Nezapomenutelná láska

Ještě v půlce filmu jsem chtěla dát čtyři nebo pět hvězdiček. Ale pak se to někde zvrtlo. Nechápala jsem chování hlavní hrdinky, ani smysl těch tří (!) hudebních čísel. Jako by se duch romantického filmu vytratil. Deborah Kerr a Cary Grant jsou pěkný pár, a jsou výborní ve svých rolích. Trochu přeslazený závěr, kdy jsem strávila pět minut hlasitým "tak mu to konečně řekni", aby na to nakonec dost krkolomně přišel sám, to zkazil úplně. Je to škoda, i proto, že spousta postav byla jen velmi mlhavě načrtnuta v pozadí, a motivace a chování některých z nich mi unikaly. Ale i tak bych to dala za tři a půl, už kvůli tomu kouzlu Granta a Kerr, kteří film vyzdvihávají hodně vysoko. (06.06.2009)

Na luxusní lodi to mezi seladonem a madam zajiskří, že to ani vidět není, ale scénář to praví. Přesto, že jsou na souši zaháčkovaní do bohatých sponzorů, dohodnou si spicha za půl roku na vrcholku Empire State Building a mezi tím vystaví svou lásku lakmusovému papírku - rozejdou se s partnery, plivnou si do dlaní a zkusí si sami, zač je chlebíček. Pár měsíců uplyne jak voda a .... Tenhle prehistorický Hollywood mám ráda a jsou chvíle, kdy si naložím romantiky vagón, ale tohle bylo sladší, než dokážu uvézt. Pasáž, kde žulící se dvojice stojí u klavíru, na který bábrlinka hraje tklivou melodii a významně pomrkává, vyžadovala notnou dávku ovládání, abych nezařvala. Při mazaně vymyšlené scéně v dojemném závěru, kdy Grant otevře dveře a "corpus delicti" je vidět v zrcadle, bylo pak vše odpuštěno. (21.07.2007)

Tak tomuhle se v odborných kruzích říká kýč jako stehno. Je tu opravdu všechno: děvkař měnící se ve své lepší já, ušlechtilá stařenka, odporně roztomilé dětičky, buran s ryzím srdcem a dojemně bezmocná kráska. Chybí snad jen prdelatí amorkové a Santa se sobama. Ani místy vtipné dialogy nezachrání skutečnost, že se tu romantika servíruje neskutečně humpoláckým způsobem. Pravdou ovšem je, že jsem viděl mnoho statečných, silných a ve všech ohledech rozumných žen u tohodle filmu prolévat potoky slz. (24.02.2009)

Stručný obsah filmu odhalí nijak neskrývanou skutečnost, že je příběh ve své podstatě čistý až průzračný kýč: polepšený sukničkář, seběvědomě ironická dívka, která ho napraví, roztomilá babička a zpívající dětičky.... Ano, jistě, a je toho ještě víc. ____ Jenomže příběh filmu často nebývá důležitý, hlavní je zpracování a to je v Nezapomenutelné lásce fantastické. Největší tíha spočívá na ústřední dvojici, které dělají ostatní postavy jen stafáž.. Grant s Kerrovou milostnou historku zahráli s nebývalou grácií a smyslem pro přesný detail drobných gest. Podpořila je hlavně chytrá režie, která dokázala i profláknutým záběrům dodat nápad. KOUSEK DĚJE Napínavý i dojemný je tak moment prvního polibku, který vidíme od pasu dolu, takže se můžeme pouze domýšlet, nakolik vášnivý nebo něžný byl. Dojímavé je také marné čekání na mrakodrapu, stejně jako gentlemansky vyčítavá scénka, kdy Nicky vezme provinění za zmařenou schůzku a odmlčení na sebe. Závěr se zrcadlem je srdcervoucí. ____ V tomhle pohádkovém světě dokonale upravených žen a světáckých mužů mi nevadí ani takové nelogičnosti, jako že je až na vrcholek mrakodrapu slyšet houkání santiky, nebo podarování dívky na vozíčku obrazem. Do takového světa se ostatně vozíček ani nehodí, proto ho vidíme jenom jednou a to na něm ani hrdinka nesedí - nejspíš by to příliš zobrazilo její handicap, který je takto pouze tušený a zastíraný elegantním poleháváním a posedáváním. Zasíraného je toho víc, například nepříjemný fakt, že on je vlastně gigolo a ona vydržovaná žena. _____Způsob vnímání světa i vyprávění se od doby vzniku filmu posunul, takže bych si dovedla představit třeba vypuštění dětského sboru (ale aspoň v něm zpívaly děti normálního až pouličního vzhledu a žádní andílci) nebo nechtěně legrační scénu mrákot Terry v nemocnici. ____ Nejvíc mi překážely úplné maličkosti - třeba očividně strojový původ šálu, který babička odkáže Terry. Na to, jak hrál důležitou roli a na to, jaké postavení babička dřív zaujímala, je strojová krajka prostě neodpustitelná. Průšvih byly i Nickovy obrazy, protože koncem 50tých let se nedá věřit, že by se proslavil umělec, který maluje tak strnule realisticky - chápu ale, že to byla úlitba většinovému publiku. _____ Jak říkám: vadily mi jen maličkosti, film jako celek je nádherná pohádka natočená se vkusem a smyslem pro ironii. Módní okénko na závěr: oblečení Deborah Kerrové bylo skvostné - uměřené, elegantní a přitom skvěle podtrhující její typ nenápadné krásky. /8. 8. 13./ (08.08.2013)

Míchání žánrů není žádná hračka, Leo McCarey by mohl vyprávět. Film začíná jako svěží konverzační komedie, vzápětí se mění na sentimentální romantiku, a aby toho nebylo málo, režisér nás zavede i na pole uslzeného dramatu. Odlehčená část sluší snímku nejlépe, slovní výměny obou protagonistů nepostrádají švih a jízlivost. První zaskřípání se objeví s návštěvou Grantovy babičky (!) a vrcholí v opakujícím se pěveckým vystoupení dětského sboru, při kterém mě od přílišné přeslazenosti začaly bolet zuby. Vážná linie filmu je na tom o něco lépe, ale zase v ní chybí více prostoru pro Caryho Granta, jenž je bez debat tahounem filmu, místo toho se vyprávění věnuje postavě Deborah Kerr, která mně ničím neučarovala (a měla na to 2 hodiny). Finále je ovšem přenádherné, o tom žádná. 6/10 (07.12.2009)