Písně o lásce

Abych byla upřímná, tak samotný příběh milostných propletenců a smutku bych ohodnotila tak na tři hvězdy i když byl podbarven melancholickou náladou pařížských ulic a bytů. Ale musím přidat jednu hvězdu za ty moc hezké písničky s výbornými texty, herci sice nebyli žádní velcí zpěváci, ale se svými příjemnými hlasy a francouzštinou jim dodali potřebný šarm, takže se to velmi dobře poslouchalo. Dokonce tak dobře, že jsem si hned sehnala příslušný soundtrack. (02.12.2013)

líbí se mi, že tenhle film je o velkejch věcech jako láska a smrt (á - a ještě je to muzikál!), ale je prostej podbízivosti a sugestivnosti a falešný líbivosti. je to civilní a syrový a tak samozřejmě opravdový, že v tomhle ohledu má snímek doživotní alibi. rozhodně má tvář, a nepopírám, že ta tvář je taky částečně tvořená z těch pěknejch tváří pěknejch herců a hereček v zatraceně pěknym oblečení potloukajících se po tý báječný Paříži do svejch sakra pěkně vyvedenejch bytů. není to myšlenkově statický, leccos je otevřený a jen naznačený, takže myslim, že to jde sledovat v různejch polohách na kontinuu pasivity-kreativity. ale. to zakončení se mi prostě nějak nelíbilo. (11.11.2012)

"Miluj mě méně, ale miluj mě dlouho." - tahle závěrečná věta, jakýsi epitaf, z Les Chansons d'amour dělá něco, na co nezapomenete a budete mít po čase nutkání vidět to znovu. Ne tak pro film samotný, nýbrž spíše pro ten pocit, jaký ve vás vyvolá a co ve vás zanechá. Dějově se nejedná o nic převratného, milostný trojúhelník, i když ne úplně klasický (možná bych spíš měla švédská trojka? aspoň na začátku), muzikály nadto nemám moc v lásce a navíc tady je ta hudba taková nijaká - sice příjemná, ale takřka stále stejná, nic si z ní člověk nezapamatuje. A tak vlastně, proč ty 4*? Zejména pro ty pocity, které vyvolává, pak pro skvělou kameru, prostředí a celkový pocit (což u francouzských filmů, zdá se mi, bývá samozřejmostí) a v neposlední řadě pro pohledné herce! (Alice + Ismael) 4 a 1/2. (08.07.2011)

Příběh milostného trojúhelníka (Ismaël + Julie, Alice je zpočátku trochu stranou) odehrávající se kde jinde než v krásném prostředí města samotné lásky - Paříži. Film je rozdělen do tří částí - Departure, Absence a Return, postupně se v něm zpívá o lásce, touze i ztrátě. Rozjezd je slibný a nechá vás v očekávání, ale zmíněný "love ∆" se nakonec vyvine v něco zcela jiného, což alespoň pro mě výsledný dojem sráží směrem dolů a navíc na mě film navozené emoce nedokázal přenést. Na poetické drama snímek obstál, ale na muzikál je to už slabota. (6/10) (03.07.2008)

Sympatický snímek se skvělými herci a příjemnou hudbou (i když někdy mě ty písničky už otravovaly). Pro mě byl nejlepší Louis Garrel, kvůli kterému jsem se na snímek vůbec v prvé řadě dívala. Ten mě zaujal poprvé v nedávno viděném The Dreamers a mám v plánu vidět většinu jeho filmů, i když pokračuju docela šněčím tempem, vzhledem k tomu, že tohle je teprve druhý film, co jsem s ním zhlédla. Ismael měl velmi zvláštní povahu, no jako všichni v tomto snímku. Některé vztahy mezi postavami jsem moc nechápala a myslím si, že ani nebyly dobře rozebrány např. mezi Ismaelem a sestrou Julie. To na mě působilo velmi divně. Každopádně super konec. (05.06.2013)