Šaráda

Typický Hitchcock a přitom to není Hitchcock. Šaráda již názvem, námětem a obsazením slibuje jistou hravost a kvalitu. A vysoká očekávání hravě předčí již v úvodu. Úžasná směska žánrů. Ty jsou vzácně vyvážené a nijak se vzájemně "nebijí". Je to napínavé, stále se něco děje, má to překvapivé i čitelné dějové zvraty, mezi ústřední dvojící to jiskří na vše strany a navíc vás Šaráda ještě spolehlivě rozesměje skvostně napsanými dialogy a příjemným nadhledem. O výkonu či půvabu Audrey Hepburn se netřeba zmiňovat, Cary Grant je klasicky charismatický a i ostatní jsou prostě skvělí. Tímto ukolébaný divák poté nemá sebemenší problém snímku odpustit, a rád, i těch pár nezáživných momentů v druhé polovině stopáže. (03.01.2008)

Mimořádně povedený žánrový koktejl, u kterého jsem teprve na konci zjistila, že už jsem ho kdysi shlédla (inu, hlásí se stáří - neschopnost udržet myšlenku:-). Skvěle se zde doplňují herci a vtipné dialogy. „Jistě Charlese dobře znal. Je na něj alergický. " „Známe se?" „A jak to mám vědět?" „Víte, já znám strašnou spoustu mužů a dokud jeden z nich neumře, nesmím se seznámit s někým jiným." "Kdyby měl některý na kahánku, dejte mi vědět." „Uvědomujete si, že jste za dva dny vystřídal tři křestní jména? Už ani nevím, s kým mluvím." "Jaké máš dneska křestní jméno?" (12.12.2007)

Včera jsem měl náladu, která by hravě mohla konkurovat horšímu já Bruce Bannera. Pohledem bych klidně mohl rozčtvrtit i ex-Stalinovu sochu z Letné, ale jelikož ta už je od dvaašedesátého v propadlišti dějin, radši jsem si svůj pohled šetřil na něco jinýho (na agenty CIA s parukama, třeba!). A protože na podobné nálady mám Audrey Hepburn s jejím milým úsměvem, nemohl jsem udělat jinak, než si pustit něco z její filmografie, která je ukázkovým příkladem lidský píle a vytrvalosti. Šaráda se ale nedá zařadit do nějaké kategorie nebo podkategorie jedné z kategorií, ale jelikož kategoricky odmítám názor, že film složený z více žánrů nemůže být pecka, nebyla to až tak velká výzva, jak se na první pohled zdálo. Je tam napětí, humor, jiskření. Velký filmový mišmaš, který moji špatnou náladu roznesl na kopytech. Cary Grant podlehl kouzlu Audrey Hepburn a já zase podlehl myšlence, že do Švýcarska jedině s nabitou pistolí a pyžamem....85% (27.06.2009)

Žánr, který je dnes už klasický sám o sobě, se představuje filmem, který se nezávisle na tom sám o sobě stal rovněž nadčasovým. Zhlédneme-li ho, pochopíme proč. Brilantní výkony obou protagonistů jsou páteří, která činí děj tohoto díla, tažený brilantními dialogy staré školy, zvlášť přitažlivým. V tomto pojetí zaniknou některá méně silná místa (zejména návrat muže s železnou rukou po rvačce na střeše budovy), ale i některé další zvraty včetně poněkud klopotné a tak trochu úmorným opakováním vymleté samoúčelné záměny jmen Grantovy role. Naopak scény mezi oběma protagonisty se vyznačují poměrně slušnou a relativně dobře zvládnutou psychologií obou postav; v některých momentech se přitom více do popředí oproti Grantovi dostává Hepburnová (připomíná to první "ženské" filmy továrny na sny z konce třicátých a počátku čtyřicátých let). Dalším pozitivem je dobře zvládnuté prolínání žánrů starého filmu a výborné humorné komediální scény (výstup s pomeranči). Ve výčtu kladů tohoto pozdního klasického amerického filmu by bylo možné dále pokračovat. Jisté je jedno: divák, který si jeho zhlédnutí dopřeje, rozhodně neprohloupí; v hladivé patině starých časů to na něj nejednou dýchne modernitou "předrockových" raných šedesátých let. A svěžím půvabem mladé a krásné a současně i talentované i již vyzrálé skvělé americké herečky i nestárnoucím Grantovým šarmem. Rozhodně se je na co těšit. (12.09.2008)

Film, v němž věcí, nejsou tím, čím se zdají být (nebezpečně vypadající pistole může být vodní) a který sám nikdy dlouho není tím, čím se jeví. Protagonisté romantické komedie o souboji pohlaví se ocitají ve světě špionážního thrilleru a kromě dvojsmyslných kousavých poznámek si začínají vyměňovat také přísně tajné informace, kvůli kterým umírají lidé a jsou unášeny otravné děti. Cary Grant je pohodlně usazen v roli elegána zorientovaného ve světě zločinu a v zásadě jen rekapituluje svou spolupráci s Hitchem (odkazy k Na sever severozápadní linkou, Chyťte zloděje a dalším jejich filmům). Audrey Hepburn mezitím jako na běžícím pásu střídá šaty od Givenchyho a snaží se alespoň malinko vykročit z přidělené škatulky naivní a křehké krásky, která potřebuje muže, aby jí zachránili život, případně vysvětlili, že CIA opravdu není letecká společnost. V hlavních rolích jiného typu ale ženy dobrodružné „klučičí“ žánry dříve infiltrovaly jen ojediněle. Společné scény obou hvězd fungují zejména díky charismatu a půvabu každého z nich, ne zásluhou kdovíjaké sehranosti, natož přesvědčivosti jejich romantického vztahu (který vůbec přesvědčivý není, naopak působí dost nuceně). Nesladěnost jejich hereckých stylů a velký, skoro třicetiletý věkový rozdíl, na druhou stranu dobře slouží (tonální) proměnlivosti filmu, který odmítá setrvat v jedné poloze a neustále nás důmyslně dávkovanými informacemi vyvádí z konceptu a drží v pochybnostech ohledně postav a jejich pravých záměrů. Dle potřeb vyprávění a podle toho, zda se máme bavit, nebo být napjatí, chvílemi tápeme stejně jako hlavní hrdinka, jindy jsme o krok napřed. Zejména v pohrávání si s divákem jde o hitchcockovský film. Donen ke špionážním intrikám ovšem přistupuje lehkovážněji a víc si hraje s barvami. Škoda, že komediálních thrillerů nenatočil víc, neboť jeho balancování na laně mezi dvěma žánry je obdivuhodně zdatné, chytré a zábavné. 85% Zajímavé komentáře: sportovec, Oskar (17.01.2020)