Valčík s Bašírem

Film, který u mě lehce utrpěl svou roztříštěností. Soundtrack byl nesmírně zajímavý, vizuální zpracování výborné a některé vzpomínkové scény mě zaujaly natolik, že jsem měla chuť dát si okamžitě filmový maraton složený jen válečných snímků. Jenže kromě této části, které bych bez váhání dala pět hvězdiček, se ve Valčíku s Bašírem vyskytovala ještě část druhá tvořená několika málo bývalými vojáky, kteří vyprávěli své dojmy z války. Nepochopte mě špatně, zpočátku mě to bavilo, ale když ta samá postava opakuje pořád téměř to samé, začínám litovat, že kino nenabízí možnost přetočit film zas trochu dopředu. A k tomu ten závěr. Skutečně bylo nutné do kresleného filmu s perfektní stylizací hodit těsně před titulky realistickou dokumentární scénu? Bylo? Nevím, možná to na někoho emocionálně zapůsobilo a možná jsem divná, ale přišlo mi to úplně mimo. Snad tím jen režisér chtěl dokázat, že se celý film stal, na což by podle mě zcela postačilo pár slov v závěrečných titulcích. A když už jsem u režiséra... Mimořádně by mě zajímalo, do jaké míry se u Valčíku s Bašírem jedná o film autobiografický. (30.01.2009)

Scénář: Ari Folman .. Není aktuálnějšího filmu, který, byť nepřímo, byl napojen na současný segment nekonečného válečného stavu v Izraelsko - Arabském konfliktu (míněna válka v Gaze, 29. prosince 2008 - 18. ledna 2009, prozatím). _____ Folmanovo protiválečné pojetí Vals Im Bashir, jako animovaného autobiografického dokumentu o hledání vlastní paměti a jejího tematizování je vskutku geniální a řádně sugestivní záležitostí. Nejde jen o emocionálně silné výpovědi o válečných událostech, jakožto o celkový nádech surreálna, ve kterém se pod nátlakem krutých událostí postupně rozpouští vzpomínky, které od počátku potlačuje vynucená apatie k smrti a strachu v boji, posílená následnou podvědomou snahou raději všechno vymazat z paměti. Někdy se to podaří, ale většinou ne. Zvolená obrazová forma mi bez problémů sedla, je dostatečně apartní a s pomocí fascinující hudební složky (Haunted Ocean na mě měl podobně ohnivě zdrcující účinek jako Surface Of The Sun v Sunshine) tvoří nevšední zážitek. Jsem zvědav, zda někdy najdou obě znesvářené strany svůj klid. Fatální momenty jejich válek nechť jsou k vidění všem. Nemělo by se na ně zapomínat, jen mám obavu, že se naproti povědomí budou ještě mnohokrát opakovat… _____ „Válka je neuvěřitelně zbytečná věc. Nejde tu o slávu ani o hrdinství. Zpravidla nějaký mladíček jde a neví kam; střílí, aniž ví na koho; je zabit nebo zraněn, ani neví kým.“ (19.01.2009)

Dynamika animace prolnutá s perfektním soundtrackem, strhujícím půdorys o hledání vlastní paměti prosycený životním pocitem a postojem ne nepodobným americké reflexi Vietnamu v 80. letech. Neustále to jiskří kdesi na hranici dokumentárnosti a animáckého artu (estetika obrazu je moderní, jednoduchá a neskonale působivá). Co je však na Baširovi nejlepší? Určitě jednoduchá metafora a narativní trik v jedné figuře – hledání paměti jako malování, prostředkování traumat "vzdalujícím objektivem" animace... a nakonec zhroucení všech bariér tváří tvář drastické realitě. To, že ona "realita" je totožná s tím, co denně sledujeme s výrazem nezúčastněných pozorovatelů v přívalech zpráv, je jen sarkastický podtón jako malý velký bonus filmu. Valčík s Bašírem vrcholí tak působivě jako málokterý válečný film. Ari Folman bravo! (26.01.2009)

Originální, nezvyklý a velmi podmanivým způsobem natočený snímek. Ačkoliv jsem měla pocit, že pokud by Valčík s Bašírem byl zpracován jako klasický film, odproštěný od animace, těch devadesát minut předloženého tématu by na mě asi příliš nezapůsobilo. Příběh zajímavý, animace perfektní, atmosféra vydatná. Jen mi zde něco chybělo a něco přebývalo. Kupříkladu časté pasáže s rozhovory mezi jednotlivými postavami mi začínaly občas připadat lehce nevýrazné. Střídání mezi vzpomínáním a hovory hlavní postavy s válečnými výjevy a prožitými událostmi bylo až příliš časté, takže jsem se plně nedokázala vžít do jeho osudů. Toto je snad můj jediný nedostatek v jinak skvěle ztvárněném snímku. (10.09.2011)

Čekal jsem hodně, dostal něco...hmmm, tak nevím. Válku pamatuju, masakr v táborech Sabra a Šatíla nám omílala televize, tehdy ovšem ČST, každý den dokola. Už jsem asi nějak otupěl nebo zestárl, ale z toho všeho jsem se nijak nepoložil. Pro palestince a židy asi převratný kousek, pro mě spíš raritka. I výtvarně. I když ty Merkavy byly zajímavé dost...:-) (10.02.2009)