Reklama

Reklama

Škola života

  • Velká Británie An Education (více)
Trailer 1

Divoké dospívání v divokých šedesátých. Píše se rok 1961 a atraktivní, chytrá, šestnáctiletá studentka Jenny (C. Mulligan) poslouchá desky Juliette Greco, ochutnává počátky ženství, sní o výjimečných zážitcích a životě zahaleném do cigaretového dýmu „gauloisek“. Vítejte v poválečném, předbeatlovském Londýně v době, kdy upjaté maloměstské poměry dávají jen stěží tušit, že zlatá šedesátá už klepou na dveře... Film je adaptací memoárů novinářky Lynn Barber. Do režisérské židle usedla dánská režisérka Lone Scherfig (Wilbur se chce zabít, Italština pro začátečníky) a scénář napsal známý spisovatel Nick Hornby (Všechny moje lásky, Jak na věc). (Bontonfilm)

(více)

Videa (1)

Trailer 1

Recenze (368)

sharky 

všechny recenze uživatele

71% stylové, vtipné, zábavné, milé, s výbornými herci (zvlášť proměna Carey Mulligan z věrohodné šestnáctky v dámu alá Audrey Hepburn je vyborna, stejně jako Alfred Molina v roli zmanipulovaného otce) a bohužel s uplně dementním koncem a poslestvím, které odpovídá té době před 50 lety, kdy se film odehrává, ale rozhodně nepatří do roku 2010. Ovšem nemůžu říct, že bych se jinak dobře nebavil.. ()

KevSpa 

všechny recenze uživatele

Škola života je pro mě osobně velkým filmovým zklamáním. Coby fanoušek tvorby spisovatele Nicka Hornbyho jsem doufala, že něco ze svého osobitého rukopisu přenese i do scénáře, který napsal na základě memoárů novinářky Lynn Barber. A přestože samotný scénář nepostrádá své kvality, ona Hornbyho pověstná lehkost tu trochu chybí. Po zhlédnutí Školy života zůstává na jazyku zvláštní pachuť promarněné šance. Námět, herci, tvůrci, to vše mohlo vyústit v mnohem zajímavější filmovou podívanou, než je tato zbytečně zdlouhavá „love story“ o životě jedné mladé dívky. ()

Reklama

Marze 

všechny recenze uživatele

Vedle herců pracuje pro film věrná nálada raných šedesátých let. Na tradici školních uniforem útočí minisukně, na upjaté mravy rokenrol – a také premiantka třídy, jíž perlící Alfred Molina coby otec v kouzelných debatách rýsuje cestu na Oxford a neohrabaný spolužák dojemně a marně nadbíhá, času změn ráda podlehne.Vývoj jiskřivé, byť dlouho cudné romance má podmanivou náladu; bezstarostnou, radostnou, uvolněnou, a přitom s podprahovým tušením, že tu něco neklape. Typicky britský humor se vyžívá v duchaplných žertech i drobných detailech – a náhle použije mrazivou sílu při hrdinčině konfrontaci s učitelkami. Neboť dívka vede svou rebelii víc ze vzdoru než z lásky a za útěk před nudou platí. Škoda že její procitnutí a zmoudření film tolik ždímá a že si autorka předlohy tak okatě fandí. Jinak je Škola života vzorem chytrého vkusu, typicky britského v každičké vteřině. ()

Thomick 

všechny recenze uživatele

An Education si nohy podkoplo hned na samym začátku - jakmile se rozhodlo stavět na notně schématických, průhledných a v neposlední řadě extrémně nezáživných memoárech. Hornbyho rukopis tam jinak znát je a lze ho jedině chválit - spolu s vynikající Carey např. z průměrný naivky udělali relativně komplexní postavu -, ale na víc než tři hvězdičky to prostě bejt nemohlo. I přes tu jednu zmínku mistra Camuse a opening titles s vysoce návykovym Floydem Cramerem v zádech... ()

Sofia 

všechny recenze uživatele

Výborný soundtrack a výkon Carey Mulligan dělá z tohoto filmu o trochu víc, než jen obyčejný příběh o mladé, chytré holce, která chtěla žít jiný život a ono se to tak docela nepovedlo...z mladé hrdinky úplně tryskala dychtivost po změně, po Paříži, po dospělosti...na druhou stranu se mi ale nechtělo věřit, že autorem scénáře je Nick Hornby - kam se poděla jeho lehkost, ironie, vtip? Celé to nacpal do postavy otce ztvárněné Alfredem Molinou, která ale někdy směřovala až ke karikatuře. Potěšily výborné Emma Thompson a Olivia Williams ve vedlejších rolích. ()

Galerie (100)

Zajímavosti (11)

  • Předlohou pro film se staly memoáry Lynn Barberové, známé britské novinářky píšící v posledních letech pro nedělník The Observer. Samotná Barberová skutečně v šedesátých letech vystudovala Oxford, po jehož absolvování publikovala sedm let v časopisu Penthouse a posléze například ve Vanity Fair či listu The Daily Telegraph. Proslula svými nesmlouvavě až agresivně vedenými interview. (curfew77)
  • St John's, Smith Square bylo v roce1941 vybombardováno a jeho rekonstrukce nezačala dříve než v roce 1965 a dokončena byla až v roce 1969. Koncerty se tu tedy odehrávaly přibližně až o deset let později od doby, v níž se odehrává film. (hansel97)

Reklama

Reklama