Rozum a cit

V porovnání s jinou seriálovou adaptací Austenové, Pýchou a předsudkem, je zánovní Rozum a cit nevýrazná, nicméně necitlivá fraška. S většinou postav se nedá dost dobře soucítit, všeobecná dobová upjatost ustoupila v tomto zpracování povrchní romantice polibků na schodišti a celkově, jelikož si sám příběh výrazně zachovává austenovské schéma, nelze než srovnávat s výše uvedeným konkurentem. Zkrátka a dobře, slabší trojka za to, že jsem se nebezpečně často nudil. PS: pozoruhodný detail — v příběhu je množství podrobností, jež se shodují se starší filmovou verzí, ačkoli v knižní předloze byly jinak. Není divné, když se tvůrci shodnou na vynechaných detailech předlohy, jak si ale vysvětlit vzácnou shodu na detailech přidaných? Nebýt několika podrobností, jež měl seriál oproti filmu navíc, skoro bych si myslel, že scénárista adaptoval film spíš než knihu… To mi přijde docela vtipné. Obě zpracování nicméně jaksi obrousila hrany až rozjitřené břitkosti, s jakou Austenová (pro mě trochu nečekaně) v této knize popisovala povrchnost a „nesnesitelnou lehkost“ života smetánky, což je trochu škoda. (11.04.2011)

Toto seriálové zpracování románu Jane Austen přináší více ze vztahu mezi Marianne a plukovníkem Brandonem, kterému sice chybí něco z jiskry Alana Rickmana, ale o to více je pochopitelné prvotní odmítání Marianne. Ellinor je nohama stále pevně přimknuta k zemi a Edward je snad ještě víc okouzlující než jindy. (27.06.2009)

Úžasné kostýmy. Hlavní představitelka mi byla ovšem silně nesympatická a přišla mi absolutně "neaustenovsky". Historicky to bylo asi ještě víc vedle než všechny předchozí filmy podle Austenové (normálně by mi to nevadilo, ale ten "polibek" se do viktoriánské přísné a decentní Anglie fakt nehodil). A občas jsem měla pocit, že koukám na parodii (možná je to problém autora, nikoliv tvůrců, kdo ví, co je te autor zač, že?). A mimochodem - zdálo se jen mě, že tenhle seriál tvrdě vykádá Leeho starší filmovou verzi? (09.07.2009)

Původně jsem těch hvězdiček chtěla dát pět, protože jsem všechny díly zhlédla v jeden večer a "jedním dechem". Jenže spolukomentátoři mají pravdu, je to příliš podobné filmovému zpracování z roku 1995, např. u Dana Stevense opravdu nemůže být pochyb, že jej k pojetí role inspiroval Hugh Grant, na druhou stranu zase taková Charity Wakefield se moc na Kate Winslet nepodívala. ;-)) No a protože je to seriál a navíc televizní, musí to být horší než originál, i když to mělo světlé záblesky (výše zmiňovaný Stevens, jak jinak, řekla bych že je i hezčí Edward Ferrars než Hugh Grant, a to už je co říci ;-)) ale např. pan Willoughby se mi zase nezamlouval vůbec, takže se člověk jen podivuje, jak mohla být Marriane tak hloupá (narozdíl od zpracování z roku 1995, kde tu v podání Winslet skutečně lituje), takže opravdu jen záblesky a na pořádnou záři, bohužel, nedošlo... (16.09.2013)

Adaptace klasiky, která je přesnou kopií Sense and Sensibility z pětadevadesátého. Doufala jsem, že uvidím něco osvěžujícího jako se to povedlo nedávno s Pride and Prejudice, ale krom krásné hudby od Phippse (který mimochodem složil i nádherný soundtrack k Persuaison) a pěkných kostýmů, se tvůrci nenamáhali změnit ani postavení herců ve scéně, tak i jejich chování. To, že je zde pár scén navíc bohužel film nezachraňuje. Třešničku tomu všemu dává Morrissey a Stevens, kteří mají dokonce i stejné rysy v obličeji jako Rickman a Grant. Hlavní představitelka je unylá a absolutně nezajímavá, rozhodně nemá dostatek chemie na to, aby jí člověk fandil. Škoda, škoda... (07.03.2012)