Nezapomenutelná láska

Film zmiňovaný v krásném Samotáři v Seattlu jako nesmrtelná romantická klasika. A já u toho třikrát usnul, jak to pak mám hodnotit? Nezapomenutelná láska je prostě 50s romantika se vším všudy. Žádný civilní vztah, (skoro) žádný odlehčující humor, jen naprudko vypálený patos a sentiment. Zestárlý seladon (Grant) potká na lodi pomalu stárnoucí ženu (Kerrová) a přestože mají oba partnery, vášnivě se zamilují, k čemuž pomůže i návštěva v nádherné zahradě u babičky. Slíbí si, že jestli to vydrží, za 6 měsíců se sejdou na vrcholu Empire State Building. A pak přijde zvrat SPOILER - ji při cestě na k mrakodrapu srazí auto, on o tom neví... no jako z toho nejhoršího z českých prvorepublikových kýčů. Samozřejmě to bylo hezky natočené, dobře zahrané, pěkná byla i hudba, ale prostě mě takové červené knihovny bez odlehčujícího humoru neberou. (08.10.2020)

Jo, jo - viem, kto bol Gery Krent, teda pardon, Kery Grent a viem aj o tom, ze vedel hrat. No ale furt ho nemam rad a to tak, ze velmi! Ako film je to len taka priemerna spolocenska konzervacka, ktorej stredna cast je vyplnena vatovo planym plkanim. Uvod potesil, aj cast na Empire state Building, Deborah Kerr to zvladala slusne. Akurat ma trochu rusili tie vatove casti s detskym chorom, ci co to presne bolo : 60 % (21.05.2016)

Míchání žánrů není žádná hračka, Leo McCarey by mohl vyprávět. Film začíná jako svěží konverzační komedie, vzápětí se mění na sentimentální romantiku, a aby toho nebylo málo, režisér nás zavede i na pole uslzeného dramatu. Odlehčená část sluší snímku nejlépe, slovní výměny obou protagonistů nepostrádají švih a jízlivost. První zaskřípání se objeví s návštěvou Grantovy babičky (!) a vrcholí v opakujícím se pěveckým vystoupení dětského sboru, při kterém mě od přílišné přeslazenosti začaly bolet zuby. Vážná linie filmu je na tom o něco lépe, ale zase v ní chybí více prostoru pro Caryho Granta, jenž je bez debat tahounem filmu, místo toho se vyprávění věnuje postavě Deborah Kerr, která mně ničím neučarovala (a měla na to 2 hodiny). Finále je ovšem přenádherné, o tom žádná. 6/10 (07.12.2009)

V průběhu sledování se můj dojem pohyboval někde mezi 3,5 a 4*, ovšem s blížícím se koncem jsem začal pošilhávat i po té páté hvězdičce, kterou nakonec tomuto snímku udělím. Cary Grant byl vynikající herec a dokazuje to v každém filmu, který jsem s ním viděl. Příběh je v tomto případě celkem poutavý, přestože z valné části je velmi snadno čitelný, avšak atraktivní prostředí, v němž se odvíjí, dodává filmu na skvělé atmosféře. Vypíchl bych zejména scénu s velkým kouzlem a to sice tu u Nickyho babičky. Dále potěší i epizodka na Empire State Building a samozřejmě skvělý závěr. Co mi naopak vadilo, byly dlouhé pěvecké scény s dětským sborem vedeným Terry. V zásadě však velmi příjemná podívaná, která se divákovi odmění, pakliže si na ni udělá náladu. (19.10.2014)

Klidně, pomalu, ale ne zdlouhavě vyprávěný jednoduchý, trochu kýčovitý a ne moc uvěřitelný příběh. Film obsahuje některé zásadní věci, které jej povyšují nad běžné holywoodské kýče. Caryho Granta s jeho úžasným charismatem, jemný nevtíravý a inteligentní humor, který sráží patos a sentiment, jehož je zde několik kýblů a některé velmi dobře zrežírované scény, které bych mohla teď hned vidět znova. Třeba polibek na lodních schůdcích, sbor dětí nebo čekání na výtah, který nikoho nepřiváží. (01.01.2010)