Řezník

Na jednu stranu je film občas docela nudnej a člověku moc nezáleží na postavách, navíc prvních 40 minut se toho moc neděje a spíš to působí jako psychologickej teror, ale na stranu druhou to bylo zhruba od 40tý minuty absolutní top z hitparády mučení, týrání a perverze, není to sice žádnej festival gore, ale při neskutečným řvaní a pištění oběti a její 1st person pohledu na svoje mučení, to člověka klidným rozhodně nenechá, krom toho ten šílenej řežník s prasečí hlavou a motorovkou je úžasnej (10.11.2009)

Pokud na to budete koukat jen s očekáváním krvavých jatek, dostane se vám očekávaného, ale nic víc, řekl bych že se i budete nudit. Ale zkuste to vzít z pohledu oběti, potom vám to slušně zamává s psychikou. Za nejemotivnější zážitek považuji rozhodně čekání na to co se stane, za zvuku motorové pily a nelidského řevu. A vůbec jak moc se máte rádi...? (20.10.2010)

Podobný případ, jakým byl před lety "šokující" Hostel. U něj platilo mnoho povyku pro nic, i když tentokrát to pozdvižení docela chápu. The Butcher si překvapivě nezakládá jen na potocích krve, uřízlých končetinách a vyvrhnutých útrob. Abychom si správně rozumněli: různého násilí je tu požehnaně, je patřičně brutální a v jednom momentu to se mnou docela zamávalo. Jeho nejsilnější zbraní je ale POV, tedy pohled skrze jedinou osobu na všechny ty zvrhlosti. Díky kameře, kterou má jedna z obětí po celou dobu na hlavě, jsme svědky jejího (našeho) utrpení. Nejdříve čekáme, než na nás přijde řada, do té doby pouze slyšíme z druhé místnosti hrůzné nářky trpících obětí. Když se jde na věc, a ten prasečí řezník své oběti amputuje prsty motorovou pilou, kurevsky to bolí i nás. A následuje pokus o útěk, při kterém si samým napětím koušeme nehty, a nepřejeme si nic víc, než se za drastických podmínek dostat pryč a utéct. A to za každou cenu, při čemž vyvstávají otázky, jak si ceníme sebe a svých nejbližších. No je to vážně síla, i přes tu táhnoucí se první půlhodinu, která vyloženě nudí. Doporučit se dá pouze okrajovému a podobně laděnému publiku. (07.03.2011)

Keď som si pozrel (fake snuff) film August Underground's Mordum (2003), povedal som si, že je to absolútny vrchol všetkej nechutnosti a zvrhlosti. Po videní tohoto snímku som si to povedal opäť. Toto nie je film! Toto je humus, hovno, hnus, nechutnosť, grcka, sračka... Saw a iné vraj brutálne filmy môžu ísť oproti tomuto do riti. Tento film je podľa mňa fakt nebezpečný pre ľudí so slabšou povahou. Ja som asi prvý krát za svoj život pocítil, že sa mi "niečo deje v žalúdku. Fuj! Prvá polhodina je trochu slabšia, ale to, že ste ako keby tá osoba, na mňa hneď začalo pôsobiť. Stiesnenosť, beznádej, všetky tie pocity, ako sa cíti človek pred popravou, ktorý nevie za čo ho idú popraviť. Škoda, že prvé dve vraždy boli ukázané iba zvukovo. Film by mohol mať kľudne 90 minút s týmito vraždami a bol by to oveľa väčší masaker. Po polhodine začína film naplno. A to, čo začne mi vyrážalo dych, desilo ma a vyvolávalo tie najhoršie pocity. Videl som veľa fake snuffov, ale toto je jednoznačne vrchol. Moja úchylná stránka osobnosti hovorí "daj tomu 10 hviezdičiek". Žalúdok tvrdí zase "daj tomu odpad!". A tak dávam priemer a to 5*. Za to, čo tento film so mnou narobil si to určte zaslúži. (05.04.2010)

Tyhle found footage krváky se velice těžko hodnotí. Člověk si klade otázku "Co vlastně mám na tomto hodnotit?", jestli propracovanost gore scén, propracovanost a návaznost "děje", či pokus, nebo spíše snahu o kvalitní atmosféru. No, Dasalja je u mě lehce nadprůměrnou záležitostí všech výše zmíněných prvků. Gore scény (když už na ně konečně došlo) byli velmi věrohodné a propracované, velice hardcore. S dějem je to bídné. Klasický průběh: lidi bez možnosti úniku, které povraždí skupinka maniaků, ale atmosféra postupem času velice houstla a to já rád. (17.10.2013)