V jednom ohni

K filmovému zpracování se vyjadřovat nebudu, tam bych mnoho výtek neměla. Zaměřím se na obsah filmu a proto, kdo neviděl ať nečte, aby si mohl udělat úsudek sám. Vím, že se tu mnohým nezavděčím, ale každý máme svůj názor na věc. Předem říkám, že mám ráda přemýšlivé filmy, které se dotýkají citů i mysli. S tímto cílem jsem se podívala i na tento film. Něco je zde však evidentně špatně. Manželství, které trvá jen pár let je na pokraji krachu a my nevíme, jak se k takovému chování pár po několika letech vůbec dopracoval. Přemýšlíme, zda na počátku jejich poměrně krátkého svazku vůbec bylo něco tak silného, aby do manželství vůbec vstupovali. Nevíme, zda se vůbec někdy pokusili problémy řešit nebo prostě jen čekali, až ten druhý „prohlédne“ případně to prostě nějak dopadne. Ostatně, kdyby se neobjevil , sympatický a chápavý lékař v manželčině zaměstnání, aby zjistila, že coby kdyby…asi by to ještě nějakou dobu pokračovalo manželovým sledováním porna ve volných chvílích a manželčiným trucovitým nezájmem o společný domov. Ale nastává chvíle, kdy se mladý muž svěří otci s tím, že je doma konec. A zde je další kámen úrazu. Víra je podle mne niterná věc, ke které se přistupuje s jistým ostychem a člověk by měl mít chuť do ní proniknout. V tomto filmu je nám předkládána s typickým americkým patosem, který snad ještě znásobil i český dabing. Nedivila bych se, kdyby otcovy promluvy, případně i rady jeho zapáleného kolegy, dokázaly udělat z hlavního hrdiny ateistu. Ale ne, on prohlédl – vyhodil počítač, přestal sobecky škudlit na svou vysněnou loď. A ejhle, když manželka zjistí, že zaplatil její matce nákladnou rehabilitační postel , rázem pochopí, že se její manžel stal úžasným a radostně oba dva všechny problémy hodí za hlavu a obnoví svůj svatební slib navždy, za přítomnosti usmívajících a slzících rodičů i chápajícího kolegy. Podle mě prostě takto moderní film, který by měl promlouvat o síle víry, vypadat nemá. (15.01.2013)

Film, který si získal mou pozornost i když na začátku jsem byl skeptický. Je zde ukázán poměrně klasický příběh o rozpadajícím se manželství, avšak už ne s typickým koncem - rozvodem. Je to příběh , který ukazuje, že partnerské krize se dají řešit i jiným způsobem než rozvodem. Velmi mě zaujal styl jakým je to natočené, čekal jsem, že to bude nuda, tak jako to u podobných filmů bývá. Ale opak je pravdou, zaujal mě už od prvních okamžiků a udržel si mou pozornost až do konce. Mohu doporučit všem, kteří nemají problém dívat se na filmy s duchovním podtextem. (03.03.2010)

Romantické drama s náboženským podtextem... no, a právě důležitost podtextu, jenž si musel uzurpovat většinu času, způsobila uspěchanost prologu, kdy důvody manželského rozkolu působily značně zkratkovitě, uměle, téměř dětsky (vyštěkávání stále stejných výčitek bez jakéhokoliv úvodu, rozuměj - například pozdravu, což je u snímku americké provenience, kde na sebe blafnou "ahoj" co pět minut, minimálně nepřirozené). Neobratným manévrem se ukázal být už titulkový rozhovor matky s dítětem, po kterém jsem následně zhruba do poloviny projekce neúspěšně slídila, než mně doklaplo, že je součástí pointy... to už jsem byla trošičku vzteklá. K osobám a obsazení - sympatie pro Caleba, jednoznačně. Trochu nerv, jinak pohodář s příjemným hlasem, který svou ženu nikdy nepřestal milovat, což protějšek nevykazoval ani náznakem - chladný, úřednický typ v uhlazeném kostýmku, co do domova nakráčí jak z jiného světa, co koupí, to sama zfutruje a úsměv snad nezná jiný, než profesionální... a navíc nemá vkus, proto se vtírá otázka, zda za ni vůbec stojí bojovat. A Erin Bethea, vzhledem k obsazení ansámblu rodinnými příslušníky režiséra, jakož i sebou samým, měla být patrně za hvězdu... nóó, tak špatně, a zrovna se může chytit za ruce s Harrisem Malcomem, hercem z leknutí, jehož ušlechtilý mentoring by se v reálu nemohl ujmout. Zbylé křoví nevykazovalo žádnou užitnou hodnotu, proto je bezpředmětné jej komentovat. Takže snímek jako takový určitě žádný klenot, uchýlil se k návodu, byť zajímavému a motivačnímu, jenže mu chybí duše nebo tah na bránu, chcete-li. Ale pozor, pro rozjímavé vytahuje z rukávu nejedno téma s nejistým vyústěním trefných přirovnání i prozření (třeba to o stálém odmítání a nezájmu na jedné straně a permanentně otevřené náruči na straně druhé, ano, myslím ono "over and over and over") i zavádějících mínění o nás samých... jsme dobří - v práci, odvádíme daně, splácíme hypotéku, staráme se o rodinu - proč bychom jako měli skončit v pekle? Protože tak plníme jen přednastavené, zvenčí viditelné a průkazné společenské funkce, když selžeme, následuje trest v různých formách, s Božím zákonem se to má podobně, jen si ty skryté přečiny, které rády metastázují do zjevných, musíme vydolovat z nitra, pojmenovat, zkrotit a především vytrvat, protože ta dlouhá čekací doba je záludná a Bůh je akurátní - když tě zastaví v překročené rychlosti, nebude ho zrovna zajímat, žes celý rok jezdil předpisově... Podstatné je, že nabízí prevenci - tomu, kdo ji chce přijmout. Tak ale v našem případě konec dobrý, všechno dobré. Akorát... nechci vyrypovat (a kazit jim radost), ale podle mě veselka neplatí - kněz nějaký sprostý civil, nebeská báň místo kostela a pochybný ceremoniál... Jinak jsem se dnes komentátorsky vyřádila, jak už dlouho ne :-). (16.04.2016)

