Avengers

Nemyslím si, že kumulování superhrdinů do jednoho epického velkofilmu automaticky dělá takový film více "super". Ano, na první pohled tady máme od každého trochu, resp. od každého "to nejlepší", jenže takto velká rozmáchlost a takto velká koncentrace superhrdinské síly s sebou přináší i větší nároky na korigování příběhu. Avengers, bohužel, postrádají pevnější dějovou strukturu - hrdinové jsou jaksi chaoticky sesbírání kdoví odkud a nacpáni na jedno místo, kde je jim předložena plytká storka o vesmírné invazi a... A zbytek už je jen jedna dlouhá (přiznám, že parádní) rubačka. Atmosféra, která si za každé situace snaží udržet nadhled, vtip a pohodu (což se víceméně daří) způsobuje, že nemáme o hrdiny žádný strach, vše je předem dané, vítězství dobrých je nezpochybnitelné. Osobně více preferuji civilnost Batmana, hloubku Watchmenů, či psychologii X-Menů, Avengers jsou povrchní a splachovací... Na druhou stranu film je i tak nesmírně zábavný, cool a vizálně nabušený až po okraj. S vypnutým mozkem a dětskou radostí vyhrávají i čtvrtou hvězdu. 7/10 (09.07.2012)

Nikdy jsem neměl rád blockbustery, nikdy jsem nevyhledával komiksy ani jejich adaptace. Od Avengers jsem neměl naprosto žádné očekávání. Stydím se, přiznám se, je to absolutně nejlepší popcornovka i komiksovka jakou jsem kdy viděl, přesně taková, jak si tento žánr představuju. A obávám se, že do jisté míry Avengeři změnili celý můj pohled na film. Některé komenty jsou opravdu veselé. Jen nevim, co něktěří diváci čekali, nebo kde vlastně vidí ten problém, když to ani nejsou schopni formulovat. A ještě ta častá výtka, že je to prostě "americké". To mě velmi překvapilo. Od filmu, kde je krajina původu USA, superhrdinové vzniknuvší v Americe a jeden, který se dokonce jmenuje Captain America. No je to dost překvapivé. :-) Po druhé projekci je pětihvězda jistá a nechávám ji. (03.05.2012)

Pár slov o tom, proč v Avengers nefungují akční scény a jaké to má příčiny. ____ Problém akce v Avengers spočívá podle mě v tom, jak moc je komiksová a jak málo je filmová. Ne každý si to asi uvědomuje, ale mezi akcí v komiksech a akcí ve filmech je obrovský rozdíl, protože obě ty média jsou zcela rozdílná. Zatímco komiks stojí na izolovaných okénkách, film stojí na rozpohybovaných okénkách. Akce v komiksech je tudíž založená na tom, že se v zastaveném okénku zachytí ten nejvýjimečnější moment, kdežto filmy staví na rozpohybovanosti a kontinuitě. Ačkoliv jsou tedy Avengers filmem, akci pojímají komiksově, a to jaksi ne vždy funguje – názorným příkladem toho je souboj Iron Mana s Thorem v lese, kde Thor nejprve třískne s Iron Manem, velká pauza, načež Iron Man práskne s Thorem, další pauza, Thor zase zasáhne Iron Mana atd. Problém je, že taková akce nevyužívá plně potenciál filmového média, které staví na kontinuitě a nikoliv na izolovaných momentech jak z komiksových políček. Nakonec už od samotného počátku kinematografie byla pro filmaře tou největší metou schopnost udržovat kontinuitu, přičemž cokoliv jako porušování plynulosti střihu (godardovské jump-cuty záměrně vypouštějící prostředek záběru) nebo návaznosti záběru (hraní si s pravidlem osy) odsouvalo filmy do oblasti experimentu. Není proto vůbec náhodou, že všechny tři pilíře filmové akce – honička, boj či přestřelka –, které filmaři po celá desetiletí pilovali, jsou z hlediska kontinuity zcela ideální. Jenže jak chcete natočit honičku, boj či přestřelku s komiksovými hrdiny? To nejde. Nefungovalo by to. Těžko může Iron Man s Thorem vézt pětiminutový souboj à la kung-fu, nebo se honit v autech jako normální dvě lidské bytosti (možná to je jeden z nejpodstatnějších důvodů, proč Nolan zrealističtil Batmana, aby mu fungovala akce). Stejně tak se můžeme zeptat, kolik existuje v komiksech kvalitně zpracovaných automobilových honiček či kung-fu bitek? Moc ne, ba téměř žádná. Samozřejmě i Avengers pojímají akci místy velmi filmově, třeba zápolení Iron Mana se soupeři během letu nějakou klasickou honičku dost připomíná, závěr je každopádně ten, že komiksové filmy vypustily džina z lahve, jehož je těžké zahnat zpátky, a bude tudíž nutné vymyslet zcela nový jazyk akčních scén, který by si nějak dokázal poradit s rozdílem mezi tím, jak je akce pojímána v komiksech (jednotlivá okénka vybízející k zachycení výjimečných okamžiků) a jak ve filmech (kontinuální, hladce rozpohybované záběry s minimem průtahů). (02.09.2012)

"Mám armádu!" - "My máme Hulka." Na toto som čakal 20 rokov a je to nakoniec presne také dobré, ako to za daných okolností byť malo a mohlo. Každý z hrdinov má svoje veľkolepé okamihy, medzi postavami to správne iskrí, každá je iná a nad všetkými stojí otec Nick Fury a snaží sa stoj čo stoj uzmieriť rozhádaných členov svojej novej rodiny. Šikovný scenár si nájde viacero spôsobov, ako proti sebe postaviť viacerých hrdinov, hoci sú to spojenci (Hulk vs. Thor, kapitán vs. Iron Man...). Je to svižné, zábavné a má to všetko, čo od toho čakáte. „Je to šialenec!“ – „Pozor na ústa, je to môj brat.“ – „Za dva dni zabil osemdesiat ľudí!“ – „...Je adoptovaný.“ (09.01.2017)

Stmeliť úspešne nesúrodý tím superhrdinov, to nie je len tak. Predošlé marvelovské originy pritom nie sú zďaleka takou výhodou ako sa môže zdať. Avengers sa naštastie vydarili a ponúkajú presne to čo sľubovali od samého začiatku - nahláškovanú explozívnu zábavu s dokonale vyváženou zostavou, v ktorej má každý svoje pevné miesto a nik nie je do počtu. Risk pri obsadzovaní režisérskeho postu je nakoniec najväčším marvelovským triumfom a hlavnou ingredienciou úspechu, Joss Whedon, nepoznamenaný veľkými projektami svoj vlastný scenár ukočíroval až s nebývalým prehľadom skúseného harcovníka. Netuším, či to vôbec mohlo dopadnúť lepšie, ale takto nejak má ožívať najklasickejší superhrdinský komiks na veľkom plátne. (04.05.2012)