Piráti na vlnách

Vtipný a milý bubblegum o zlatých šedesátkách, který ale mimoděk líčí revoluční éru tak korektně a vyžehleně, že shazuje sám sebe. Curtis upadá postupem času do stereotypu a přebarvený vizuál servíruje symboly šedesátých let zcela zbavené jakékoli provokativnosti a sex appealu. Výborní herci a skvělý soundtrack nicméně udrží tuhle loď nad vodou, ačkoli nabubřelé finále nápadně zavání blamáží. [70%] (16.06.2009)

Našlápnutá jízda se sympaticky uťápnutými postavami, hýřením bizarních nápadů a všestranným optimismem, potažmo lásce k hudbě, jež se s přehledem přenášejí i na diváka? Nepochybně, ale nikoliv v úplně konzistentní zaručené podobě. I přes stopáž, přesahující dvě hodiny, se totiž netvoří jakýkoliv styčný bod „příběhu“ (ten výchozí funguje pouze jako odrazový můstek) a v důsledku přemíry elánu, hudebních koláží a palubních skopičin se leckdy zapomíná na to nejdůležitější – postavy (nakousnutí a následné odplivnutí, ústící v nedořečenost, zdaleka neplatí jen o nich). Piráti na vlnách tak bezvadně fungují coby extravagancí napěchovaná estráda, jako ucelená crazy komedie s přesnou vypointovaností (running) gagů, gradací a vývojem často politováníhodných postav magorů, jenž si nelze neoblíbit (ale kvůli zmíněnému ani výrazně zamilovat), trošku drhne. 7/10 (44. MFF KV - 11.7.08) (22.07.2009)

Zpočátku jsem tomuto filmu moc nevěřil, nevím proč, ale nebavil jsem se tak, jak mi bylo řečeno, že se budu bavit. Jenže od hry na pravdu se to všechno obrátilo a já se bavil přímo královsky. Když si připočtete ten dokonalý konec, při kterém se mi chtělo brečet a smát zároveň (a tohle se mi už hodně dlouho u filmu nestalo) tak vám snad je jasné, že nemůžu jinak než plný počet. Za parádní obsazení, dokonalou hudbu a jednu loď, která opravdu válela. Jo, moci tak být na jejich palubě… 100 %. (03.10.2011)

Obsadenie, prostredie, prevedenie, hudba... všetko dokonalé. Ale ten scenár? Miestami som sa dosť nudil a presne som vedel, čo bude nasledovať v ďaľších scénach. To ale nič nemení na genialite pôvodného nápadu/námetu a bravúrneho hereckého koncertu premňa dokonalej trojky: Bill Nighy - Philip Seymour Hoffman - Rhys Ifans. (06.11.2009)

Richard Curtis si dal na čas. Celkem 6 let, ale čekání stálo za to. THE BOAT THAT ROCKED o ilegálním pirátském rádiu v británii 60. let je především snůškou dobře napsaných a skvěle zahraných charakterů, díky kterým to utíká jako po másle a standardní klišé, ze kterého Curtis občas těží, jim s radostí odpustíte, je to totiž podívaná přeco jenom výjimečná, místy připomínající hornbyho nostalgii vyšší úrovně. Když se Hrabě vynořil z vln, zamáčknul jsem slzu. Tuhle projížďku si do budoucna ještě jednou dám. (26.09.2010)