Režie:
Oldřich DaněkScénář:
Oldřich DaněkKamera:
Eduard LandischHudba:
Jan F. FischerHrají:
Daniela Kolářová, Luděk Munzar, Marcel Vašinka, Dana Medřická, Bořivoj Navrátil, Vlastimil Hašek, Ljuba Krbová, Jarmila Derková, Karel Meister ml., Marie FrankováVOD (1)
Obsahy(2)
Setkali se v ocelárně. On, dělník, co mu záleží na práci a partě, ona rozverná dívka, z jeho pohledu trošku frivolní… Takové zná moc dobře, podobné byly kdysi totiž i jeho bývalé manželky. Jana (D. Kolářová) povýší a po několika týdnech odchází do sekretariátu výrobního náměstka. Je uhlazená, v kostýmku, a tak, když Tomek (L. Munzar) přijde za náměstkem, nepozná v ní stejnou ženu, s níž se před časem vídal ve slévárně. A ona rozehraje hru – na svou sestru, dvojče. V roli sekretářky je seriózní, korektní až přísná, a taková se muži zalíbí. V zajetí svých předsudků a prvoplánového hodnocení ji pozve na schůzku… (Česká televize)
(více)Recenze (15)
Oldřich Daněk, brilantní dramatik, který se pro své nepohodlné myšlenky z let šedesátých ocitl v nemilosti mocných, byl tehdy donucen k pragmatickým kompromisům, k nimž bezesporu náleží i tato televizní hra. Že nejde o žádné vrcholné literární dílo, je zřejmé: jako by tu Daněk na papír vyskládal slova, za nimiž už nic není. Dialogy, které si potom před kamerou vyměňují Kolářová s Munzarem nemají psychologickou hloubku, jsou jednodimenzionální. Ocelárna zoceluje. ()
Skvělé, prostě skvělé, to jsem se nasmála.. Mýma očima se nejedná o drama, ale o krásně napsanou a nádherně zahranou konverzační vztahovku, trochu romanci, trochu komedii a to drama bych dala až na poslední místo.. Daniela Kolářová je v tom převtělování fantastická a Luděk Munzar jí báječně sekunduje.. Původně jsem chtěla dát čtyři hvězdičky, ale když vidím to zdejší hodnocení, dávám bez uzardění pět, Oldřich Daněk za to stojí.. ()
Konverzačka medzi mužom a ženou z pera Oldřicha Daňka, aké práve on tak rád písal ( "Cesta na Borneo", "Raněný lučištník" ). Tentoraz z prostredia veľkého hutníckeho závodu. Dôležité zábery na surové fabrické reálie a k tomu herecký koncert Luďka Munzara a Dany Kolářovej. Trochu je na škodu veci, že tu nedostala väčší priestor Dana Medřická. Jej upratovačka v starej oceliarni mohla byť famózna. ()
"Předpojatý, to je vlastně slepý…" Být předpojatý vůči filmu Oldřicha Daňka snad ani nejde, i když se zde jedná o poměrně neznámou (na první pohled tedy tuctovou) televizní inscenaci. Ale i kdyby, stačí pár minutek jiskrné konverzace mezi Danielou Kolářovou a Luďkem Munzarem, a člověku musí být hned jasné, že i v tak, na dnešní dobu, neatraktivních kulisách jako je hutnická dílna, dokáže mistr Daněk vykouzlit něco naprosto kouzelného. Z těch dvou poloh Daniely Kolářové mě sice víc asi bavilo to její frivolní "třeštidlo" z úvodu, ale celé to pak v druhé části inscenace vyústilo ve velmi inteligentní dialogy o vnímání žen muži a naopak. Možná závěr byl až trošku zbytečně moc do ztracena, přesto jsem z tohoto televizního dílka vysloveně uchvácen. I díky krásné (nejen klárinetové) hudbě Jana F. Fischera. ()
Mistr dialogů Daněk zkrátka uměl, to snad ani není třeba zmiňovat. Takže jen zmíním, že obdivuji Danu Kolářovou, která v té době patřila k nejkrásnějším ženám před kamerou, že se nebála si nechat na hlavu nastrčit to krepaté pometlo v barvě pomočené slámy. I Kolářová s tou příšernou parukou vypadala značně fujtajblózně. ()
Reklama