Valčík s Bašírem

Originální, nezvyklý a velmi podmanivým způsobem natočený snímek. Ačkoliv jsem měla pocit, že pokud by Valčík s Bašírem byl zpracován jako klasický film, odproštěný od animace, těch devadesát minut předloženého tématu by na mě asi příliš nezapůsobilo. Příběh zajímavý, animace perfektní, atmosféra vydatná. Jen mi zde něco chybělo a něco přebývalo. Kupříkladu časté pasáže s rozhovory mezi jednotlivými postavami mi začínaly občas připadat lehce nevýrazné. Střídání mezi vzpomínáním a hovory hlavní postavy s válečnými výjevy a prožitými událostmi bylo až příliš časté, takže jsem se plně nedokázala vžít do jeho osudů. Toto je snad můj jediný nedostatek v jinak skvěle ztvárněném snímku. (10.09.2011)

Tam, kde by jiné filmy s podobným tématem sázely na otevřené násilí a drásavou syrovost, pracuje Valčík s Bašírem s obrazotvorností a velkou část své sdělnosti ponechává v implicitní rovině. ___Válečné momentky a snové scény jsou naprosto úžasné a fascinující, animovaná forma přitom jejich působivost zesiluje na maximum. Obrazová estetika Folmanova filmu upomínající na určité techniky komiksové kresby je pohlcující a úžasně expresivní, funkčnost jejího použití pak vyloženě neuvěřitelná (viz. Tetsuo). Pravděpodobně nikdy už nezapomenu na vzteklé psy běžící ulicemi, kolonu tanků Merkava jedoucí k Bejrútu za zvuků veselé písně o Libanonu, nebo na absurdní honičku na červený Mercedes. Pradoxně ve chvíli, kdy se snímek začal věnovat jedné z nejhrůznějších události celé libanonské války, vyvraždění uprchlických táborů Šabra a Šatíla, se pro mne jeho emoční apel poněkud snížil a závěrečné autentické záběry mě minuly úplně. Ale věřím, že izraelské publikum bude na tohle jitření ran citlivější. 90% ___PS: Po druhém zlédnutí, tentokrát v kině, už zafungovala i ta závěrečná třetina, respektive její animovaná část - dokumentární apendix Valčíku s Bašírem prostě nesedí, to mi nikdo nevymluví. (19.01.2009)

Ari Folman vytvořil dílo v mnohém podobné slavnému comicsu Arta Spiegelmana Maus. Mám na mysli použití animované formy, jež pro ztvárnění takto vážného tématu působí nezvykle a na někoho možná i jaksi nepatřičně. Umožňuje však divákovi, v rámci historického diskurzu válečných traumat uvyklého na „klasičtější“ způsob vizuálního podání, prožít dílo s patřičným odstupem a zároveň, díky jeho nereálné hypnoticky snové atmosféře, být dílu mnohem blíž, než by kdy mohl být při sledování syrově veristických válečných scén. Kromě toho je – stejně jako v comicsu Maus – určitý odstup zaručen již tím, že vyprávění je retrospektivní, podobající se rekonstrukci skládačky, paměťové archeologii samotného vypravěče, jež má v přítomné linii vyprávění kontradikčně civilní ráz. Dokumentárně laděné hrané scény explicitně zobrazující násilí, které mají sloužit jako mírové memento mori, připravují diváka již od začátku na hrůznou podívanou, před kterou je třeba se patřičně emocionálně obrnit dostatečným nadhledem a apercipovat si jejich absurdní cynismus – zatímco zde, díky silné stylizaci, dochází u diváka k automatickému odstupu od zobrazovaného bez nutnosti vytváření silných emocionálních bariér, a tudíž co do kvality k velmi rozdílnému zážitku. Tato strategie je záměrně porušena až v závěru filmu, kdy se animace náhle promění v dokumentární záběry válečné apokalypsy. Místo očekávané katarzi, léčící uměle vyvolané válečné vzpomínky vypravěče, přichází na scénu brutální autentičnost, redukující a zároveň stvrzující všechno předchozí. (22.04.2009)

Tento dojemný film není jen dalším dokumentem o válce, ale netradičně podaný snímek ve vydařené detailní animaci se skvělou hudební podporou skladatele Maxe Richtera. Ari Folman se po 20 letech rozhodne vyhledat své bývalé spolubojovníky a prostřednictvím kolektivních útržků vzpomínek jednotlivých osob tak oživit ty své. Na rozdíl od syrových záběrů, které máme možnost zhlédnout na konci filmu, kreativní animované zpracování vzpomínek, umožnilo Bashirovi ukázat divákům válečné hrůzy bez větší újmy na zdraví. Kombinace vizuálního podání od klasicky ručně kresleného zobrazení až po 3D animaci tak dostává nový rozměr a scéna vylodění vojáků za hudebního doprovodu skladby "The Haunted ocean" byla pro mě silným emocionálním zážitkem. Bashir je ale především protiválečným tahem o invazi a následném masakru palestinských civilistů, který se odehrál v září roku 1982. Jedná o surrealistický snímkem plný emocí, vyprávějící příběh skutečných událostí našeho světa, kde hlavní roli hraje smrt, smutek a snové představy. (9/10) [MFFKV 2008] (12.07.2008)

Já vidím na Valčíku s Bašírem jediné pozitivum, že zviditelnil jedno z mnoha bezpráví, které si provádějí navzájem židé, křesťané a muslimové, jinak jako film pro mě zklamání. Něco o "Bašírovi" ze Světa v obrazech z roku 1982: http://svet_islamu.sweb.cz/obsahy/politika/palestina/sabrasatila.htm (09.02.2009)