Agora

Film o tom, že proti hrubé primitivní zášti je rozum bezmocný. Je úplně jedno, jestli je zvůle a upocené násilí pácháno jménem kříže, hvězdy, Davidovy hvězdy, rudé hvězdy, hákáče nebo půlměsíce, je pořád stejné, smradlavé a usoplené. Představitelé svaté církve, která v této době budovala svou budoucnost na krvavých základech, byli ze všech ukoptěnců ti nejhnusnější. Z těch dnešních flanďáků, vymydlených a navoněných, by asi nikdo nechtěl návrat ke kořenům, zato pravoslavní popíci, smradlaví špinavci v kutnách s bíbrem a hárem, ti v tom jedou dodnes. Ale zpět k filmu, zaslepená idiocie a vychcanost moci mi připomněla blížící se volby a břichaté tlučhuby z rudooranžových partají, papalášské manýry a konec demokracie prostřednictvím demokratických metod. A v tomto spočívá hlavní poselství filmu: Jako demokrat nesouhlasím s tvým názorem, ale do posledního dechu budu bojovat o tvé právo ho mít. Jak smutná ironie v dobách, kdy rudotemno zalívá choré mozky a tučná břicha už se třesou očekáváním dalších hodů... (21.02.2010)

Vývin civilizácie zachytený v určitom období rozmachu krensťanstva, fungovanie spoločnosti, tie rozdiely medzi obyvateľstvom tej doby, jednoduchým zmýšľaním a medzi tým filozofka snažiaca sa pochopiť fungovanie vesmíru. Vizuálna stránka mi absolútne sadla. Presne takéto niečo som už dávno chcel vidieť a Alejandro Amenábar mi tak splnil sen. (26.04.2010)

Každopádne pozoruhodný film. Výprava veľkolepá, tempo napriek neakčnému námetu slušné, herci výborní, vykreslenie hlavných postáv, ich motivácií a vývoja vzťahov precízne, réžia veľmi zaujímavá. Z rozprávačského hľadiska veľmi dobré. Amenábar prakticky každú dramatickú scénu sníma z širokánskej vtáčej perspektívy, občas dokonca z orbitu, a neváha takýto záber výrazne zrýchliť, aby posilnil dojem, že nech už sa "tam dole" deje čokoľvek prevratné či strašné, je to stále len hemženie mravcov na jednom z mnohých nebeských telies. Amenábar nám vlastne ponúka optiku Boha. A aj napriek tomu, že podanie kresťanov ako ušmudlaných, v čiernom oblečených, zarastených, grimasy strúhajúcich fanatikov, ktorí byvakujú v troskách zničenej knižnice a vraždia všetko okolo, považujem za zjednodušujúce, ba primitívne, predsa ma idey filmu oslovili. Najmä zmena postavenia ženy na sklonku starovekého sveta či náznaky, ktorými tvorcovia poukazujú na podobnosť vtedajších kresťanov s dnešnými moslimskými teroristami (vykrikovanie "Haleluja!" má evidentne pripomínať "Allah Akbar!", ktorým nás straší televízne spravodajstvo). A tak, hoci s viacerými uhlami pohľadu Agory nesúhlasím, pretože sú povrchné a historicky hrubo nepresné, predsa ma film (aj vďaka vynikajúcemu záveru) zasiahol. (17.02.2010)

Hlavní poselství Amenábarova myšlenkově očišťujícího opusu je jasné a nadčasové: Ti, kteří pochybují (ve své víře) nás i sebe samé neustále posouvají kupředu, k dalším a dalším horizontům poznání, narozdíl od těch, kdož se slepě a arogantně drží nedotknutelných dogmat, předem prošlapané stezky, svůdné dokonalosti kruhu (whatever) a nepřipouštějí existenci odlišného pohledu. Pravda, jak nás učí samotné pohyby planet, je eliptická. Jednou jsme jí blíže, podruhé dále - jako Slunci. Střed je všude a nikde zároveň - stejně jako Bůh - a snahy o monopol na jeho přesné určení se proto jeví podobně malicherně a bezmocně, jako lidský rej nahlížený z božské perspektivy... (01.08.2010)

[imdb: 7.4/10] | me: Hmm, určite téma, która sa bežne nevyskytuje, len neviem či som sa stotožnil s hereckým ansáblom a spôsobom prevedenia. Nevyvolal vo mne žiadne dojmy ani pocity. Celý čas som sa snažil prísť na pravú podstatu a náboj, ale vždy som stratil chuť v obrovskom množstve "vášnivého" filozofovania a hlbokých úvah. Hlavní hrdinovia sú nevýrazní a nevytvárajú si s divákom žiadne puto, divák tak ostáva chladný. Veci sa menia, dej napreduje, ale to všetko pomimo, dosť nazaujímavo a zdĺhavo. ... konfrontácia filozofie a viery v časoch dávnej Alexandrie v nevyváženom pomere tempa a hĺbky problematiky. 2 a pol * (19.02.2010)