Poločas rozpadu Timofeje Berezina

Nevyváženost. To je můj hlavní dojem a ta nevyváženost má několik rovin. Zrovna čtu knihu Modlitba za Černobyl od Světlany Alexijevičové, mimochodem asi nejpříšernější a nejpřímější výpověď toho co se v Bělorusku po výbuchu v Černobylu v roce 1986 opravdu dělo. Hned první příběh jednoho z hasičů vyprávěný jeho přeživší ženou, která o něj do posledních chvil pečovala ač lékaři tvrdili, že už to není lidská bytost, ale reaktor - mnou totálně otřásl. Proto jsem si celkem uměl představit při dávce co Timofej dostal co se asi bude ve filmu dít dále. Nemoc z ozáření byla ztvárněna přesně a věrně i to jak tělo doznávalo změn v podobě krvácení, loupajícíc se kůže a vypadávání vlasů... Potud jsem to drama sledoval se zatajeným dechem i ty ruské postsovětské reálie. Jenže pak do toho nepochopitelně přišla humorná vložka v podobě tří zlodějíčků a začalo to být značně žánrově nevyvážené. Vážné momenty ozářeného, který věděl co se děje i jak je rodině nebezpečná jeho přítomnost střídaly ,,akce'' gangsterů jejichž debilita asi měla být humornou částí filmu... Timofej navíc chtěje zajistit rodinu ukradne PU - 239 a prodává jej na tržišti tak, že má na kartónu napsáno tužkou PU - 239. A tak tam stojí s tímto nápisem mezi babkami s jablky a zelím a prodejci magneťáků a dvdéček... Ať mi nikdo neříká, že odborník, který mohl k radioaktivnímu materiálu nevěděl kam s ním jít... Pak už se film tak nějak podivně točí v kruzích k očekávanému konci. Pobavilo sice závěrečné šňupnutí, ale ten ,,happy end'' si tvůrci mohli odpustit. Dál nebudu spoilerovat. Takže za mně průměr a i mírné zklamání... Dávám tedy jen za 3 000 doláčů. * * * (22.05.2018)

Řekl jsem to už stokrát a řeknu to mile rád znovu - HBO patří polibek na čelo za jejich produkční činnost; i když se občas zmýlí, často z nich "vypadne" velice dobrý film, který si nezadá s velkým množstvím konkurence - a jeden z případů toho je PU-239. Silný začátek nám začne míchat podivuhodný sled událostí, které svou absurditou připomínají coenovské standarty; samozřejmě, opatrně. Filmu chybí jistá dynamičnost, která je zmíněným bratrům vlastní, ale uvažujeme-li film jako debut, není mu co vytknout a můžeme se těšit na další kousky, které nám Mr. Burns naservíruje. Tak i tak jde o příjemný zážitek, který ač může být napohled poněkud špinavým (rusko přecijen není tolik vypiplané prostředí, na které jsme zvyklí), provede vás příjemně večerem.. a nezklame. (15.04.2009)

Posadit vedle sebe a následně propojit smutné depresivní drama bez světla na konci tunelu s úsměvnou gangsterkou je možná poněkud cynické, rozhodně však originální. Já si nemyslím, že by si tady tyhle dvě zcela odlišné dějové linie nějak překážely a i když se snímek u mě na čtyři hvězdičky nevyšplhá, zvedám palec nahoru. Ale namusí to sednout každému. (13.01.2012)

Hvězdičky srážím za nebetyčný výskyt blbů v podobě mafiánů, Timofeje (věděl by, jak to prodat), ředitele jaderného ústavu (odškodné by vyplatil hned a rád) a všech, snad krom paní Berezinové... Blbové nic nevěděli a nechápali, až je kvůli tomu z filmu jeden velký naprostý nesmysl korunovaný na konci šňupáním plutonia dvěma ultrablby... Občasné promlouvání a poselství Timofeje s podmanivou hudbou tuhle kravinu už nezachrání... Tohle nemohl scénárista myslet ani jako parodii... Kdyby plutonium neproklouzlo asi dvaceti lidem (nakonec blbům) mezi prsty, hodnotil bych na 4*, ale tohle fakt neeee.... (24.12.2011)

Představy Američanů (a Evropanů na západ od Opony) o Rusech jsou většinou skoro stejně kuriózní, jako představy Rusů o Američanech. Proto americké filmy z ruského prostředí většinou dopadají trapně. Nuže, tento je výjimkou potvrzující pravidlo. --- Chyby v reáliích zřejmě rozpozná jen znalec, základní rys ruské mentality je však zobrazen zcela věrně: Rusové si nikdy, od mongolských časů až po dnešek, nedokázali vážit práce. Nikdy se v Rusku nevyplácela. Nikdy si nedokázali představit jiný život než ten, že masy otroků trpně dřou v boji o holé přežití a sní o vzestupu do řad privilegované menšiny, která je brutálně odírá. Jelcinova doba, ve které se příběh odehrává, byla vzácným obdobím slabosti státu, kdy vládli oligarchové. Vzápětí Rusové s úlevou přijali obnovení normálních pořádků, když Putin, disponuje rostoucími ropnými příjmy, oligarchy změnil v opričníky a obnovil samoděržaví. --- Depresivní nálada, která z filmu dýchá, je však umocněna ještě jednou myšlenkou, zdaleka ne specificky ruskou (bohužel). Když chcete prodat perly a všude kolem je jen vepřín, jak asi pochodíte? V tomto případě je ruští vepři sežrali jako granule. Skoro doslova. --- Chytrý příběh, vynikající film. (08.01.2011)