Bohové smrti

Soul Eater je animáciou, vtipnosťou a postavami veľmi zaujímavý počin. Animácia je šialená kde sa aj slnko smeje. Vtipné scénky sú v každom diely spôsobené nie len výzorom daných postáv (Excalibur ; Shinigami), ale aj postavami samotnými. Napriek tomu, že je všetko vtipné, zachováva si vážnu tvár pri boji proti zlu. Dobro reprezentujú Shinigami (bohovia smrti) a zlo sú čarodejnice a Kishin (forma démona). A teraz sa dostávame k tomu zaujímavému. Shinigami aka bohovia smrti majú každý svoje zbrane a tieto zbrane sú tiež dýchajúce bytosti (asi) a sú rovnocennými partnermi. Zbrane dostávajú približne rovnaký priestor a na ich myšlienkach tiež závisí a majú ľudskú a formu zbrane (premení sa na smrtiacu kosu atď). Je to síce umiestnené do školského prostredia, ale toto prostredie nemalo na úroveň žiadny vplyv. Čo ma tiež zaujalo sú hrdinovia ovplyvňovaný pôsobením zla a títo hrdinovia musia zvádzať vnútorný boj. Black Paper Moon je veľmi kvalitný opening a dosť dobrá pesnička (aj prvý opening celkom ujde). Päťdesiat dielov vôbec nevadí a zachováva si kvalitu od začiatku až do konca a hluché miesta vôbec nie sú. SPOILER : Chápem, že veľa ľudí nebavil ten koniec a povedali si čo to má znamenať, ale pre mňa bol takýto koniec dostatočne zaujímavý a lepší ako keby sa vyhralo nejakým super kombom. (12.12.2014)

Neskutečně hnusná animace, na ty postavy s hranatými ksichty se vůbec nedá koukat. Děj, tedy pokud se to vůbec dá nazvat dějem, je absolutně nesmyslný, ani po několikerém přečtení popisu a shlédnutí celého jednoho dílu jsem nepochopil, o čem to vlastně je. Scénáristé této sračky museli být pod vlivem narkotik, jinak si to nedovedu vysvětlit. Něco tak odpudivého mohla stěží stvořit střízlivá osoba. Další důkaz, že Anime vzniklé po roce 2000 a prvoplánově určené pro zdegenerovaný západní trh postrádají sebemenší náznak kvality. (21.08.2016)

Poslední dobou je pro mě těžší zkousnout začátky. Tenhle byl taky tvrdým oříškem. Na první pohled - viděla jsem slunce, měsíc, bože, co to je? říkala jsem si. To nedám, to je děs. A taky ty jejich šílený nosy... tak taková jsem byla na začátku seriálu. Ale teď? Pohoda, klidně si to dám ještě jednou. Velký klad je, že tady nejsou takové ty dlouhé zdržovací scény, kdy se promítne celá minulost těch, co si čelí, a tím jejich boj trvá několik set dílů. Děj tu hezky plyne, udržuje napětí, dovolí se vám zasmát, předpovídat, pochybovat. Je to krásně zběsilý, BUM BUM rány, ze začátku taky tak trochu ecchi (dá-li se tak říct), ale naštěstí ničí kalhotky vidět nebyly :-D Každá postava má svou malou úchylku, svou jedinečnou osobnost. Třeba Kid je úplně skvělej, vždycky uprostřed boje... no, uvidíte/viděli jste. Jo, všech 51 dílů mě bavilo, jen ty první tři trochu míň, člověk se prostě musí trochu přizpůsobit - nebo aspoň já musim. Safra, málem jsem zapomněla zmínit Excalibra, ten by mě hnal - takže: "Baaka!". Akorát jsem děsně chtěla vidět Maky mamku a ono nic. Asi se vrhnu na mangu a budu mít třeba větší štěstí. To mi připomíná, že se musím zmínit o tom, že podle mé maličkosti, byl první opening prostě dokonalej :-D Prostě mě uchvátil, celej - hudba, ukázky, krásně to ladilo. (21.06.2009)

První tři díly prokazují seriálu medvědí službu, protože extrémně uječená a infantilní groteska je něco úplně jiného, než čeho se dočkáme v dalších epizodách. Ale vizuální styl, dynamická kamera a nebývale kvalitní animace mě přesvědčily dívat se dál a dobře jsem udělal. Vtipy se totiž umírnily, rozjela se zápletka s pořádnými souboji a hlavně se začali vyvíjet hlavní hrdinové, jejich vztahy a schopnosti. Už dlouho se mi nestalo, že bych si nějaké postavy tak oblíbil a těšil se na jejich další akce, jako to dokázali Maka, Soul, Black Star, Tsubaki, Kid, sestry Thompsonovy a mnoho dalších, neméně zajímavých a zábavných. Možná jich bylo až příliš, protože pak dostávaly strašně málo prostoru. ;-( Proto i škoda dost unáhleného konce, ale celkově jsem nadšen. (13.05.2012)

Soul Eater řadím do skupinky mých nejoblíbenější anime a zároveň je to jedno z mých prvních "dospělejších" anime. Čím jen začít? První díly mě rozhodně zaujaly svým potrhlým humorem, smyslem pro detaily (které jsou takové pološílené) a akcí. První tří díly vlastně fungují jako takový úvod a poté teprve začíná hlavní děj. Ten se rozjíždí rychle, ale zároveň nikam přehnaně nespěchá. Všechno tu ubíhalo jak mělo, já se každým dílem bavil ať už byl vtipný nebo vážnější a vůbec se mi líbilo postupné prozkoumávání podivného světa Soul Eater, který zajímavě kombinuje reálný svět s tím svým vlastním. Za vyloženě skvělou a možná nejlepší část děje považuji díly, který se odehrávají ve sklepení Shibusenu. Přestože jich není moc, jsou dost temné, akční a dochází tu i některým vývojům postav. Na tuhle část vzpomínám už dlouho a z paměti mi jen tak nezmizí. Už jen to je dobrý důvod, proč se k tomuto anime vracet. Poté mi děj pořád přišel dobrý a i když se možná do konce objevilo pár dílů, které bych označil za méně zajímavé, rozhodně jich bylo pomálu a hlavní děj mě vlastně bavil pořád. Ještě musím říct, že mě vyloženě rozesmála část odehrávající se v Čechách. Jsem téměř poctěn, že tam si autoři snad nejvíce pohráli právě s onou kombinací reálného světa s tím svým pološíleným (je ironické, že hlavním záporákem je tu někdo, kdo rozšiřuje právě své šílenství). Závěr mi možná přišel trochu slabší a úplně v závěru maličko uspěchaný, ale aspoň si můžu některé věci domyslet. Nejvíce mě asi bavilo sledovat podivný vztah mezi Steinem a Medusou, (SPOILER!!!) postupný vývoj postavy Crony a její vztah k Mace a vlastně i pár dalších postav, které mě tu zaujaly a že jich nebylo zrovna málo (třeba Death the Kid, Shinigami, Death Scythe, Mifune, vlastně i Marie...). Nakonec bych tedy řekl, že Soul Eater je dobře vymyšlené jak v humorných (některé hlášky si rozhodně budu pamatovat) tak vážných. Hudba tu funguje jako skvělý doprovod a dost se mi tu líbily i všechny openingy a endingy (hlavně oba op a poslední en). Pokud tedy strávíte onu dávku šílenství, toto anime se vám nejspíše zalíbí! (13.11.2016)