Pěkný flim, s koncem, co se dal očékavat od začátku filmu, ale pro mě ve filmu je jedno velké proč.. Proč Caleb, jak obdržel knížku 40-ti dní od otce na usmíření vztahu (manželství) po nějakých 7 dnech, kdy viděl jak mu manželka řekla, že vše pěkné a milé pro ní dělá jen a jen pro peníze, tak proč místo věty na manželku: to si fakt myslíš? raději něřekl, miláčku, nedělám to pro peníze, ale čistě z lásky k tobě a chci, aby bylo vše jak předtím krásné, ale bez měho sobectví a egoismu, slibuju, že se zlepším, miluju tě, promiň.... Proč? V době, kdy už se o zachranění manželství nadmíru snažil, tak přece neřeknu jen (urážlivě) to si fakt myslíš, ale vše co v sobě cítil, že dělá ji oznámil a ne jen urážlivě odpověděl, bez snahy něco spravit... V době, kdy ji chtěl moc zpět a dělal proto vše by nervy na to určitě měl. Tak samo na začátku, když už se pustil do celé te hry pro manželku stačilo přijít a říct: miláčku, vím, že jsem byl sobecký, vím že jsem dělal chyby, ale zlepším se a odpusť. Odpověd by dle měho dostal kladnou a takovou, jakou by si přál... Ano po prvních dnech na to ještě neměl, jí říct, že je sobecký a že on má chybu, ale že to po 10 dnech najdenou cítil, bez něčí rady, (ta už byla před "knížečkou 40-ti dní" ) že chyba je v něm... Knížka mu to neřekla a náboženství a víra, ta byla až někdy kolem 20 dne, soudím.. Leč si přiznat, že vše bylo preférováno, k průběhu dění a významu filmů, a tak něco nedává logiku a "lidskost". Ale myslím si, že ne jen mě tohle napadlo a bylo to lehce přečitelné a nedávalo, jak jsem psal logiku postupu usmiřování ve vztahu, jak v našem reálném životě... -Ještě musím poukázat na velmi vtipnou scénku, jak Caleb se svým kámošem z práce, si dávají 2 čili omáčky, jako test, kdo dříve (a jestli vůbec) ji vypije. Caleb to zahrál perfektně jako herec, že dělal, jak čili omáčka pálí, a přitom to byl prostý kečup. Jeho kámoš si mohl s pravou čili omáčkou výpálit a zhořet pusu... Ano zhořet, vím, o čem mluvím, nedávno jsem si od bráchy sám od sebe zkusil sníst čili papričku a půl hoďky mi hořela pusa a bez mlíka bych asi nepřežil, síla!! Nedoporučuji:-) Celkové hodnocení filmu, leč jednoduché, velmi příjemné a zábavné dávám 4* (02.09.2010)

Na pozadí standardního schématu nefungujícího manželství, které je nakonec zachráněno, stojí rada, jak z toho ven. Film docela neotřele dělá reklamu knize, ale předně ukazuje, že i "ztracené" se dá zachránit. Chce to jen skutečně milovat a něco tomu obětovat. Jen Bůh je do filmu trochu uměle včleněn, až to může působit trochu rušivě, tak navíc. (06.01.2010)