Tōkyō sonata
Tokyo Sonata
Režie:
Kijoši KurosawaScénář:
Sačiko TanakaKamera:
Akiko AšizawaHrají:
Terujuki Kagawa, Kjóko Koizumi, Kódži Jakušo, Jú Kojanagi, Haruka Igawa, Tao Cučija, Kandži Cuda, Kendži Kawahara, Kazuja KodžimaVOD (1)
Obsahy(4)
Ryuhei Sasaki je typickým japonským obchodníkem a jeho rodina, kterou živí, by si na první pohled neměla mít na co stěžovat. Jak jeho manželka Megumi, tak synové Takashi a Kenji mají v podstatě všechno, co si kdy přáli. Ale nikdo z nich netuší, že se věci brzy změní, protože Ryuhei právě přišel vinou přesunu jeho firmy do Číny o práci. A jelikož byl vychováván v rigidních poměrech, stydí se nyní tuto událost oznámit svým blízkým a raději předstírá, že je všechno v pořádku, na obědy chodí do chudinských vývařoven a doufá, že brzy najde jinou práci, které je však v Tokiu nedostatek. Ostatně tento problém řeší i Ryuheiho starý přítel Kurosu, s nímž se muž jednoho dne setká. Ani on však nedonutí poníženého Ryuheiho k přiznání a raději hraje jeho hru s ním, stejně jako Megumi, která svého muže jednou náhodou zahlédne bloumat po městě, ale nechce se s ním dostat do sporu. A i synové začnou brzy cítit, že je cosi v nepořádku. Jenže vzájemné bloky, vytvořené dlouhodobým odcizením obou generací rodiny, bráni všem jejím členům cokoli změnit. Otevřené, na komunikační problémy soudobé japonské společnosti odkazující drama Kiyoshiho Kurosawy slavilo úspěch nejen v roce 2008 při mezinárodní premiéře na festivalu v Cannes, ale také na tuzemském Febiofestu. (oficiální text distributora)
(více)Videa (6)
Recenze (39)
Pro me jednoznacne plny pocet hvezd, Kiyoshi Kurosawa predvadi v tomto filmu svuj vrchol. Scenar je mene mysteriozni a prekvapive civilnejsi nez jsme u rezisera zvykli, ovsem az na par tipickych - rekl bych primo rukopisnych momentu. Herecky je pak film opravdovou lahudkou stejne jako Claude Debussy na zaver. ()
Veľmi dobre rozbehnutý film. So stratou zamestnania mám dvojnásobnú osobnú skúsenosť a aj napriek japonským špecifikám mi je táto problematika blízka. Prekážal mi hlavný hrdina, pretože nájsť tak nesympatického paka musela byť nadľudská drina. V poslednej štvrtine filmu som mal intenzívny pocit, že tvorcovia nevedia kam z konopí. Príbeh sa stával stále menej uveriteľným a celkom ho nezachránil ani excelentný klavírny záver. ()
Krásnych 80minút smutne zahalených do japonského chladu zaznamenávajúcich pre nás, Európanov, na čom je založená autorita muža v tamojšej spoločnosti. A príde nezmyselná "príhoda" so zámočníkom a jednoduchosť strieda pseudospiritualita, ktorej vrcholom je prehlásenie: "Prosím, neubližuj si. Tebou nemože byť nikto iný než Ty. To je jediné, čoho sa musíme držať.." ()
Divná záležitost - na první pohled obžaloba stávající sociální situace v Japonsku (muž přijde o zaměstnání, ale doma to tají, aby neztratil tvář a autoritu), která zároveň sleduje i ostatní členy rodiny (starší syn rukuje do americké armády, mladší se přes zákaz učí hrát na klavír, úslužná manželka-matka-hospodyně tiše skomírá ve své "kleci"). Odcizené a ochlazené vztahy bez vyjadřovaných emocí - to extrémní zacházení s dětmi doufám bylo jen zveličené poukázání na zkostnatělost výchovy - tak vedou k poměrně bizarní katarzi, kdy to všechno bouchne a (na jeden den) se víceméně zblázní. ()
Brutálně minimalistické drama o rodině, ve které trochu vázne komunikace, což se přirozeně nedovídáme ze slov, ale z rozmístění postav v prostoru. Promyšlenost dlouhých záběrů, kdy pouhé zaplňování prázdných míst obrazu vyvolává specifické emoce, je úchvatná. Krásně plynoucí snímek naráží teprve v poslední třetině. Jakkoli snová sekvence i tragikomická zlodějská vsuvka oživují polevující diváckou pozornost, jsou jako vyňaty z úplně jiného filmu. Odměřený závěr s fantastickou hudební tečkou naštěstí představuje návrat ke ztišené atmosféře předchozích minut. Dříve znepokojující mlčení nabývá nového významu. 75% ()
Reklama