Funny Face

Jako existencialista tento film nenávidím, Audrey sežeru všechno, jen ne intelektuálku a při každém dialogu na téma empatismus se mi chtělo zvracet. Funny face vlastně není plnohodnotný film, jako spíš slepenec čísel a písniček ze starších broadwayských muzikálů, a tak když pominu děj a soustředím se jen na jednotlivá čísla, mohu dát s klidem tři hvězdičky za profesionalitu. Fred jako toreador, to se prostě nikdy neokouká. (03.11.2010)

Skrz naskrz průměrný muzikál s průměrnou muzikálovou šablonou, průměrnými melodiemi. To, co ho staví do trochu příznivějšího světla jsou samozřejmě hlavní představitelé, i když, upřímně, dokážu si představit i lepší filmovou dvojici. Zpočátku jsem trochu zápasil s určitou netečností a mírnou umělostí, od jistého momentu však dostal muzikál přeci jen tu správnou šťávu. A tím momentem bylo číslo v pařížské noční kavárně, kde to Audrey opravdu parádně rozbalila a svou moderně pojatou taneční scénou dost možná přinesla celému muzikálu kýženou hvězdičku navíc. (06.04.2006)

No, v porovnání s dalšíma 2 snímky režiséra Donena, a to "Zpívání v dešti" a "Šaráda", Funny Face pokulhává. Trochu mi to připomínalo slabší odvar již zmíněného slavného muzikálu. Ten však zas neměl Audrey. Ta zde byla kouzelná jako vždy a bylo docela jedno, jestli v pozici knihovnice nebo modelky (ikdyž ten první záběr na "novou" módní ikonu v růžovobílých šatech mi vykouzlil na tváři leda tak neurčitý a znechucený úšklebek; vůbec mě ta růžová barva a modeling jako takový ve filmu docela dost iritovaly). No a pak její taneční umění zasluhující hlasitý potlesk a zpěv, který nebyl sice zázračný, ale i tak se mi líbil (aspoň nějaká satisfakce za to sprosté přezpívání v My Fair Lady ;-) ). Freda Astaira jsem viděl ve filmu poprvé a s jeho hereckým (ten chlap má nějaký charizma) a tanečním, pěveckým projevem (jo, dával si to) bylo moje divácké oko docela spokojené. Jako romantický muzikál Funny Face podle mě funguje dobře, ale o žánru komedie (toho humoru tam bylo jak šafránu) by se dalo docela s úspěchem polemizovat. Ve výsledku slabší 4*. " I love your funny face, your sunny funny face..." (15.03.2010)

Začnu tím nejhorším. Autor scénáře by si v dnešní době nevydělal ani na chleba, protože takhle přímočará zápletka je prostě bída, a to jsme v žánru, od kterého se žádné dějové veletoče neočekávají (!). Naproti tomu Donen je velmi schopný režisér, který je autorem klasiky "Zpívání v dešti" a má přirozený cit pro stavbu muzikálů (nápadité choreografie, práce s barevným laděním…). Fred Astaire hraje uvolněně, bez náznaku věkového hendikepu. A Audrey? I love her funny face :) Takže hlavně díky ní 7/10 (29.11.2009)

Kromě opět půvabné, líbezné a roztomilé Audrey nicmoc muzikální komedie. Písničky se mi nijak zvlášť nelíbily, děj je rozporuplný - první půlhodinku tvoří docela chatrná záminka, jak ústřední postavy dostat do Paříže, načež následuje muzikálně pojatá pohlednice tohota města nad Seinou, kde se autoři rozplývají nad jeho krásou. A protože jde o romanticku - jako obvykle po sblížení následuje hádka/odcizení, a jak to dopadne je snad všem jasné. Ale kupříkladu scénu rozpustile tančící Audrey v jedné pařížské kavárně (kolem 44. minuty) jsem si báječně užil, stejně jako pár dalších drobností. Nicméně pokud nepatříte mezi fanoušky Audrey (či Freda), film si asi ani průměrně neužijete. (14.07.2013)