Posel

V žiadnom prípade si dopredu film nespájajte so žiadnym žánrovým priradením. Nečakajte vojnový trhák, teátrickú drámu, ani romantickú srdcervúcu romancu. Z každej prísady žánrov si totiž film odlomil len toľko, koľko bolo treba na upečenie geniálne vybalansovaného filmového koláča. Z prevažnej väčšiny sa však jedná o citlivú drámu, ktorá sa však nesnaží nasilu citovo vydierať, ale dostane vás postupne gradujúcim príbehom, charaktermi postáv, ktoré by ste chceli poznať čo najdetailnejšie a svojským zapojením citlivého humoru. Vôbec sa nečudujem dvom nomináciám na sošku, prekvapením je skôr nepremenenie aspoň jednej z nich. Herecké podanie dua Foster-Harrelson je briliantné, a ich herecká chémia funguje od začiatku do konca. Film je bezpochýb zaujímavý aj pohľadu tuzemského diváka na prácu poslov smrti, keďže doteraz mi o nej bolo známe akurát toľko, čo predvedú behom minútky a dvoma vetami uniformovaní muži stojaci pri dverách v nejednom vojnovom filme. 85%. (26.12.2010)

Jemný a citlivý snímeček střídající sympatickou (umírněnou) chlapskou tvrdost a přepáleně slzopudné momenty. Zatímco pozadí životů dvou "poselských" parťáků, včetně jejich interakcí je vykřesleno velice příjemně, civilně, občas s dávkou těžké životní pravdy, ale občas i se špetkou humorného nadhledu, tak hlavní účel filmu je příliš očividný a patetický. Každý, kdo o sdělování nepříjemné zprávy něco slyšel, ví, že 100% zdejších vyobrazených hysterických reakcí tvoří ve skutečnosti stěží 5%. Navíc postavy jsou chodící klišé, co se týče osamocení a určité ztroskotanosti, jen aby jejich břímě co nejvíc vyniklo... Za tento kalkul hvězda dolů. 6/10 (21.12.2009)

V povaze této práce vás nezabíjí kulky, bomby či nášlapné miny, ale roztrhává vás emocionálně na kusy pokaždé, kdy oznamujete rodinám tu nejfatálnější zprávu o jejich milovaných. Není vždy snadné dodržet všechna ta pravidla neobejmout, nedotýkat se a ani jinak nezasahovat v momentě, kdy se lidem před vámi hroutí svět. Naprosto dokonalý herecký koncert Bena Fostera a Woody Harrelsona. (18.09.2010)

Američané se opět vrací k traumatům ze svých nekonečných a často i prohraných válek... Člověk by si řekl, že se ze všech těch zbytečných masakrů poučí... Ale oni stále posílají své syny bojovat do zemí, o kterých ani nevědí že existují... Hrdě, z vlajkou vyvěšenou na svých předměstských baráčcích s bíle natřenými laťkovými ploty... A pak se diví, když synek nazpět dorazí v dřevěné bedně... Zajímavý film, psychologicky silný, s hlavním hrdinou, vracejícím se z války a jenž se snaží opět začlenit do společnosti... (21.09.2010)

Natočeny a zahrany to bylo dobře, ale ta problematika oznamování rodinám zprávu o mrtvejch členech rodiny, to mě zaujalo asi jak rozškrabaná vyrážka na pytlu. Prostě se mi nelibi americká armádní šaškárna, mrtví vojáci prohlášení za hrdiny, nemyslící panáčci bezmyšlenkovitě poslouchající na slovo, vlastenectví atd. Dobry ale bylo, že myslim ani nepoužili takovou tu klišovitou hudbu, co se používá v americkejch filmech o armádě a u které se salutuje... nebo jsem si toho aspoň nevšim. Počítat úsměvy Bena Fostera by bylo asi zbytečný (a to nejenom v tomhle filmu, že), a to mě už docela štve - ty smutny depkovity postavy, ktery se tvářej tak tragicky, že všechno na světě je celoživotní a neřešitelnej problém. Libila se mi ta hláška o válce v Iráku, že kvuli těm náboženskejm sračkám si tam američtí vojáci nezašoustali, a proto jsou všichni tak nasraní, chch. V podstatě se mi to celkem libilo, hlavně trio Woody, Ben a Samantha, v tomhle pořadí... (28.05.2013)