už na ně konečně došlo) byli velmi věrohodné a propracované, velice hardcore. S dějem je to bídné. Klasický průběh: lidi bez možnosti úniku, které povraždí skupinka maniaků, ale atmosféra postupem času velice houstla a to já rád. ()
Uff.. Myslel jsem si, že po Tokyo Gore Police už větší sračku neuvidím,bohužel. Dosalja exceluje v žánru Trash a ukazuje nám,jak by to vypadat nemělo. Amatérské záběry,shaky kamera, nesympatičtí herci, málo krve, mučení obzvlávště mimo záběr. Z filmu si pamatuji vlastně jen křik obětí. Nedoporučuji ani největšímu nepříteli. ()
Galerie (1)
Reklama