Posel

A zase. Další z oscarových kandidátů. Ovšem filmů o válce, z války (myslím Irák, Afghánistán) se začínám přejídat. Válečné filmy mě nikdy nebraly, ale s podobnými se roztrhl pytel a je jich prostě moc. Messenger měl sice něco navíc - neodehrával se ve válce, ale byl spíše psychologickým dramatem, sondou do nitra hlavních hrdinů a navíc oplýval vcelku nevšedním námětem, jenže ani tento film mě nedokázal přesvědčit. Kdyby s sebou nevláčel oscarové nominace, asi se na něj nepodívám. Neříkám, že je to špatný film, jen je to trochu nudný film, který, ač má perfektní dva herce, nevytěžil ani zdaleka z námětu to, co by šlo... Z úcty dávám tři hvězdy. (04.05.2013)

*POSLOVIA SMRTI* Hrôzy vojny podané sprostredkovane cez prácu poslov a reakcií pozostalých zapôsobia rovnako silno (a možno oveľa silnejšie), ako priamy pohľad na bojisko. Film veľmi smutný a uplakaný a najmä pri scénach, kedy dochádza k oznamovaniu smutných skutočností tým najbližším, je ťažké nechať oko suché. Film bez čo i len náznaku oslobodzujúceho úsmevu na tvári ktorejkoľvek postavy. Ponurá atmosféra sa nesie celým príbehom a nedá sa jej uniknúť ani po dopozeraní, rezonuje vo vás a núti vás si v hlave práve pozreté prehrávať znova a znova. Mdlá postava Olívie nedáva Samanthe Morton príliš priestoru na preukázanie hereckých schopností, avšak Woody Harrelson rovnako ako Ben Foster hrajú prvotriedne, smútok a trauma z prežitého z nich priam sála. Verdikt v 1 vete: Pochmúrny film nie len o "obetiach" v podobe pozostalých. 01.10.2010 (01.10.2010)

Film, který se dal pojmout velmi zajímavě, protože sdělování úmrtí v rodině je psychologicky zajímavá a náročná událost. Jenže v tomto filmu je spousta hluchých míst, spousta prázdných, prochlastaných pěti až desetiminutovek. Nezachránili to ani permanentně žvejkající Woody Harrelson ani jeho parťák Ben Foster. (03.07.2020)

Natočeny a zahrany to bylo dobře, ale ta problematika oznamování rodinám zprávu o mrtvejch členech rodiny, to mě zaujalo asi jak rozškrabaná vyrážka na pytlu. Prostě se mi nelibi americká armádní šaškárna, mrtví vojáci prohlášení za hrdiny, nemyslící panáčci bezmyšlenkovitě poslouchající na slovo, vlastenectví atd. Dobry ale bylo, že myslim ani nepoužili takovou tu klišovitou hudbu, co se používá v americkejch filmech o armádě a u které se salutuje... nebo jsem si toho aspoň nevšim. Počítat úsměvy Bena Fostera by bylo asi zbytečný (a to nejenom v tomhle filmu, že), a to mě už docela štve - ty smutny depkovity postavy, ktery se tvářej tak tragicky, že všechno na světě je celoživotní a neřešitelnej problém. Libila se mi ta hláška o válce v Iráku, že kvuli těm náboženskejm sračkám si tam američtí vojáci nezašoustali, a proto jsou všichni tak nasraní, chch. V podstatě se mi to celkem libilo, hlavně trio Woody, Ben a Samantha, v tomhle pořadí... (28.05.2013)

Od začiatku slušne budovaná dráma stojí na bravúrnych výkonoch Harelsona a Fostera a na vývoji ich vzájomného vzťahu založeného vyslovene na svojsky vlastnej komunikácii medzi dvoma vojnovými hrdinami. Mimo hudobného doprovodu a zauzleného deja číha číra pravda a šialenosť z práce posla smrti. Toto je podstata tohto filmu. Tento rok akoby sa s nimi "vrece roztrhlo"( Posledná cesta, The Hurt Locker....), no až teraz sa to skutočne podarilo. Je síce pravdou , že na Woodym som sa smial dokonca aj vtedy, keď sa v závere filmu rozplakal, no myslím, že to tak proste malo byť. Jeho herecký štýl ho už od podstaty predurčuje na osudovú postavu vážneho životom poznačeného absurdistu ala Zombieland. Napočudovanie dokonca i tu funguje tento fakt dokonale, a s Fosterom tvoria niečo ako "buddymovie" dvojicu, ktorá sa do záveru rozrastie viac, ako by bolo pre danú situáciu vhodné. Nevadí. Záver už napokon trošku uchádza zo zabehnutej silne dramatickej pol druha hodiny, ale ako odľahčovák, po sérii dosti silných citových reakcií pozostalých, ktoré na nás tvorcovia s počiatku chŕlia jeden za druhým, tá ostatná časť určite zabodovala. Prirodzene len za zvuku reálných ľudských vonkajších ale i vnútorných ruchov sa hrá na poctu vojakom a zamyslenie nad utrpením nie len padlých, či príbuzných, ale najmä tých, ktorí tie neblahé správy musia tým pravým doručiť. A to minimálne stojí za pozornosť.... (09.02.2010)