Agora

Agora je sám o sobě dost důležitý film, který vypráví příběh o křesťanství. Jak začalo, co způsobilo, a hlavně kdo dal ten první podnět v Římě, aby vůbec mělo nějakou šanci se trošičku rozvést. Film sám o sobě je to parádní. Kdybych se u něj v jistých chvílích nenudil, možná bych mu dal i plný počet. Je totiž naprosto parádně natočenej a pojednává o jednom z nejdůležitějším náboženství nejlíp jak může...třeba ty kulisy. Ty bych v Hollywoodu nejradši nechal jako muzeum a multikulturní zážitek pro Američana. Škoda jen, že jsou z 99ti procent digitální. (14.08.2010)

Nechápu, kdo na Agoru mohl dobrovolně dát 70 mega, protože popcorňák se opravdu nekoná. Zajímavý náboženský "melting pot" v pěkných historických kulisách, zase jsem o něco vzdělanější. Rachel Weisz jako frigidní Hypatia standardně dobrá (tzn. fanoušci jí zase budou vynášet), ale pokud někdo září, tak je to herecký nováček Oscar Isaac, který dodává potřebné emoce. P.S. dzej dzej má bod za vynikajicí komentář (16.02.2010)

Vývoj dějin se občas odvíjí smutnými směry, kdy je někdy třeba na znovuobjevení mnohého čekat 1200 let a přitom nejsme ani po tolika zkušenostech schopni se chytnou za nos a poučit se. Producentská sebevražda a jedno elegantně nastavené zrcadlo dnešnímu islámu o tom, jak se dá víra, pro mnohé tolik nutně potřebná, lehce strhnout na cestu fanatismu, který nezná mezí, ani úcty. (15.07.2010)

Nádherný historický film s mojí oblíbenkyní Rachel Weisz v kulisách pozdně starověké Alexandrie. Film mě svými kvalitami velice příjemně překvapil a zároveň šokoval svou odvahou ukázat některé věci naplno. Pomatenců je na světě pořád spousta, a tak, být bezbožným Amenábarem, bych si teď dával velkej pozor, kdy na mne přiletí nějakej kámen. (22.02.2010)

Špatné, hodně špatné. Tak špatné až se tomu ani nedá věřit. Očekával jsem promyšlené drama z dob Theodosia Velikého a ono... nic. Film vypadá jako levná kopie seriálu Řím. Atmosféra na bodě mrazu, jakákoliv silnější příběhová linka zde chybí a postavy jsou stejně ploché jako kružnice Hypatie. Celé to působí, jak kdyby se mezi sebou mlátili ultras fotbaloví fanoušci, kteří místo zeleného trávníku vyznávají bytosti v oblacích. Agora má tak paradoxně stejnou vlastnost jako vesmír samotný - vzduchoprázdno. Myšlenkové i dějové. (25.02.2010)