Muž a jeho pes

Muž a jeho pes je film záměrně staromilecký a ohlíží se hluboko do minulosti. Jeho základní děj vychází z klasického neorealistického snímku Umberto D. z roku 1952 - o důchodci, který žije společně se svým psíkem v takové chudobě, že se nakonec pokusí spáchat sebevraždu. Belmondovská variace je samozřejmě heroičtější a fanfarónštější. Na hlavním hrdinovi Charlesovi je vidět, že dříve býval frajer a grand a dodnes mu z toho něco zůstalo. Film spoléhá především na samotný spektákl Belmondovy tváře - její zbrázdění obrovitými vráskami a visícími laloky kůže, špatně ovladatelný spodní ret a úplně hnutou osu nosu. V publiku se při prvním spatření toho obličeje s pokleslými rysy a krátery ihned vybudí dojetí a vzpomínky. Stylově snímek navíc přejímá velké množství prostředků ze starého a dávno překonaného neorealismu, který nám dnes může připadat sentimentální, přepjatý a zároveň příliš nenápadný. Ukazuje se to na pečlivě vykroužených statických kompozicích, hladkém jednoduchém střihu, hudebních nástupech a pomalém plynutí času, kde každý pohled, věta i jednoduchý úkon mají svoji závažnost v tom, že prozrazují určitou námahu. (08.06.2020)

Zajímavé, že se Jean-Paul Belmondo "u nás na CSFD" dostal v tomto filmu v pořadí herců až na třetí místo, to se divím, že před něj nedali i toho "jeho" psa.... Pro mě tento dlouho očekávaný film je rozhodně velké zklamání, ani Belmondo nemůže zvítězit nad mizerným scénářem. Takže Belmondo *****, film *** s odřenýma ušima. (07.11.2009)

Celou dobu film sleduje Charlese, ale ve výsledku je právě jeho postava to, co člověk sleduje nejmíň. Charles je jen situace, která nutí jednat postavy okolo. A my jen pozorujeme tu dekadenci, strach a slabost, zrcadlící se v průměrných lidských charakterech. Nakonec i ten pes má v sobě více morálky a charakteru, než jeho lidští protějšci. (27.05.2009)

Film se vlastně nijak nevymyká průměru a kdyby v něm po osmi letech nehrál Belmondo, tak by asi zapadl úplně. To ale neznamená, že by byl špatný! Jen staví na dvou základních kamenech, kterými chce podepřít všechno ostatní: Na fascinaci zestárlou Belmondovou tváří a na fotogeničnosti roztomilého pejska. Jinak jde o průměrně natočený volný remake de Sicova Umberta D., který ale - řekněme si to upřímně - je trochu někde jinde... Belmondo je viditelně unavený, přesto hrát nezapomněl a zůstal mu i ten charakteristický úsměv. I když - těžko říct, jestli to byl záměr nebo ohled na nemocného herce - jeho postava má až příliš mnoho krátkých uštěpačných replik, které mi občas připadaly nepřirozené. Místy je film docela vtipný, většinu času se docela hraje na city, ale jinak je to příjemný film. Bébelovi patří můj obdiv, že se vykašlal na image drsňáka a troufl si na tuhle roli.. (07.08.2009)

Působivý příběh starého muže jenž se najednou ocitne na ulici a jeho jediným přítelem je pes. Námětem i když nově zpracovaným byl film UMBERTO D. (Vittorio De Sica). Skvělé herecké obsazení, vedle velkých hvězd i řada nadějných talentů obzvláště pak Hafsia Herziová. První film Jean-Paul Bemonda od jeho mrtvice ... umělec se rozhodl snímek věnovat mladým handicapovaným lidem s nimiž se setkal během své dlouhé rekonvalescence. (15.02.2009)